V těchto dnech se ve Spojených státech dějí podivné věci a vypadá to, že každý den přináší další strašidelnou zprávu. Podobnost s erozí občanských práv v Německu ve 30. letech je příliš velká na to, abychom byli v klidu. Mnozí budou považovat toto tvrzení za nadsázku, a možná to i nadsázka do určité míry je. Pojďme se však podívat, co se děje předtím, než toto srovnání odmítneme.

V Itálii se v současné době nachází 47 památek historického a kulturního dědictví zařazeného do programu UNESCO. 60 000 památek je v žalostném stavu a je ohroženo zřícením, poněvadž na jejich zakonzervování a opravy nejsou peníze. Aby se zabránilo jejich zničení, snaží se sehnat komunální politici finanční prostředky všemi způsoby. Jdou však zejména cestou prodeje velkoplošných reklam na historických stavbách a prodejem užívacího práva k památkám pro firemní účely.

Ze západních médií se na nás valí lavina zaručených zpráv o tom, že ekonomika ČLR je ve velkých problémech, potencionálně horších, než kterým čelí západní hemisféra. Neinformovaný optimista bude reagovat s obvyklou úlevou – sousedovi chcípe koza, zaplať Pánbůh, že ta naše ještě dýchá. Pesimista nevěří už ničemu. Tak bude nejlepší, když si každý udělá svůj obrázek Číny.

Pokud někdo tvrdí, že ví, co se v těchto dnech děje v Sýrii, je buď lhář, nebo jasnovidec. Jediné, co je víceméně zjevné, a co bylo zjevné dávno před tím, než to vzala na vědomí OSN, je skutečnost, že v Sýrii zuří občanská válka, ve které proti sobě stojí… a tady už se začínají obrysy aktuální situace v Sýrii ztrácet v dýmu požárů a mediální mlze.

V bezprostřední návaznosti na jadernou katastrofu v JE Fukušima, která se loni přihodila v Japonsku, zaplavil vody Tichého oceánu radioaktivní únik dramatického rozsahu, který je teď šířen mořskými proudy. A přestože od prvního úniku uplynul více než rok, někteří vědci se domnívají, že to nejhorší teprve nastane, až tato radioaktivita unášena vodou dorazí na americké západní pobřeží.

Ruská duma, stejně jako Egypt, který letos vyhnal stovky lidí spojených s nevládními organizacemi financovanými ze zahraničí za „podněcování disentu a vměšování se do domácí politiky”, právě schválila zákon, který požaduje, aby se politické organizace, jež obdrží finanční prostředky ze zahraničních zdrojů, zaregistrovaly jako zahraniční agenti.

Jak jsem již prohlásil, nejhlasitěji jak mohu, není potřeba žádné 'mezinárodní', 'nestranné' nebo 'nezávislé' vyšetřování nejnovějšího izraelského masakru na volném moři. Přestože izraelská opozice takové šetření požaduje, je zřejmé, že Izraelci mají hodně co skrývat. Podstata problému je daleko hlubší. Pokud chcete pochopit, co je základem izraelského vražedného barbarství, tak to nejlepší, co můžete udělat, je otevřít Starý zákon.

Pokud nepředstavuje nebezpečí masivní únik surové ropy do moře, co by se muselo stát, aby to bylo shledáno nebezpečným? Jaký hmatatelnější důkaz, než havárie ropné plošiny Deep Horizon a následný únik ropy devastující moře i pobřeží, nezvladatelný mimo jiné právě kvůli veliké hloubce, může existovat? Pokud není důkaz toto, tak už nic.

Ohromující množství ropy, tryskající ze dna Mexického zálivu by se nepochybně mohlo stát jednou z největších ekologických katastrof v lidských dějinách. Můžeme o tom také přemýšlet jako o předehře Věku těžce dosažitelné ropy, epochy stále rostoucí závislosti na problematických, těžko dosažitelných zdrojích energie. Bezpochyby vstupujeme do nebezpečné zóny. A připravme se na to, že osud této planety může být v sázce.

Téměř deset let po událostech 11. září jsme se ještě pořád nedohodli, co si počít s lidmi podezřelými z terorismu. Měly by je věznit vojenské, nebo civilní úřady? Měli by být postaveni před soud, a pokud ano, jaký? Po letech vášnivé debaty nabízí prezident Obama řešení celého sporu jednou provždy – Co kdybychom je prostě pozabíjeli?