Jak byla poražena americká armáda

Americká armáda má tři hlavní složky, které se všechny rozpadly. Americká armáda se rozpadla v Afghánistánu a nyní i na Ukrajině. Námořnictvo si vylámalo zuby na Jemenu a letectvo ztratilo nadvládu na Blízkém východě. Rusko komplexně rozdupalo všechny bašty na všech větvích.
Budu se věnovat jednotlivým odvětvím postupně, počínaje armádou.

Armáda

Americká armáda byla kdysi "expediční silou", ale nyní je to jen drahá fraška. Za Bushe mladšího byla Amerika schopna vylodit vojáky na kterémkoli kontinentu, ale za starého Bidena jsou monumentálně nekontaktní. Za Bushe staršího mohla Amerika nasadit své boty v Iráku, ale Biden starší dokáže jen vyřvávat do větru na Ukrajině. Tak mocní padli.
Známý americký publicista Jonah Goldberg prohlásil, že:

Ale ty "mizerné malé země" jako Vietnam a Afghánistán ve skutečnosti Ameriku porazily. Jaký vzkaz podle něj svět dostal? Americká válečná mašinérie končí a Ukrajina je jejím posledním výprodejem.

Chyba v posuzováním druhé světové války

Než se k tomu dostaneme, vraťme se zpět. Hluboký problém americké armády sahá až do druhé světové války a do skutečnosti, že si myslí, že ji vyhráli. Amerika nasadila obrovské množství poválečné propagandy proti vlastnímu obyvatelstvu a její elity udělaly tu chybu, že jí uvěřily. Jak řekl Biggie ve svém čtvrtém crackovém přikázání:
 

Spojené státy druhou světovou válku nevyhrály, když pomineme všechny filmy o záchraně vojínů. Jak uvádí Muzeum druhé světové války: Po většinu války muselo být 75-80 % Wehrmachtu nasazeno na východě, což bylo dáno samotnou rozlohou fronty, a 80 % německých válečných obětí zahynulo právě tam: asi čtyři miliony z pěti milionů německých vojáků padlých ve druhé světové válce. 
Když však vyrůstáte v Americe, vůbec se to neučíte. Já rozhodně ne. Myslel jsem si, že válku vyhrála Amerika a kvůli holokaustu, přičemž nic z toho není vůbec pravda. Amerika vedla jen zlomek bojů, jen zlomek zásobování a uprchlíky z holocaustu posílala rovnou zpátky do táborů. Díky kouzlu světel, kamery a akce si však vzali veškerou pozornost.
Jako příklad toho, jak dobře propaganda funguje, se stačí podívat na to, jak jsou (nejen) ve Francii zblblí.

Zdroj: ZDE

Lidé ve Francii, kteří zažili druhou světovou válku, připisovali vítězství SSSR, zatímco lidé, kteří o ní sledovali filmy, ho připisovali USA. Stejné je to v celé Evropě a samozřejmě i v USA. Vítězné kolo po druhé světové válce bylo ohromujícím propagandistickým převratem, který však nakonec připravil o rozum celou generaci amerických mozků. Další země Západu ZDE: Z historie se nepoučili.

Během druhé světové války šla americká armáda do velmi lehkého nasazení. Protože věděla, že nemá dostatek bojovníků, spoléhala se (příliš spoléhala) na letecké bombardování a válečné zločiny. Jak řekl bývalý ministr „obrany“ USA, Robert McNamara:

Notoricky nedostatečně vyzbrojená americká armáda za druhé světové války se místo válečných operací spoléhala především na (většinou letecké) válečné zločiny. Protože se po většinu války doslova nemohla dostat na bojiště, spoléhala na bombardování, které bylo v té době neuvěřitelně nepřesné. Prostě zapalovali celá města, z nichž většina měla jen malý nebo žádný vojenský význam. Dnešní Američané poukazují na tyto válečné zločiny jako na omluvu "Izraele". Jak nedávno řekl, pro bizarní ospravedlnění izraelského vraždění civilistů v Gaze, ZDE bývalý generál Mark Milley během konference AI Expo for National Competitiveness, která se konala 7. a 8. května ve Washingtonu:

tolik Mark Milley, americký generál ve výslužbě, který působil jako 20. předseda sboru náčelníků štábů. Red. Pozn 2)

Co to sakra jsou "přípravné požáry"? Zapalování civilistů ve skutečnosti z vojenského hlediska nic "nepřipravuje". To je jedinečný americký koncept, o kterém si bláhově mysleli, že funguje, místo aby se poučili od Sovětů. Říkají tomuto konceptu "strategické bombardování", přestože má jen malou nebo dokonce zápornou strategickou hodnotu. Amerika se od SSSR nepoučila a ani se poučit nemohla, což znamená, že vlastně neví, jak druhou světovou válku vyhrála.
Sun Tzu řekl, že pokud neznáte ani nepřítele, ani sami sebe, prohrajete každou válku, což je přesně to, co Amerika dělá už několik desetiletí. Nikdo však mistru Sunovi neřekl, kolik peněz se dá vydělat na prohrách, zejména pokud se války vedou na druhém konci světa. To byla skutečná lekce, kterou si Amerika odnesla z druhé světové války. Ta válka byla výnosná.
Amerika tak použila špatné poučení z druhé světové války v Koreji a Indočíně, kde to nepřekvapivě také nefungovalo. Protože to vlastně nefungovalo ani v Evropě. Američané se propagandisticky znemožnili a miliony Asiatů musely za jejich nevědomost (a mrzký zisk) zemřít. Amerika tyto války prohrála nebo remizovala. Mohlo to být i jinak, ale západní lidé (po dobytí Evropy Amerikou to byla jedna bílá říše - red. Pozn 3) se stále nepoučili. Hle, ZDE výměna názorů profesora Johna Mearsheimera s profesionálním idiotem Piersem Morganem

Morgan: Jak se může nějaká země bránit před existenční hrozbou, jako byli nacisté, aniž by se podle vaší klasifikace dopustila válečných zločinů?

Mearsheimer: No, když se podíváte na to, jak bojovali Sověti, kteří byli v podstatě zodpovědní za porážku nacistů ve druhé světové válce, tak se při porážce Wehrmachtu nedopustili mnoha válečných zločinů. Byla to v podstatě pozemní válka, ve které Sověti, Rudá armáda, rozmetali Wehrmacht. Nedošlo k žádnému bombardování měst ani ke shození jaderných zbraní.

Morgan se samozřejmě nikdy nepodíval na to, jak bojovali Sověti. Na Západě to udělalo jen velmi málo lidí. Není to nikde ve vzdělávacím systému, nikde v jejich filmech a nikde v jejich médiích. Nežijí v historii, ale v propagandě. A tak jim zcela uniká, jak byla druhá světová válka skutečně vyhrána, na rozdíl od toho, jak byla překroucena. Američané (a dokonce i Evropané a Japonci, které si podmanili) spolkli báchorku o rozhodujícím vlivu kobercového bombardování a bombardování civilistů, a to se stalo plnohodnotným parazitem, který jim rozežírá mozek.
Americké vojenské elity si myslely, že jsou osvobozeny od věčného zákona války, který říká, že je třeba nasadit vojáky do pole a obětovat je. Myslely si, že našly "podvodný kód" v podobě masového vraždění civilistů, alias průmyslového terorismu. Lepší zabíjení prostřednictvím technologií. Američanům uniklo, že bez Rudé armády, která skutečně bojovala, to nefunguje. Stejně tak jim unikly navazující body, že to nefungovalo v Koreji, Vietnamu, Afghánistánu a vůbec nikde. Protože se válka nikdy nepodívala k nim domů, a tak se nic nenaučili a selhali v dějinách.

Válka jako pouhý byznys. Nic osobního

Skutečnost je taková, že shazování milionů tun munice na obyčejné lidi nemá žádnou vojenskou hodnotu a ve skutečnosti jen posiluje odpor. Má ovšem peněžní hodnotu, a proto to Američané dělají dál. Všechny tyto neúspěšné války byly velmi úspěšné pro jejich vojensko-průmyslový komplex, který se nyní specializuje na shazování velmi drahých bomb na velmi chudé lidi. Víra ve vlastní propagandu o druhé světové válce zkazila jejich schopnost vést skutečné války proti lidem, kteří se mohou skutečně bránit. Jako reinkarnace Rudé armády.

válečná kořist

Poslední poslední říše

Druhá světová válka ve skutečnosti neskončila v roce 1945. Američané dobyli Evropu a Japonsko, asimilovali nacisty do NATO a NASA, deportovali Židy (red.pozn.4) a ještě několik desetiletí pokračovali v Hitlerově projektu boje proti Slovanům a komoušům. Když druhá světová válka v roce 1991 skutečně skončila, Američané si dali další pořádný doušek vlastní propagandy, z něhož se ovšem stále nemohou vzpamatovat. Připsali si zásluhy za něco, co si ani nepřáli, (red.pozn.5) co nezpůsobili, co se jen právě stalo. Rusko se totiž k překvapení a zklamání Ameriky zhroutilo z velké části samo od sebe. Ta mrcha Gorbačov byl pro ně dobrý partner a chyběl jim. Jak řekl bývalý velvyslanec v SSSR Jack Matlock: 

Jde o to, že my jsme Sovětský svaz nerozvrátili i když by si to teď někteří lidé rádi připsali k dobru a někteří šovinisté v Rusku by nás z toho rádi obvinili. Jenomže to prostě není pravda.

Podle ukrajinského profesora historie na Harvardově univerzitě, Serhije Plokhyho: v lednu 1991 Bush starší napsal sovětskému premiérovi Gorbačovovi :

Nikdo si nepřeje rozpad Sovětského svazu," napsal George Bush Gorbačovovi ve stejném dopise. Nesnažil se sovětského prezidenta uvést v omyl. Bush a jeho administrativa skutečně neměli v úmyslu zničit Sovětský svaz prosazováním nezávislosti Pobaltí

A jak napsal Anatolij Čerňajev když shrnoval výsledky roku 1991 (pozn 6) ze sovětské strany:

To, co se ve skutečnosti stalo v SSSR v tomto roce, bylo to, co se stalo ve 'své době' jiným říším, když dějiny vyčerpaly jejich potenciál

Podle této úvahy sovětský kolaps pouze završil proces, který začal na počátku století a byl urychlen oběma světovými válkami: rozpad světových impérií a jejich zmizení z politické mapy. Zajímavé je, že tento proces by se týkal (a týká) všech světových říší. Co jde nahoru, musí jít také dolů. Všechny světové říše se hroutily v důsledku větších historických a environmentálních sil a právě to se stalo SSSR dříve než USA. Obě však stály ve stejné frontě. Zhroucení SSSR mělo v USA vyvolat strach ze smrtelnosti, ale místo toho si jako hlupáci mysleli, že jsou nesmrtelní. Proto by se člověk nikdy neměl opájet vlastními zásobami. (základní pravidlo drogových dealerů. Nesjíždět se z vlastních zásob. Podobně je dobré, nesjíždět se vlastní propagandou). Je to sice skvělý pocit, ale co jde nahoru, musí jít dolů.

Modrorudá armáda

Američané si po roce 1991 skutečně mysleli, že Rusko skončilo a že jej vyřídili. Sun Tzu řekl: 

 
U Američanů je to zbytečné. Sami sebe klamou s přehledem. Amerika se k ruským červeným liniím ohledně NATO chovala jako k velkému množství kokainu a prostě si šňupla. Dokonce i v roce 2023 vysoký představitel Evropy Josep Borrell opakoval slova Johna McCaina:

 To je hrubě špatná charakteristika a každopádně to byla jeho benzínová pumpa. Bílá říše se skutečně sjela z vlastních zásob, stala se závislou na fosilních palivech a přitom se od nich doslova odřízla. Je zbytečné citovat Sun Tzu o hlupácích, ale Mistr řekl:

Bílá říše nezná ani nepřítele, ani sama sebe, což je spolehlivý recept na prohru. Evropští vazalové ani nevědí, na jakém kontinentu se nacházejí (ano, je to Asie ), a jejich američtí páni jsou skutečně i obrazně řečeno senilní. V roce 2022 Joe Biden řekl: 

Tohle nebyla pravda ani v době, kdy to Biden říkal  (více ZDE), rubl v té měl kurz kolem 100, a rubl se stal v tom roce nejvýkonnější měnou. V letošním roce (2024) roste ruská ekonomika rychleji než ekonomika USA, Německa a Spojeného království. Možná, že být čerpací stanicí s jadernými zbraněmi není tak špatný obchodní model a Rusko je opravdu mnohem víc než to.
Jak uvedl Andrej Martyanov ve své knize Losing Military Supremacy:

Americké sankce proti Rusku již několikrát selhaly, a přesto jsou opakovány. To je jedna z definic šílenství (Definice šílenství je: dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky -Albert Einstein). Další definice zní, když se váš mentální svět zcela oddělí od fyzické reality, což je přesně to, co se stalo pozdní fázi Bílého impéria. To, čemu říkají "řád založený na pravidlech", je jen volné zakládání vlastní propagandy a nazývání toho strategií. Nepochopili, co dělala Rudá armáda, a nechápou, co může dělat reinkarnovaná Blue Red Army. Neznají ani nepřítele, ani sami sebe, a proto určitě ztrácejí Ukrajinu.

Rusko-ukrajinská válka

válečná kořist
V Afghánistánu prohráli na body a museli ustoupit. To bude pravděpodobně znamenat historický pád amerického impéria, ale já se zaměřím na rusko-ukrajinskou válku, kde se ani nemohli ukázat. V rusko-ukrajinské válce americká armáda standardně prohrála. Hodně toho napovídali, ale nikdy se neukázali. Americká armáda je samý zvuk a vztek, který nic neznamená.
Někde hluboko ve svém nitru Amerika ví, že na Rusko nemá. Ruská armáda je nyní obnovena do té míry, že je silnější než americká viz ZDE (Jak je Rusko silnější než Amerika, aneb Teddy Roosevelt říkal:
 mluv potichu a měj u sebe velký klacek,
ale Amerika dnes o Rusku huláká do světa a v rukou přitom drží jen svého ptáka. A v Rusku je zima.

Vychvalovaný americký vojenský rozpočet je jen měřítkem korupce a Amerika už doslova nedokáže zajistit dělostřelectvo. Stejně jako za druhé světové války má ruská armáda lepší materiál, zkušenější muže a větší schopnost shromáždit obojí na bojišti. Amerika se k Asii fyzicky nepřiblížila a její vojensko-průmyslový komplex se znehodnotil na prach. Americká armáda tak dlouho bombardovala svatby, až zmeškala svůj vlastní pohřeb.
Američtí vojenští myslitelé mají nyní funkčně mrtvý mozek. Mají celou třídu profesionálních idiotů v médiích, think tancích i v samotné vládě. Ameriku postihl smrtelný případ toho, co Bryan MacDonald nazývá rusofrenií, 

Na jakési hluboké úrovni však mají alespoň nějaký pud sebezáchovy. Ať už o Rusku mluví sebevětší hovadiny, přímo se mu postavit nechtějí. Což tak trochu vypadá na prohru.
Přes všechen ten hluk, který Amerika kolem Ruska dělá, se v podstatě bojí sama vyrazit na hřiště. Nejen proto, že by mohlo dojít k jaderné válce, ale také proto, že by Amerika prohrála i konvenční válku a oni to vědí. Mnoho amerických jaderných zbraní je doslova příliš starých na to, aby se daly spolehlivě použít, a na bezpilotní letouny a hypersonické střely nemají žádnou spolehlivou odpověď. Schovávají se za proxy, protože jsou to zbabělci. Prostě poseroutkové.
Je vidět zděděný a jak se domnívám, přirozený rozdíl v bojových stylech mezi současným Ruskem a Amerikou. Je to stejný model, jakým se řídili za druhé světové války. Amerika jde do boje s lehkými silami (nebo v tomto případě bez sil vůbec), zatímco SSSR/Rusko skutečně nasadilo své boty na zemi. Rusko cíleně nebombardovalo Ukrajinu kobercovými nálety, protože to má malou strategickou hodnotu. Určitě bombardovalo, ale bombardovalo skutečné vojenské cíle, na rozdíl od Američanů, kteří obecně bombardují všechno a na otázky se ptají později. Rusko se řídilo klasickou Clausewitzovou doktrínou zapojení a zničení nepřátelských vojsk a to i za cenu mnoha mrtvých ruských vojáků. Tam, kde bombardovali infrastrukturu "dvojího užití" - jako například energetiku -, to bylo až po letech války, nikoliv první věc, kterou udělali jako Američané v Iráku. Na Ukrajině dochází k masivním vojenským ztrátám, ale ne k masivním civilním obětem jako k nim dochází v okupované Palestině. Civilní oběti jsou v rusko-ukrajinské válce vlastně vedlejšími oběťmi, na rozdíl od hlavního chodu, který konzumuje "Izrael" s Amerikou.
Amerika se snažila vybavit a vycvičit ukrajinskou armádu podle amerického/natovského vzoru, ale to nefunguje proti někomu, kdo se může skutečně bránit. Často se na stejných bojištích učí, jak vlastně probíhala druhá světová válka. Druhá světová válka byla vyhrána tím, že muži a materiál rozbíjeli jiné muže a materiál, ne tím, že bombardovali města a zabíjeli civilisty. A v troskách historického SSSR se učí, proč toto impérium padlo. Ne proto, že Reagan křičel do zdi, ale proto, že složité říše jsou náchylné k rozpadu, včetně Bílé říše, kterou zdědili po Britech a spol.
Upozorňuji, že můj názor není, že Rusko jsou ti "dobří hoši". Jen myslím, že Rusko je rozumně a koherentně řízené, ale to je v tomto kontextu irelevantní. Zejména pokud považujete Rusko za nepřítele, měli byste se je snažit pochopit, a ne jen nasávat vlastní propagandu. Nepřítel je skvělý učitel, ale největším guru jsou fakta na místě, která jsou následující. Americká armáda byla komplexně poražena (nebo remizovala) všude, kde se dostala na bojiště, a nyní už vlastně ani na bojiště nemůže. Jsou doslova vyčerpanou silou.

Znehodnocení americké armády

válečná kořist

Bojové síly, které napadly Irák a Afghánistán, už prostě neexistují, rozpadly se v prach (více ZDE). Americká vojenská infrastruktura je stará a její mladí lidé jsou příliš neschopní a neochotní sloužit. Lidé se často odvolávají na americké vojenské výdaje, ale to je jen měřítko korupce. Za pytel matic a šroubů utratí 90 000 dolarů. Stejně jako všechno ostatní v Americe byl i vojensko-průmyslový komplex financializován - AKA kanibalizován - až na kost. Jsou na dně jako Red Lobster. Neomezené krevety a neomezené válečné zločiny jsou vyřízené. O tom, jak se americká armáda fyzicky rozpadá, jsem se již podrobně rozepsal ZDE a nebudu to zde dále rozvádět.
Jediné, co chci říct je: rozhlédněte se kolem sebe. Při všem tom humbuku, který Amerika všude dělá o Hitlerech, kde je jejich armáda? Tlačí před sebou proxy - zástupné jednotky, zatímco jejich hlavní síly ve skutečnosti ustupují. Amerika a její veselí muži jsou jako „zmenšující se koule“ ve filmu Snatch. Právě teď je bombardují v Iráku a vyhazují z Nigeru. Trvá jim dva měsíce, než postaví vyloďovací molo v Gaze, a jejich předsunuté lodě cestou hoří. Hlavním znakem selhání americké armády je její nepřítomnost. Na to, kolik povyku Amerika dělá, kde sakra jsou?
Jsem dost starý na to, abych si pamatoval dobu, kdy Amerika mohla napadat místa jen proto, že se jí chtělo, a my všichni jsme se s tím museli vyrovnat. Byly to skutečně "expediční síly". Teď jsou jen fraškou. Materiál se znehodnotil, muži se rozplizli a rozpočet je teď samá korupce a splátky úroků. Amerika nemůže napadat země, nemůže kontrolovat námořní cesty a nemůže vyhlašovat bezletové zóny. To všechno už je minulost. Všechny větve americké vojenské moci byly zlomeny, a když se zlomí větev, spadne i kolébka.

pozn. 1) Životopis Mlha války - film ZDE a o filmu ZDE:
''A ačkoli vyšlo několik knižních životopisů Roberta S. McNamary a mnoho knih, v nichž je hlavní postavou, žádná se nezabývala klíčovým vztahem mezi McNamarou a nechvalně proslulým americkým generálem Curtisem LeMayem a jejich podílem na bombardování 67 japonských měst v roce 1945.
Druhá světová válka je považována za spravedlivou válku. Věří se, že spojenci bojovali na straně dobra a že to, co ve svém válečném úsilí udělali, bylo ospravedlněno touto skutečností. Málokdo však ví, že ještě předtím, než Spojené státy svrhly dvě atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, LeMayovy bombardéry B-29 zabily téměř milion japonských civilistů, z toho 100 000 v Tokiu v noci 10. března 1945. McNamara vznáší hluboké morální otázky o své roli a v důsledku toho i o roli všech spojenců, kteří chtějí vyhrát válku proti Japonsku jakýmikoliv prostředky. Ptá se: "Je pro vítězství ve válce ospravedlnitelné, aby národ zabil 100 000 civilistů během jediné noci?". "Bylo by morální neupálit 100 000 japonských civilistů, ale místo toho ztratit statisíce amerických životů při invazi do Japonska?".
Za druhé, pro mnoho lidí, kteří znají kubánskou krizi z filmu Třináct dní, vypráví Mlha války zcela jiný příběh. Není to příběh o tom, jak John nebo Bobby Kennedy zachránili svět, ale příběh o slepé náhodě, rozmaru a hranicích racionálního úsudku. Příběh o světě, který se vymkl kontrole, kde jaderný holocaust odvrátil neznámý úředník ministerstva zahraničí, který měl tu drzost promluvit k prezidentovi a vyzvat ho, aby se vcítil do svého protivníka.

Za třetí, Mlha války je prvním historickým vyšetřováním, které hojně využívá nahrávky telefonických rozhovorů z Oválné pracovny Bílého domu mezi Johnsonem a McNamarou. Většina toho, co bylo o Robertu S. McNamarovi napsáno, opakuje známý příběh - příběh člověka připomínajícího počítač, technokrata, jestřába, který se svou arogancí dostal do Vietnamu. Prezidentské záznamy - váha samotných historických důkazů - to však nepotvrzují. Místo toho se ukazuje mnohem komplexnější portrét muže, který se snažil sloužit dvěma velmi odlišným prezidentům: Johna F. Kennedymu a Lyndonu B. Johnsonovi.
Slyšíme McNamaru, jak Kennedymu vysvětluje, že je třeba stanovit časový plán pro stažení poradců z Vietnamu; slyšíme Johnsona (po Kennedyho smrti), jak McNamaru napomíná za jeho neopodstatněný optimismus při poskytování takových rad; slyšíme McNamaru, jak naléhá na Johnsona, aby přerušil bombardování Severního Vietnamu; ale nakonec slyšíme McNamaru, jak podporuje prezidentovo přání pokračovat ve válce.''

Pozn.2 ) bizarnost spočívá mj. v omlouvání současných zločinů minulými zločiny. Spojené státy hrály rozhodující úlohu v kobercovém bombardování civilistů (nejen) Německa i Japonska a podobně dnes stojí za genocidou v Gaze, páchanou s americkou politickou, ekonomickou i vojenskou podporou, americkými bombami a americkými zbraněmi. USA veřejně Izrael „napomenou“ ale hned přispěchají s další dávkou munice a bojkotem usnesení OSN kritizující Izrael za genocidu páchanou na Palestincích.

''Pozn. 3) Autor prožil část života v Kanadě a v USA, nyní žije na Sri Lance. Hlásí se k buddhismu a částečně k hinduismu. Jeho pohled je běžný v zemích nepatřících k našemu kulturnímu okruhu, tj. k tzv. Západu. Autor používá pojem "Bílá říše" jako téměř synonymum "kolektivního Západu, Impéria Spojených států či Anglosasů. Jde mu o zdůraźnění koloniální minulosti, která ovšem v pozměněných formách přetrvává do současnosti. Zdroj ZDE

Pozn.4) viz kniha THE LAST MILLION
Od historika a autora bestsellerů Davida Nasawa. Rozsáhlá historie milionu uprchlíků, kteří zůstali po druhé světové válce v Německu:
''V květnu 1945 se německá vojska vzdala spojeneckým mocnostem a ukončila tak druhou světovou válku v Evropě. Dozvuky globálního válečného konfliktu však německou kapitulací neskončily. Miliony ztracených a bezdomovců, kteří přežili koncentrační tábory, válečných zajatců, otrockých dělníků, politických vězňů a nacistických kolaborantů na útěku před Rudou armádou zahltily Německo, zemi v troskách. Britští a američtí vojáci shromažďovali podvyživené a zoufalé uprchlíky a snažili se je repatriovat. Po vyčerpávajícím úsilí však v Německu zůstalo více než milion vysídlených osob: Židů, Poláků, Estonců, Lotyšů, Litevců, Ukrajinců a dalších Východoevropanů, kteří se odmítli vrátit domů nebo se neměli kam vrátit. Poslední milion stráví příštích tři až pět let v táborech pro vysídlené osoby, dočasných exilových domovinách rozdělených podle národností, s vlastními policejními složkami, kostely a synagogami, školami, novinami, divadly a lazarety.

Mezinárodní společenství se nedokázalo dohodnout na osudu posledního milionu a po roce debat a nečinnosti byla vytvořena Mezinárodní organizace pro uprchlíky, která je měla přesídlit do zemí trpících poválečným nedostatkem pracovních sil. Žádná země však nebyla ochotna přijmout 200 000 až 250 000 židovských mužů, žen a dětí, kteří zůstali uvězněni v Německu. V roce 1948 Spojené státy, které patřily k posledním zemím, jež přijímaly uprchlíky k přesídlení, konečně přijaly zákon o vysídlených osobách. Vzhledem k tomu, že obavy ze studené války nahradily vzpomínky na zvěrstva druhé světové války, uděloval zákon naprostou většinu víz těm, kteří byli spolehlivě antikomunističtí, včetně tisíců bývalých nacistických kolaborantů a válečných zločinců, zatímco přísně omezoval vstup Židů, kteří byli podezřelí ze sympatizování s komunisty nebo z jejich agentství, protože nedávno pobývali v Polsku ovládaném Sověty. Teprve po kontroverzním rozdělení Palestiny a vyhlášení nezávislosti Izraele mohli zbývající Židé, kteří přežili, opustit tábory pro vysídlené osoby v Německu.
''
Pozn 5) studená válka byl také byznys. Impérium prostě potřebuje svého nepřítele. Když jej ztratilo, muselo hledat nového. Ten starý byl osvědčený a vše tak nějak zapadlo do sebe a fungovalo. Satelity byly drženy pod americkým praporem „boje proti komunismu“. Tomu všichni rozuměli. Kdo by z elit vazalů chtěl komunisty ve své zemi, že? Samozřejmě byly i jiné motivy. Margaret Thatcherová si např. nepřála spojení Německa. Pro Británii šlo o zbytečné posílení Německa a tím oslabení Británie. Doporučuji rovněž vynikající portugalský seriál (uvádí Netflix) z prostředí Rádia Svobodná Evropa, Gloria ZDE

pozn 6) zajímavý rozhovor s Čerňajevem, bývalým poradcem Gorbačova, přinesl Český rozhlas ZDE :

bývalý poradce Gorbačova Anatolij Čerňajev vzpomíná na 15 let staré události takto:
''Samozřejmě, že Gorbačovovi bylo jasné, že Jelcin se snaží o rozpad sovětského impéria. Jelcin dokázal spoustu lidí přesvědčit o tom, že Rusko už nepotřebuje nadále krmit všechny sovětské republiky. Namluvil společnosti, že Rusko bude během dvou let vysoce rozvinutou zemí a k tomu je právě nutný rozpad sovětské říše," říká Čerňajev.
Pamatuje si, že Gorbačov si pozval Jelcina před osudným odjezdem do rezidence Viskuli v Bělověžském pralese do své kanceláře. "Gorbačov se ho ptá, proč tam vlastně jedeš? A Jelcin mu odpověděl, že jde jen o třístranné setkání o spolupráci Ruska s Běloruskem a Ukrajinou. O nic zásadního. Jelcin ale Gorbačova podváděl, on mu lhal, věděl, že smyslem cesty je dohoda o rozpadu Sovětského svazu," dodává Čerňajev.
Michail Gorbačov se o zániku impéria dozvěděl velmi potupně. Díky telefonátu tehdejšího amerického prezidenta George Bushe staršího. " Jelcin po podpisu bělověžských dohod zavolal Bushovi do Washingtonu a oznámil mu, že Sovětský svaz přestal existovat. A teprve poté se o tom dozvěděl Gorbačov," tvrdí Anatolij Čerňajev, šest let poradce Gorbačova. Ten byl ale silně proti rychlému rozpadu svazu. Věděl, že k němu musí dojít, ale prosazoval jiný způsob než Boris Jelcin. Po jeho nástupu došlo v Rusku k chaosu, k válkám v Čečensku, k divoké privatizaci, k odevzdání surovinového bohatství do soukromých rukou.
I proto panuje v dnešní ruské společnosti nostalgie po Sovětském svazu. Téměř šedesát procent obyvatel zániku sovětské říše lituje. Důvody? " Lidé měli stabilní plat, práci. Žili sice skromně, ale měli naději, že se dokážou postarat i o své děti a vnuky. Zdravotnictví sice bylo špatné, ale bylo zdarma. Staří lidé dostávali penzi, se kterou na rozdíl od dneška vystačili. Po tom všem se jim stýská, proto volají po sovětských časech," vysvětluje Čerňajev a dodává. " Teď se zejména starší generace dostala do chaotického stavu, kdy na jedné straně vidí oligarchy, miliardáře, bohatou Moskvu a na druhé straně zbytek Ruska žije ve velké bídě. Lidé na vesnicích nemají práci, dřevěné domky jim padají na hlavu, Rusko se pořád ještě nevzpamatovalo'', domnívá se Gorbačovův poradce.
Lidé nesní o komunismu, ten je pro ně příliš abstraktní, jim se stýská po základní životní úrovni. Když to řeknu nadneseně, po jistotách. Když měli v době Sovětského svazu problém, řešili to přes stranu. Dnes neví na koho se obrátit. Na soudy, které nefungují? Na policii, která je zkorumpovaná? Někteří se prostě v dnešním systému neorientují, tvrdí Čerňajev.
Po období Jelcinova chaosu ale lidé začali věřit Putinově tvrdé politice. On jim vrací pocit hrdosti. Snaží se z Ruska opět vytvořit světovou velmoc. Společnosti příliš nevadí, že Kreml omezuje demokracii, likviduje nezávislá média, dosazuje na důležité posty bývalé či současné představitele tajných služeb. Vladimír Putin označil před časem rozpad sovětské velmoci za největší geopolitickou tragédii dvacátého století.
Stejného názoru je i Anatolij Čerňjajev: Poté, co byl odstraněn Sovětský svaz a zmizela tak protiváha americkému kolosu, Washington si dělá co chce a nikoho se už nemusí bát. Příkladem je pak situace v Iráku. To je důsledek rozpadu sovětské říše, řekl Českému rozhlasu u příležitosti patnácti let od konce Sovětského svazu bývalý poradce Michaila Gorbačova.'' (zajímavá analýza také ZDE)

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 1500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!