Rub a líc německého zázraku

Německá spolková kancléřka Angela Merkelová si nemyslí, že je možné trvale udržet model evropských sociálních států. Všichni musí přestat vydávat víc, než dostávají. Pokud se tak nestane, přijde Evropa o svou globální konkurenceschopnost jako se to stalo v bývalé NDR. Kancléřka nepovažuje evropský model sociálního státu za dlouhodobě financovatelný, viz její rozhovor pro Financial Times.






Výpověď Angely Merkelové je jasným signálem německé pozice vůči ambicím francouzského prezidenta Hollandeho, který nechce škrtat v sociálních službách státu a prohlašuje, že raději zestátní podniky, když už to dál nepůjde. Merkelová je toho názoru, že je potřeba změnit priority.

Většina levného zboží, které si kupujeme v západních řetězcích, dnes pochází z Číny. Čína se stala hlavním dodavatelem spotřebního zboží na zeměkouli. Stroje, které toto zboží vyrábějí, jsou ale zpravidla "Made in Germany". Stejná situace existuje vzhledem ke zboží dlouhodobé spotřeby. Luxusní pračky, myčky na nádobí atd. německé výroby směřují k vrstvám s nejvyšší kupní silou na světě.

Razantní nárůst podílu exportu na HDP začal v Německu v polovině devadesátých let. Hlavně od roku 2003 se vyvíjel německý export nadproporčně a mezi léty 2004-2007 dosahoval až 60 % německého hospodářského růstu. Tím se ale na druhé straně ocitl v rizicích, spojených s budoucími očekáváními v zahraničí. A to zejména v zemích, kde se spotřebitel rozhoduje racionálně podle ceny. Takže když si americký spotřebitel nekoupí BMW nebo Miele pračku, zasadí tím německé ekonomice pořádnou ránu.




První graf znázorňuje prudký nárůst exportu od roku 2000 a tento rok je vzat jako 100 %. Export je znázorněn červenou křivkou, níže je znázorněna soukromá spotřeba domácností a spodní linka ukazuje vývoj mezd, které byly záměrně proti jiným zemím stlačovány.

Německý zázrak a vnitřní dluh

Máme ještě v paměti drahé řešení, ke kterému přistoupila německá vláda, aby se odprodaly nadbytečné zásoby aut. Vláda iniciovala vláda trik, kterým se lidé zbavili starých aut a zadlužili se koupí nového. Pokrytecky řečeno šlo o "přínos ke zlepšení životního prostředí". Němečtí občané dostali státní bonus na 2 milióny vozů. Ale nakoupili si levná auta převážně japonské, korejské a rumunské produkce. Náklady na tuto operaci byly 2,6 mld euro, která vydala státní kasa. Tyto výdaje však rozhodně německým výrobcům aut nepomohly. Těm nezbude nakonec nic jiného, než své provozy zavřít.

Ochota mít děti se snižuje nejen v postsocialistických zemích zmítaných amatérskou a neodpovědnou hospodářskou politikou, ale i v zemích, vykazujících podstatně vyšší životní úroveň. Dopady politiky a ekonomiky orientované pouze tržně a ziskem za každou cenu na sebe nedají dlouho čekat. Frankfurter Allgemeine Zeitung uveřejnil tento týden výsledky zajímavé studie týkající se ochoty Němců mít děti.



Tato čísla uveřejnil Spolkový institut pro výzkum demografie ve Wiesbadenu ve své studii, ve které se poprvé zabývá také psychologickými aspekty chování žen v Německu.

Nápadným rysem německého přístupu k dětem je, že se zcela odlišují postoje k rodičovství v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. U Němců nepřevládá názor, že děti jsou radostí a štěstím života, což je běžné v jiných zemích. Také společenské uznání hodnoty rodičovství daleko pokulhává za jinými zeměmi. Jen 45 % bezdětných německých žen mezi 18 a 50 lety věku se vyjádřilo, že "by pro ně bylo štěstím a větším uspokojením z života, kdyby měly do 3 let dítě".

Společenské uznání klesá s každým dalším dítětem

Mezi dotazovanými, kteří už mají dítě nebo děti, je pouhých 17 %, kteří by přivítali další dítě. Ve Francii je to ale víc jak 50% a u bezdětných žen dokonce 75%. Vědci na základě dat ze studie tedy usoudili, že v Německu je lhostejnost k rození dětí dána mimo jiné i sledováním jiných životních cílů. To je vidět i v politice. V německém Bundestagu je dnes víc jak 50% jeho členů buď bezdětných nebo jenom s jedním dítětem.