Česko, nefunkční stát

Nedávný článek Jak exaktně změřit rozpad politického režimu? popisoval na základě vybraných dat nedůvěru arabských občanů v jejich budoucnost. A tato nedůvěra (a nikoliv jen špatná ekonomická situace) odstartovala rozpad zkorumpovaných politických režimů čili tzv. Arabské jaro. Podívejme se na měřitelné ukazatele důvěry českých občanů v budoucnost.

Není problém vidět vysokou míru nejistoty z budoucnosti na ukazateli vkladů. Strmý nárůst vkladů dokazuje, že nikdo nevěří hospodářskému oživení a jiným ideologickým kecům. Každý chce mít jídlo a úspory na hromádce.




U nás je fakticky nulová možnost investic, protože hospodářství stagnuje a krást formou státních koncesí a účelovou úpravou zákonů může jen hrstka vyvolených. Zbytek podnikatelů napojených na mafiánské politické struktury se přiživuje na předražených státních zakázkách a nemá důvod investovat, jen krást a vydírat subdodavatele. Ti na velké zakázky přímo nedosáhnou, neb jsme v Česku. Zbohatlíci navíc vydělané (přesněji řečeno: nakradené) peníze beztak ihned vyvážejí do daňových rájů. Ti ostatní podnikatelé dodávají na Západ a v dnešním útlumu investují minimálně. Výsledek je, že banky nemají kam peníze investovat, protože o jejich vklady nikdo z normálních ani nenormálních podnikatelů nestojí. Na středovém grafu vidíte stagnaci půjček v letech 2011-2012.

Vraťme se někdy na začátek roku 2005, kdy Martin Bursík se svými kamarády podporovali lobbystický zákon, který měl jednak nakrmit jejich peněženku a jednak popohnat Česko na cestu energetické soběstačnosti. Ale co Bursík a jeho podnikatelští kamarádi plánovali jako obchůdek v malém, to pozdější následovníci již odpadlého ministra dovedli do gigantického tunelu. Oligarchické skupiny jako J&T a ČEZ si ve velkém nacvičili onu taktiku, jak ze státu udělat koncesní servisní firmu pro své osobní potřeby. Vyjmenujme hlavní aktéry dnešního krachu:

• lobbystické pojetí zákona s připravenými dírami;
  
• neschopný státní regulační úřad, který nejednal v situaci, která byla ze začátku stejně dobře zvládnutelná jako v sousedním Německu;
  
• úplatní úředníci na ministerstvech a hloupá vláda, která jedná, až když je pozdě, tj. až dojde na mezinárodní arbitráže.
  

Tak se vládne v Česku už po mnoho let. Proto se podívejme na příklad solárního byznysu jako ukázkového selhání státních institucí.

Historie vládního debaklu

K solárnímu byznysu jsme psali už dávno, viz článek Sliby se mají plnit, nejenom o vánocích (21.10.2010). Právní rámec solárního byznysu tvoří Zákon č. 180/2005 Sb. a jeho připravovaná novela zde, doplňující vyhláška ERÚ č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, v platném znění. Na konec to podstatné: cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 ze dne 18. listopadu 2008, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jak to bylo s tímto záměrem na začátku kolem roku 2005, to shrnuje v kostce přímý účastník tehdejších jednání, poslanec Ludvík Hovorka.

Velké kšefty často začínají ve Sněmovně, protože je snadnější okrást nás všechny jedním podpisem zákona než poctivě podnikat na vlastním. Podívejte se na originál dokumentu Sněmovny o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (tzv. transplantační zákon). Tady je historie projednávání tohoto zákona ve Sněmovně. Zákon ukazuje typický postup českého zákonodárství, které se za posledních deset let zavedlo jako pohodlný nástroj lobbistických skupin. Stát slouží jako trafika. Jak?

Způsob manipulace s přípravou zákonů

Do transplantačního zákona v procesu schvalování vložil neznámý chytrolín formou pozměňovacího návrhu 19c, kterým došlo z původního vládního zákona k vypuštění písmene q v § 11, který se týká rozhodování ministerstva zdravotnictví. Z textu nové předlohy byla vypuštěna tato rozhodující část.

A co jde v praxi? Pokud by tato změna prošla, ministerstvo již nebude mít oprávnění rozhodovat, zda jde o plazmu z krevních derivátů. Vzdalo by se kontroly nad odběrem plasmy v České republice, nekontroluje ani dovoz z jiného státu ani vývoz do třetí země. Zkrátka a dobře, mělo se pokračovat ve starém známém kšeftu s plasmou. Zdarma dostat od dárců skrze státní zařízení, pak draze prodat skrze své privátní podniky. O těch jsme už dávno psali v článku Soukromá tkáňová banka, veřejná starost (únor 2010).