Na setkání přátel spolku a čtenářů webu jsme měli velkou přednášku filosofa a malou krabici domácího štrůdlu. Vedly se hlubokomyslné debaty, mimo jiné i nad tématem: Co tvoří podstatu současné politické krize v Česku danou pomalým, ale jistým přechodem z korporátního kapitalismu na korporátní fašismus? Velké téma, takže na ten štrůdl došlo až v úplném závěru. Společně jsme vysvětlovali přechod od mafiánského kapitalismu ke korporátnímu kapitalismu. Nakonec se popisoval systém korporátního fašismu na příkladech z Hitlerova Německa před 2. světovou válkou. Obecenstvo bylo nedůvěřivé k naší argumentaci, tak to zpětně doložím na praktickém příkladu.

Krapet české osobité cesty ke kapitalismu

Česká balkánská cesta ke kapitalismu je už historií a píší se o ní odborné práce. Zatím spíše historické, těch ekonomických je jako šafránu. Ale podívejte se na článek Vyznání národohospodáře, kde je první vlaštovka.

Mafiánský kapitalismus ukončila Amnestie vyhlášená Václavem Klausem. Prezident ani jeho kancelář amnestii nezdůvodnili, platila od 2. ledna 2013. Veřejnost z 80 % soudila, že amnestie byla dárkem Klausovým privatizačním přátelům. Byl to vrchol pokrytectví a cynismu. Václav Klaus nikdy neuznal sílu nezávislé justice a řádného trestního procesu. Tento bývalý bankovní nomenklaturní a pak oligarchický kádr nikdy nevyznával princip rovnosti všech před zákonem. Jenže tento princip tvoří hlavní pilíř právního státu. Komunisté dobře věděli, proč Klause protežovali, tedy mimo jiná a asi mnohem důležitější fakta.

Korporátní kapitalismus začal viditelným projevem Emise korporátních dluhopisů emitovaných v CZK, registrovaných v centrálním depozitáři cenných papírů. Z předložené tabulky lze považovat rok 2011 za první korporátně kapitalistický finanční rok. Jenže korporace vlastní jedno promile občanů, takže zbytek musí mlčet, anebo je někdo musí vydatně vodit za nos. Když bojujete o kontrolu hospodářské politiky státu, musíte mít své zázemí v podobě silné mediální podpory. A k tomu slouží korporátní média, která musí oligarchie spolehlivě kontrolovat. Ten, kdo si čte seriál o agentu Novákovi, tak už o tom leccos ví. Viz například díl Chovanci na vnitru už vědí, komu sloužit.

Kontrola médií zahájila přechod ke korporátnímu fašismu

Efektivní kontrole zajištění kapitálových výnosů pro jedno promile předcházel přesun vlastnických práv k médiím. Aktuální stav z roku 2016 podle mediaguru.cz najdete zde. V srpnu 2015 koupila skupina Penta vydavatelství Vltava-Labe-Press. Tímto okamžikem z Česka odešel poslední německý vlastník českých novin. Skončila éra mediálních vydavatelských domů se značným know-how v této oblasti i nepřímé vazby na ideologické kruhy a politické struktury. Přelomové období je ohraničeno léty 2006–2013. Zdeněk Bakala v roce 2006 koupil vlivové médium Respekt, následovala Economia a.s. a poté kupovali i další podnikatelé. Andrej Babiš je od konce roku 2013 nejvlivnějších osobou v českých médiích - AGF Media, Mafra, Impuls. Na případu akvizice mediální skupiny MAFRA je podrobně popsán vliv změny vlastnictví médií na obsah vybraných deníků. U ostatních nových vlastníků došlo k podobné proměně.

Kdy začíná korporátní fašismus

Kolega Pavel Letko publikoval článek Hysterie demokratů na mafiánský způsob, kde přesně ukázal licoměrnost celého útoku na Babiše, který souvisí s degradací práce státní správy. A korporátní kapitalismus je přesně o tom. Vyšší úředníci dostanou posty za partajní a mafiánské služby a pak selektivně vykonávají spravedlnost pro jedno promile vyvolených. Pozor, nikoliv pro jedno procento, protože to by byl pouhý korporátní kapitalismus, který se u nás postupně přežil. Když jde o pouhé jedno promile vyvolených, kterému se selektivním způsobem upravuje výkon spravedlnosti a státní správy, pak jsme v korporátním fašismu. Na příkladu USA jsme v sériích článků vysvětlovali Rozdíl mezi korporátním fašismem a kapitalismem.

Rozdíl tkví v tom, zda kapitalismus v dané zemi řídí politická reprezentace, nebo bankovní či průmyslové korporace. Pokud platí, jako v Číně a v Rusku, že korporace podléhají politické moci a jejich strategii spoluurčuje stát a má možnost dosáhnout i na jejich zisky, pak jsme v korporátním kapitalismu. Pokud ale platí, že korporace si uplatí volby a vybírají kandidáty a přitom neplatí prakticky žádné daně v daném státě, pak jsme v modelu korporátního fašismu.

Krize ve Sněmovně ukazuje vznik korporátního systému

Současný ministr financí, který vlastnil koncern Agrofert, využil mezery v zákoně a nakoupil jednokorunové cenné papíry vlastní firmy za 1,25 mld Kč. Výnosy ve výši 6 % se splatností emise 10 let díky mezeře v zákoně nepodléhají zdanění. Andrej Babiš nakoupil dluhopisy své vlastní firmy jako soukromá osoba v letech 2013 a 2014. Dluhopisy nakupoval za peníze získané z prodeje svého majetku do vlastnictví koncernu Agrofert. Obchod byl pro něho jako prodávající soukromou osobu velmi výhodný a my jsme mu zisk částečně platili z našich daní.

Na počátku roku přišlo na ministra a jeho firmu trestní oznámení. Oznamovatel zpochybňuje celou transakci. Podle oznámení bylo jediným účelem jeho transakce obcházení daní. Součástí je i podezření, že Andrej Babiš neměl dostatek peněz na tak obří nákup.

Poslanecká sněmovna se na jednání rozpočtového výboru zabývala problematikou korunových dluhopisů. Poslanec Václav Votava jako předseda rozpočtového výboru navrhl usnesení č. 579 z 52. schůze z 8. března 2017. Je o postoji daňových orgánů k problematice zdanění výnosů korunových dluhopisů. Pro toto usnesení hlasovalo 13 ze 16 členů rozpočtového výboru bez ohledu na stranická trička. Na toto usnesení Rozpočtového výboru reagoval osobním dopisem předsedovi výboru, poslanci Václavu Votavovi, Ing. Martin Janeček, generální ředitel Generálního finančního ředitelství. Jeho prohlášení ukazuje výše uvedené znaky nové státní administrativy.

Orgán Poslanecké sněmovny může požadovat po členu vlády nebo vedoucím správního úřadu informace a vysvětlení vztahující se k jejich činnosti, ovšem tuto pravomoc nelze vykládat tak, že je možné ukládat členu vlády nebo vedoucímu správního úřadu úkoly týkající se výkonu působnosti jím řízeného správního orgánu nebo správních orgánů jemu podřízených, resp. provedení určitých úkolů závazně požadovat.


Jinými slovy, poslanci si nemohou vynutit nestranné a úplné plnění dohledu a šetření v konkrétní věci. Pokud správní orgán nezahájí šetření, tak je to legální postup v jeho výlučné kompetenci a nikomu jinému do toho nic není. Poslanci mají právo politického dohledu přes předsedu vlády, jenom ten má pravomoc odvolat ministra.

Závěr

Takže si to shrňme. Úředník prohlásil, že v systémové věci týkající se jeho resortu nebude konat. Přesněji řečeno, nikdo mu nebude mluvit do toho, zda bude konat nebo ne. Tím ale vznikl nový typ "úředníka", zcela typický pro korporátní kapitalismus jednoho promile. Tento člověk už není odpovědný exekutivě. Ta se zase odmítá skrze poslance Babiše bavit se Sněmovnou, nebo jí dělá jasné obstrukce. Takže nový systém lidovlády jednoho promile bude pro naše peněženky jistě nesmírným přínosem. A ještě větším přínosem bude pro českou demokracii, která konečně dosáhla posledního stádia kapitalismu. To se komunistům v případě vrcholného stadia socialismu fakt nepodařilo.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!