Proti globalizovanému liberalismu: odpověď Michaelu Hauserovi a Miroslavu Tejklovi
Připomeňme však tři důležité skutečnosti, které obhájci liberalismu rádi pomíjejí. Za prvé, evropské pojetí práv a svobod nepřichází s liberalismem. O mnoho století mu předchází, rodí se ve sporech mezi vladaři, římskou církví a městy, přičemž se ideově opírá jak o křesťanství a římské právo, tak i o germánskou a slovanskou tradici. Liberalismus svobodu inovuje tím, že ji vztahuje výlučně na jednotlivce a na individuální vlastnictví, čímž ji však zužuje a dlouhodobě poškozuje. Za druhé, jako jiné ideologie i liberalismus má za sebou zločiny a oběti – mrtvé z hladomorů (prohlubovaných vírou v trh) či zmařené životy vykořisťovaných. Nezapomeňme ani na brutální potlačování dělnického a antikoloniálního hnutí ze strany liberálních režimů. Socialismus rozhodně nebyl odnoží liberální emancipace, jeho kořeny jsou jinde, s liberalismem občas uzavřel taktické aliance a téměř vždy ke své škodě. A konečně, ve své současné roli vládnoucí ideologie Západu představuje globalizovaný liberalismus nejen jedno velké selhání, ale též hrozbu pro svobodu, s níž je tak často spojován (obojího jsem už dotknul v předchozích komentářích, též odkazuji na Tajnosti levice Jean-Clauda Michéi a na Budoucnost levice bez liberalismu). Právě tato současná role z něho činí nepřítele. (Argument)