Pouze podnikatelé tvoří hodnoty, tak pravil premiér Nečas v televizi.
Čtu spoustu článků o tom, jak ministr Drábek, potažmo celá vláda, snižuje už tak nízkou životní úroveň většině obyvatel, nejen důchodcům, invalidům, nezaměstnaným, ale i obyvatelům s naprosto nedostatečnými příjmy ruší všelijaké přídavky na bydlení, teplo, léky…, navíc je ponižuje sprostým hulvátským způsobem, jakoby byl velitelem koncentračního tábora či kápem v tomtéž zařízení.
Ale o jedné skupině lidí, kteří jsou na tom ještě hůř, není psáno nic. Chtěl bych se dnes tedy věnovat živnostníčkům - v podstatě dělníkům pracujícím v lese, tedy pilařům a koňákům. Protože jsem více než dva roky taky tahal s koněm klády v lese, tak budu mluvit za sebe, ale jde o několik tisícovek takovýchto dělníků, jejichž příběh je úplně totožný s mým. Když tedy budu mluvit o sobě, bude to i za ty tisícovky lidí, o nichž se nikde nikdo nezmiňuje a kteří nikoho nezajímají.
Během prvních pár let po převratu byli všichni lesní dělníci, dost často bez dokončeného základního vzdělání (tito lidé jsou naprosto bezbranní, vydáni napospas rozmarům zločinců), přinuceni stát se živnostníky. Proč by se měl stát, zatím ještě pořád vlastník státních lesů, starat o nějaké zaměstnance-dělníky, soukromníci-živnostníci to zvládnou lépe. Státní lesy vypíší tendry, a kdo dá nejnižší nabídku, dostane právo těžit dřevo.
Společnost, pro kterou jsem pracoval, dávala ty nejnižší nabídky, tendry tedy logicky vždy vyhrávala. Bylo ovšem na první pohled naprosto zřejmé, že za tak nízkou cenu není možné práce v lese provést. To museli dobře vědět i zadavatelé tendrů, přece to nebyli idioti spadlí z Marsu. Ovšem stlačit mzdy dělníkům už nešlo, to by do práce nikdo nepřišel, tak šéf firmy připadl na geniální řešení - vždyť já jim za vykonanou práci nemusím platit vůbec. No není to kandidát na Nobelovu cenu za ekonomii? Na tak radikálně inovativní vylepšení neoliberálního modelu ještě nikdy nikdo nepřišel. Vedení Státních lesů (tedy ředitelství) muselo velice dobře vědět o této situaci, přesto manažerům Státních lesů nepřišlo vůbec divné, že neustále vyhrávají akciovky sice s jiným názvem, ale s těmi samými lidmi ve vedení. Vůbec jim nevadila ta spousta zkrachovaných akciovek, příští roky zase ti samí podnikatelé, už ale v jiné akciovce, znova vyhrávali tendry. Doufám, že někdy v budoucnu se také pozornost policie a justice soustředí na toto dvacetiletí neuvěřitelných krádeží ve státních lesích, kdy dva ze tří vytěžených kamiónů či vagónů dřeva (tzv. kulatiny) byly kradené. A Státní lesy (tedy stát) platily akciovkám a společnostem s ručením omezeným neuvěřitelné sumy i za neprovedené práce. Oči nám vylezou nad těmito neskutečnými podvody z důlků. Zatím je ovšem ticho po pěšině, že by se čekalo, až tyto (zlo)činy budou promlčeny?
Začnu tedy mým příběhem (totožným s tisíci jinými). Koncem měsíce jsem vždycky podával jako živnostník fakturu na proplacení dvaceti někdy i třiceti tisíc (z toho více než polovina jsou náklady!). Během měsíce většinou finance přišly na můj účet, někdy to trvalo i měsíce dva. Jenomže když nepřišly peníze ani třetí měsíc, to už byly neproplaceny tři faktury, bylo mi to divné. Přišel však dopis od firmy, přesněji s.r.o., že se omlouvají za zpoždění a během 60 dnů to napraví. Takže jsem pracoval další dva měsíce a čekal. A ono nic. Pět faktur, půl roku práce bez zaplacení. Potom už žádný dopis nepřišel, akorát jsem se dověděl, že s.r.o. je v likvidaci, protože nemá žádné peníze a tudíž nic nedostanu.
No a důsledky si každý můžeme představit. Většina z nás nemá finanční rezervy, z čeho taky našetřit? Žijeme od výplaty k výplatě, od jedné faktury k druhé. Kdybych neměl rodinu, tak bych dopadl jako mnozí jiní, odstřižena elektřina, exekutor vymáhá nezaplacené poplatky za popelnice a vodu, nemám zaplaceno zdravotní a sociální, vyhazov z bytu pro neplacení, dluhy z půjčených peněz na živobytí… Každý si může představit, co by se mu stalo, kdyby nedostal půl roku mzdu! Navíc když víte, že vám ji někdo (přesně víte kdo!) ukradl a šance na proplacení je nulová! Zkuste si jenom představit žít půl roku bez jakéhokoliv příjmu.
Zašel jsem za advokátem, zaplatil mu 5 tisíc, já naiva, prostoduchý človíček, který si myslel, že pravda je na mé straně, mzdu přece musím dostat, no, a táhne se to pátý rok a nic a nic a nic! Většina kolegů ovšem za advokátem nešla, mají zkušenosti, advokáti vyberou peníze a potom s úsměvem pronesou, holt jsme nevyhráli. Advokát mne ale přece jenom mohl předem upozornit, že žádná šance není, že zbytečně vyhazuju peníze, neudělal to, vzal si palmare bez studu a výčitek, vždyť advokacie patří také do podnikání, které tvoří hodnoty, že? Sice jeden můj kolega si počkal a panu inženýrovi-členu představenstva s.r.o. pořádně nalískal. Souhlasím s takovým řešením. Když policie ani soudy nejsou schopny učinit nápravu, bude to jediný možný způsob - tedy vzít spravedlnost do vlastních rukou. To jsme to dopracovali, co? Tedy naše demokratická vláda to tak dopracovala. No ale to není přece normální!
Kolega ze sousední vesnice (ono nás koňáků a pilařů na vesnici bývá poskrovnu, tak dva, tři v jedné dědině) v zoufalství ukradl pár fošen a pokusil se je prodat, okamžitě policie a soudy zasáhly, dostal půl roku. Vrátit se neměl kam, z bytu ho vyhodili. Ale aby soudy zařídily, aby dostal mzdu za půl roku, to soudy neřešily. Vzpomínáte na slavnou scénu, kdy byl za krádež chleba Jean Valejan odsouzen k pěti letům na galejích? Kvůli pokusům o útěk je vězněm (vězeň číslo 24601) na devatenáct let. Holt vracíme se do oněch časů. Vidíte jak je právo a spravedlnost postaveno na hlavu? Když se kolega vrátil z basy, tak jsem mu říkal, že se před soudem měl bránit stejným způsobem jako pan inženýr, kterému nevyšel podnikatelský záměr, vždyť tobě také nevyšel podnikatelský záměr prodat fošny. Pak jsem ještě pokračoval, že kdybychom podobně jako to dělají exekutorské firmy a banky, připisovali úroky za nezaplacenou mzdu, tož budeme boháči, do konce života máme vystaráno, už nemusíme nikdy pracovat. Odvětil mi jediným slovem: „Blbče!”. No a dali jsme si po velkých kořalkách.
Co zbývá? Zbývá akorát se pomodlit se k Pánubohu (respektive ke Svaté Trojici), či k Panence Marii, ke všem svatým, blahoslaveným, případně ještě ke kardinálovi Dukovi či knížeti, ba i biskupovi Malému (ale i velkému), ti určitě pomohou, dají nám zásadní, principiální, důkladnou a intenzivní duchovní útěchu. To si ovšem raději koupím půllitr pančované kořalky (špiritusu z denaturovaného ethanolu), kterým nás dole obšťastňují ti podnikatelé nahoře.
S panem inženýrem, co mně a tisícovce dalších poslal onen omluvný dopis, že faktury budou zaplaceny do 60 dnů, aby pak za půlroční práci nakonec nezaplatil vůbec nic, se velice dobře znám. V dobách totality a nesvobody jsme se kamarádili, naše rodiny se vzájemně navštěvovaly, kafé, vínko, pokec apod., po převratu, tedy v době demokracie, se naše cesty rozešly, jeho žena se stala ředitelkou školy a já naopak ze školství po 36. letech odešel, abychom se „setkali“ zase právě v tomto popisovaném příběhu.
Pan inženýr působil ve třiceti akciových společnostech (určitě i v nějakých dalších, ale ty jsem už na webu nevyhledával), nadále úspěšně podniká v dalších, které vždycky po pár letech nechává pravidelně zlikvidovat, holt chlapec umí. A dohledávat nějaké finanční toky v průběžně likvidovaných akciovkách, si myslím, už nikdy nikdo nezjistí. Směle, odvážně a úspěšně podniká dál a šíří vytrvale progresivní neoliberální hodnoty. Zavřít a zabavit mu majetek nelze, neboť tím by se nutně závažně znehodnotily a znevážily ony neoliberální hodnoty, které vyznávají jak lidé v exekutivě, tak zákonodárném sboru, prostě ve vládnoucí vrstvě. (Pan podnikatel navíc dnes pravděpodobně majetek žádný nemá, bydlí v podnájmu ve vilce manželky či družky za 10 miliónů a patrně žije ze sociálních dávek.) Tak mne napadla tahle otázka (asi je to tím, že většinu svého produktivního života jsem prožil v totalitě): „Kdo ho vyslal, kdo ho pověřil úkolem škodit lidem této země?“ Kriminální policie vyčíslila krádež v pouze jedné z jeho společnosti (ze třiceti!) na 145 miliónů, ano jedno sto čtyřicet pět miliónů. (Rath je úplný žabař!) Komunisté v padesátých letech by řekli, že ho tímto úkolem pověřily imperialistické špionážní centrály, ale dnes?
Lze se divit, že po roku byla 48 pozavírána do vězení taková spousta lidí? Přece po roce 89 jsme plynule navázali na tradice První republiky (a vymazali 40 let vlády KSČ). Po dvaceti letech demokratické republiky obyvatelstvo zase žádá poslat do vězení zloděje. Já s tím souhlasím. Chtěl bych upozornit, že dnešní nálada mezi obyvatelstvem je podobná oněm padesátým letům. Ozývají se také velmi často hlasy dokonce o věšení, samozřejmě dnes už nebudou zasílány podpisové archy kolektivů dělníků z továren s textem „pověste je“, ale na internetu je takových „podepsaných archů“ na tisíce, stejně jako v těch padesátých letech!
Takže bych to řekl takto: „Je to zločinné spiknutí proti lidu této země, přitěžující okolnost je, že je to zločinné spiknutí ve spoluprácí či s pomocí cizích finančních zločinných centrál-bank.“ Ano, je to slovník padesátých let, použil jsem to záměrně. O letech 48 až 89 nelze psát objektivně, neboť existuje a je v platnosti zákon o zločinném a zavrženíhodném režimu, proto každá zmínka či zmínčička o tom, že v oněch letech bylo něco, třeba nějaká drobnost, kladného, je vlastně trestný čin a člověk, který vysloví takovou větu, může být potrestán vězením za propagaci zločinného režimu.
Aby se zabránilo či předešlo podobným excesům, jaké byly v padesátých letech, bylo by přece vhodné ukázat lidu, že existují i poctiví podnikatelé. Proč se o těchto poctivcích nepíše? Proč nejsou dávání jako vzor? Nebo že by to bylo tím, že se nenajde ani jeden jediný? Fakt nejsou? Dnes by přece novináři a redaktoři televize měli dělat reportáže a psát články o úspěšných podnikatelích, a oni místo toho veřejně píší, že snad každý podnikatelský záměr je cinknutý. Co tím sledují? Copak jejich cílem je znevážit podnikatelskou vrstvu? Proč tak najednou na obrtlíku změnili svou politickou orientaci, místo chválení, jak psávali donedávna, samé „pomluvy“. Že by to už tolik nevynášelo, že by už tolik neplatili?
No ale potom by se jména a činnosti zločinců měla zveřejňovat, zvláště když jsou fakta, data, běžně k nahlédnutí na webových stránkách. Samozřejmě akciovka není nějaký anonymní podnik i když má akcie na doručitele, každá akciovka má své majitele, vlastníky, lze je dohledat, non problem, ale odpovědnost není žádná, stačí prohlásit: my jsme nic neukradli, nám prostě nevyšel podnikatelský záměr. Šmytec, hotovo, nestíhatelné, jsou vysmátí. Kdyby tihle numismatici, tihle shromažďovatelé peněz, ty finance alespoň investovali, kdepak, neinvestují, profrcají to, zničí, znehodnotí…
Podnikatelská elita našeho národa je složena z lumpů, gaunerů, v podstatě zločinců, stejně takové jsou elity politické, umělecké či jakékoliv jiné.
Závěrem: vidíte, kolik jenom tento jeden podnikatel - ten můj zaměstnavatel, veliký Dobrodinec, dával mi přece práci, vytvořil neoliberálních hodnot? Frajer, co?
Nejvyšší neoliberální hodnota spočívá v okrádání bližních!