Miloš Zeman zastával během politického působení kromě senátora veškeré nejvyšší posty. Byl předsedou politické strany, předsedou Poslanecké sněmovny, premiérem. Dnes je na prezidentském vrcholu.
Miloš Zeman zažil v roce 2003 obrovskou prohru, kterou nedokázal zpracovat. Obrátil ji tedy ve vzorové chování odcházejícího politika a odešel objímat stromy. Tehdy byl zřejmě i sám přesvědčen, že už se do aktivní politiky nevrátí.
Ješitného muže ovšem zviklalo finanční tažení přítele Šloufa. Přijal nabídku čestného předsednictví po něm pojmenované partaje. Nebyla v tom jen ješitnost. Zeman, sledující českou politiku i z vysočinského útulku, dobře věděl, že SPOZ oslabí sílu ČSSD. Nebýt jeho strany, dosáhla by sociální demokracie v posledních volbách lepšího výsledku, který mohl v plynoucím volebním období formovat naši politickou scénu zcela jinak.
Během prezidentských debat bylo patrné, že Zeman, byť zdánlivě klidně pronášející bonmoty a mnohdy polopravdy, začíná být nervózní z levicové konkurence, tedy z Jiřího Dienstbiera. Proslýchá se, že dokonce oznámil médiím, že se neúčastní žádné přímé debaty s tímto kandidátem ČSSD.
Jiří Dienstbier byl totiž mezi prezidentskými kandidáty jediným autentickým levicovým politikem, za jakého se ovšem považoval i Miloš Zeman. Troufám si říct, že kdyby Ústavní soud posunul termín voleb, byl by Zeman Dienstbierem poražen. A kdyby si fanatičtí nadšenci uvědomili, že „Karel“ Zemana neporazí, mohli jsme dnes mít mladého, odvážného, upřímného a nezkorumpovatelného prezidenta. Jiří Dienstbier byl v plejádě prezidentských kandidátů jediný schopný Miloše Zemana porazit. A Zeman to dobře věděl.
Už během kampaně si Zeman proti sobě poštval beztak už dlouhodobě z jeho pohledu neschopná média. Je otázkou, zda mezi novináři převáží úcta k majestátu nebo touha po pomstě. Václav Moravec se rozhodl už během kampaně. Od Zemana si nic líbit nenechá. Stejně tak Jakub Železný. Ostatní lavírují, nevědí, jak na to. Buď znají toky Zemanových peněz, nebo si nejsou jisti, kdo je jeho chlebodárcem a odkud udeří Zemanovská pěst.
Během inaugurace Zeman média zcela dehonestoval. Zařadil je totiž k negativním deviacím společnosti, po boku korupčníků a fašizujících bojůvek. Nikoli překvapivě následoval jediný potlesk přítomných v sále. Ať si o médiích myslíme cokoli, stále jsou hlídacími psi veřejného života, takže představa náhubku se politikům zamlouvá.
A přesto sdělovací prostředky ignorují stav transparentního volebního účtu Miloše Zemana, který ještě v závěru kampaně tvrdil, že ho stála pouhých deset milionů. Dnes už přiznává milionů třicet, ovšem sponzoři jsou téměř neznámí. Ve chvíli zvolení stála po jeho boku Jiřinka Bohdalová. Ovšem za zády se spokojeně usmíval Martin Nejedlý v objetí s Danielem Hůlkou. Nejedlý je šéfem pobočky ruského energetického gigantu Lukoil. Komunistický skoro kandidát Remek je spjat s Ruskem už od dob výcviku na prvního českého kosmonauta. Zemanovo protipólové dvojče Klaus si nechává svá knižní veledíla sponzorovat rovněž ruským energetickým gigantem.
Voliče zřejmě původ peněz v prezidentské kampani nezajímal. Vsadili na populistu, lesního muže z „lidu“. Podlehli představě, že prezidentovy pravomoci sahající až ke zvyšování platů, usměrnění zdravotní péče a k sociálním výhodám. Upřímně, žádného voliče Miloše Zemana neznám. Přesto jich bylo dostatek, nikoli tedy většina společnosti, jak se výherce tváří. Volební pravidlo nepřijdeš-li, tak rozhodneš, ovšem stále platí. Nerada bych, aby moje analýza dehonestovala Zemanovy voliče podobně, jako jeho hadí jazyk novináře.
Stejně tak nechci vzbudit dojem, že mám obavy z Rusů či z komunistů. Byť tedy komunisté si dnes troufají přes příliš, ovšem to je téma na jinou analýzu. Miloš Zeman už navštívil jednání vlády i Senátu. Předestřel nevinné představ změny volebního zákona, neopomněl pozurážet přítomné v sále. Zcela se vyhnul hlavnímu úkolu nejbližších dní, totiž navrhnout Senátu ústavní soudce. Ústavní soud je díky Klusově nečinnosti na pokraji zhroucení. Klaus se pokusil do jeho pléna umístit právníky, které Senát zcela zavrhl. Zeman by tedy dnes měl senátory získávat pro vlastní návrhy, nikoli apelovat na změnu volebního zákona pod krásným řečnickým úvodním heslem „jsme spřízněni volbou“. Odkazoval tím na Goetha a podobný způsob přímé volby prezidenta a volby senátorů.
Ještě zmíním Zemanovu prezidentskou poklonu svatému Václavovi, o kterém v minulosti neměl hezkého slova. Vlastně nevím, zda jeho poklona nebyla upřímná, protože i v Senátu konstatoval, že datum vstupu ČR do eurozóny zná jen Bůh a svatý Václav.
Máme tu ještě jedno zajímavé téma. Ve čtvrtek v Senátu prezident Zeman popřál své straně SPOZ, aby v příštích sněmovních volbách doplnila procentní mezeru mezi jeho prezidentskými 55 procenty a současnými 28 procenty ČSSD.
Zcela nestranný a nestranický prezident, Miloš Zeman.