Říká,
že byl v cizinecké legii,
že dostali jasný úkol
a že si rozhodně nemohu
nic z toho představit.
Že to bylo někde v:
Nigérii,
Kongu,
Eritree,
Gabonu
či kýho šlaka.
Říká opravdu kýho šlaka,
a přitom se nejasně usměje.
Říká,
že musel hlídat sklad.
Hlídat muniční sklad.
Hlídat sklad
a o nic jiného se nezajímat.
Nevměšovat se,
tak zněl rozkaz.
A slova:
Nevměšovat se,
opakuje se zřetelným důrazem,
jako by napodoboval něčí rozhodnutí.
A tak,
opakuje,
hlídal sklad.
Hlídal ho ve dne,
v noci,
za odporného vedra
i za ještě odpornějších dešťů,
které zoufale nepřicházely.
Hlídal ho v:
očekávání,
znuděně,
s nenávistí,
rezignovaně,
s nadějí,
ostražitě
i s očima zaslepenýma únavou.
Hlídal ho při pravidelné rozborce i sborce, říká,
a rukou naznačí naučené pohyby.
I tady u pivního stolu působí mechanicky.
Bylo to všechno mechanické, říká,
a jako by hledal příhodnější výraz, říká:
Automatika.
A slovo:
Automatika
opakuje se zřetelným důrazem,
jako by napodoboval něčí konstatování.
Hlídal sklad, říká,
když odcházely ženy s dětmi
z nedaleké vesnice s prádlem
a s vodou se vracely,
když muži z téže vesnice
odcházeli za obchodem
a vraceli se z lovu.
Hlídal sklad, říká,
i tehdy, kdy už to bylo neúnosné,
kdy porušil všechny možné:
rozkazy,
pravidla,
nařízení.
Kdy si ve vesnici našel ženu,
protože již nebylo zbytí.
I tehdy hlídal sklad.
Hlídal sklad,
když muži jednoho dne odešli na lov,
aby se nestihli vrátit z trhu.
Říká,
a upije ze sladové limonády,
protože jak mi řekl,
alkohol mu nechutná.
Říká,
že z nedalekého pralesa
se vynořily stíny s mačetami.
Že stíny byly muži
a muži byli stíny.
Že někde v:
Nigérii,
Kongu,
Eritree,
Gabonu
či kýho šlaka.
Říká opravdu kýho šlaka,
a přitom se nejasně usměje.
Že tam fungují jiná pravidla,
že to je nepochopitelné myšlení,
že Evropa je někde úplně jinde,
že to ale má své:
důvody,
pořádky,
logiku.
Že si tam v té:
Nigérii,
Kongu,
Eritree,
Gabonu
či kýho šlaka,
že tam to tak prostě chodí,
je to přirozený koloběh,
že příroda je neskutečně krutá.
Říká,
neustále mluví.
Říká,
že muži byli stíny
a stíny byly muži,
že schválně brousily nože tak dlouho
než muži z nedaleké vesnice odešli.
Říká,
že si na tom broušení daly vyloženě záležet.
A slovo:
Vyloženě
opakuje se zřetelným důrazem,
jako by vychutnával jeho sílu.
Říká,
že musel především hlídat sklad.
Hlídat muniční sklad.
Hlídat sklad
a o nic jiného se nezajímat.
Že stíny-muži táhly travou pomalované svou nenávistí,
že jich několik na sklad munice zaútočilo,
že jeho zbraň fungovala
a rukou naznačí naučené pohyby.
I tady u pivního stolu působí mechanicky.
Bylo to všechno mechanické, Říká,
a jako by hledal příhodnější výraz, Říká:
Automatika.
A slovo:
Automatika
opakuje se zřetelným důrazem,
jako by napodoboval něčí konstatování.
Že se stíny-muži po zásahu kulkou rozplynuly jako pára,
že si záhy uvědomily, že sklad je pro ně nedobytný
a že s odhodlaností pluly do vesnice.
Že ženy a děti nebyly s prádlem, ani pro vodu,
že spaly ve svých chýších,
že muži odešli na lov,
že se nestihli vrátit z trhu.
a že nastal masakr.
Že se stíny zhmotnily v muže,
že dobře nabrousili
a že se rozhodli tupit.
Říká,
že viděl muže, který přímo před něj
odtáhl těhotnou ženu s dvouletým děckem.
Říká,
že musel hlídat sklad.
Hlídat muniční sklad.
Hlídat sklad
a o nic jiného se nezajímat.
Říká,
že viděl muže, jak jednou ranou setnul dítěti hlavu.
Říká,
že viděl muže, jak dvěma ranami rozetnul ženě život,
jak ženě vyhřezl nenarozený život.
Říká,
že viděl muže, jak třemi ranami,
jedna se nezdařila,
odsekl ženě hlavu.
Říká,
že to bylo někde v:
Nigérii,
Kongu,
Eritree,
Gabonu
či kýho šlaka.
Říká opravdu kýho šlaka,
a přitom se nešťastně usměje.
Že tam fungují jiná pravidla,
že to je nepochopitelné myšlení,
že Evropa je někde úplně jinde,
že to ale má své:
důvody,
pořádky,
logiku.
Říká,
šest ran.
Říká,
plod
dítě
matka.
Říká:
Tři ekonomické jednotky.
A slova:
Ekonomické jednotky
opakuje se zřetelným důrazem,
jako by jim sám chtěl věřit.
Říká,
že byl v cizinecké legii,
že dostali jasný úkol
a že si rozhodně nemohu
nic z toho představit.
Vyšlo r. 2019 v autorově sbírce Vše o lásce, kterou vydalo nakladatelství JT's.
Foto v pretextu nafotila Kamila Švarcová
Tomáš Čada (*1985) je původem z Jihlavy, studoval v Ústí nad Labem, žije v Praze spolu s Kamilou, Adou, Antonínem, Lottou a… S pravidelnou dočasností též s Amálií a Mikulášem. Podílel se na fungování Literárně-kulturního časopisu H_aluze, společně s Josefem Strakou na dramaturgii Domu čtení při Městské knihovně v Praze či na pořádání mezinárodního festivalu Den poezie. S hudebníkem a producentem Aitcher Clarkem vytvořil projekt Úloha slov. S Annou Fastrovou je jedním ze zakladatelů skupiny Poezie pro každý den, která oblažuje internetové prostředí od 12. dubna 2013. Občas spolupracuje na programu (A)VOID Floating Gallery či Kuželny v Horské ulici na Albertově. Vydal sbírky Spodní patra (Perplex, 2013, ilustrace Antonín Handl) a Vše o lásce (JT’s, 2019). Aktuálně tvrdě pracuje na získávání skalních sympatizantů prostřednictvím své politické činnosti.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!