Jan Macháček komentuje v Respektu jásot nad výsledky úsilí ECB, viz článek Draghi slaví úspěch, ale vyhráno ještě není (10.1.2014). Splácení dluhů vydávají mainstreamové služtičky finančního kapitálu za úspěch Draghiho vedení Evropské centrální banky. Jak by ne, protože to byl úspěch v pravdě kolosální. Ještě nikdy předtím stát pod vedením jedné centrální banky neumožnil tak rozsáhlou loupež a okrádání daňových poplatníků za bílého dne jako v Irsku.
1. Analýza ekonomických aktivistů ATTAC
Nezapomeňme, že předešlé devalvace měny ve 20. století probíhaly pouze na úrovni národních států, protože žádná ECB v Evropě neexistovala. Takže to byl to "úspěch". Ovšem ve stylu italské camorry, ale i ta se možná chová lidštěji. Škoda, že si pánské mužstvo v Respektu nezjistí, jak to s tím "úspěchem" ECB opravdu je. A hlavně: tento úspěch, vydávaný za pokrok, znamená pád evropské společnosti do nevolnictví. Nechme tedy hovořit čísla a fakta, a nikoliv Macháčkovu žurnalistickou rétoriku.
Dne 15. prosince 2013 ukončil s velkou mediální pompou záchranný program Trojky, složené z EU komise, ECB a MMF. Evropské elity nám to podávají jako totální úspěch a tento „úspěch“ přesvědčil nyní investory, aby investovali do dluhopisů dalších zemí, které jsou na dně: Portugalska a Španělska. O tom, co se děje právě ve Španělsku, nás česká média raději moc neinformují. Podívejte se, co se dělo tuto v sobotu v Bilbau. Zahraniční investoři, zejména velké banky na případu Irska pochopily, že své peníze dostanou, i kdyby polovina Portugalců opustila svou zemi, a i kdyby nezaměstnanost mladých stoupla třeba na 100%. Válka proti jižním státům Evropy je v plném proudu.
2. Mediální humbuk o záchraně Irska
Jsou tu naštěstí aktivisté z občanské společnosti, kteří se nenechají uplatit a navíc myslí ekonomicky, nikoliv ideologicky. Naši přátelé z rakouského ATTACu si dali práci, aby prokázali na případu Irska, jak krizová politika EU a ECB nechává finančně vykrvácet nejen obyvatelstvo, ale i ekonomiku zemí, jen aby mohla vypustit z reálné ekonomiky a od daňových poplatníků proudy peněz do černé díry finančního systému. O něm píšeme pořád. Jeho pád se sice daří oddalovat, ale jehož konec se definitivně blíží. Celá studie ATTAC k bail-out Irska je ke stažení zde.
A nyní k Irsku, věcně. Do rekapitalizace irských bank, které špatně investovaly nateklo 18,1 miliard euro. Celkem 55,8 miliard dostali věřitelé irského státu nazpět, z toho 37,5 miliard padlo na splátky splatných dluhopisů a 18,3 miliard na úroky z dluhopisů, které ještě splatné nejsou. Dále 1,6 miliardy dostala agentura National Asset Management (NAMA), ona státem garantovaná “Bad Bank“. To se zřejmě Irové naučili od naší Konsolidační agentury za tatíčka Klause. Tato banka odkoupila hypoteční cenné papíry od investorů, kteří by jinak museli hodit tyto "cenné" papíry přímo do záchodu. Dalších 14 miliard stáhl irský stát od daňových poplatníků, aby jimi zachránil dva bankroty největších irských bank. Výsledek? Ekonomka Lisa Mittendreinová z ATTACu pro sečtení tzv. "konzolidace" došla k tomuto jednoduchému závěru.
Nešlo jenom o irské banky, šlo o záchranu celého evropského bankovního systému. Za záchranu systému dluhové pasti zaplatilo irské obyvatelstvo krvavou cenu. Tady je výsledek záchrany v kostce.
Pohyby peněz jsou znázorněny v grafu ATTAC jasně: celkem 89,5 miliard na konto oběti bohům. Připomeňme, že Irsko mělo v roce 2011 pouhých 4,5 miliónu obyvatel. Závěr je jasný, viz citovaná autorka studie ATTACu.
Uvidíme, co na to řekne vážený žurnalistický kolega z Respektu. Aby mělo jeho slovo váhu, musí to pochopitelně ukázat v číslech, protože ekonomika pracuje v schématu "má dáti - dal".
3. Irská "záchrana" v číslech
Celkem 17,5 miliard museli dát občané. Státní penzijní fond byl vykraden, 10 miliard z něho šlo do fondu NPRF a bylo použito na zvýšení kapitálu bank. Z čeho budou vyplácet lidem penze, na které si léta šetřili, ví bůh. Disponibilní příjem nejslabších vrstev poklesl během jednoho roku o 26%. Nejbohatší 1/10 se příjem zvýšil o 8%. Ta politiku Trojky uvítala. DPH vzrostlo na 23 %, peněžitá pomoc v nezaměstnanosti byla pokrácena na 50 %. Studijní poplatky vzrostly na trojnásobek, tj. na 2500 eur. Celkem bylo od obyvatel těmito cestami staženo od roku 2008 více než 28 miliard eur.
Sociální důsledky záchrany bank jsou katastrofální: 1/3 obyvatelstva je ohrožena sociálním vyloučením, 1/10 trpí hladem. 50 % mladých lidí mezi 18 – 24 lety uvažuje o opuštění země. Více než 300 000 lidí zemi opustilo v posledních čtyřech letech. Irské HDP je dnes 12,6 % pod úrovní doby před krizí. Oficiálně vykazovaná nezaměstnanost činí 13 %, z toho 27 % u mladých. Bankovní sektor neplní dál svou hlavní úlohu – pouštět úvěry do ekonomiky. Přes 50 % malých a středních podnikatelů, kteří žádali v posledním čtvrtletí o úvěr, bylo odmítnuto. Jak by ne. Přednost mají státní dluhopisy. Trojka a ECB jsou nejlepší garancí jistoty. Státní dluh vzrostl mezi roky 2007–2010 z 25% na 91% a pod vedením Trojky se očekává v roce 2013 celkové zadlužení kolem 124 % HDP. A navíc je to pitomost, měřit zadlužení k HDP. Mělo by se měřit k realistickým daňovým příjmům státu. To platí i pro Česko.
4. Budoucí vývoj? Mafiánské praktiky z bankovní Itálie
Pokud se podíváte na analýzu některých starších italských skandálů do nichž byl zapleten Mario Draghi původně od Goldmanů, pak je závěr jasný, Viz naši studii Jak Draghi vytáhl z klobouku záchranného králíka nebo článek ECB ukončila hru na demokracii. Příklad zkrachovalé banky Monte dei Paschi di Siena a dalších ukazuje, že ECB převzala mafiánské praktiky z jižní Itálie a vydírá státy, aby byli vyplaceni podvodníci z hedgových fondů. Viz heslo "bail-out" a "bail-in" k pochopení celého mechanismu. Vliv Trojky je potřeba vidět v detailech, které Bloomberg nezveřejní. Zestátněné irské banky musí vyplatit věřitelům i to, na co neexistují státní garance. Ve zprávě, vypracované pro Evropský parlament, který je často s EU komisí v konfliktu, se uvádí, že ECB nutila irskou vládu k takovému kroku. A vyhrožovala jí, že když neposlechne, zdraží nouzové úvěry poskytované jejím bankám nebo je zcela škrtne.
Evropská centrální banka tak učinila pod vedením geniálního Draghiho přesto, že v programu „záchrany“ se o vracení státem negarantovaných vkladů nikde nehovoří a MMF se dokonce vyslovil proto, aby se na záchraně podíleli i věřitelé – často pochybní spekulanti hedgových fondů. Jenže ECB vysoce spekulativní hedgové fondy chrání. Ty půjčily peníze irským bankám v době, kdy dobře věděly, že banky jsou ohrožené bankrotem a stojí před zestátněním. Tato výše uvedená zpráva pro EP říká v závěru, že „ECB překročila svůj mandát uplatněním mafiánských vydíracích praktik“. Po 5 letech tedy poslala ECB mezinárodním spekulantům 16 miliard, na které neměli ve skutečnosti nárok. Takže Irové na rozdíl od politicky statečných a ekonomicky uvědomělých Islanďanů platili jako mourovatí. K Islanďanům viz článek Island a Kypr, stejná bankovní krize a dvě různá řešení nebo souhrnný článek Jak Island zatočil s bankovními a politickými zloději.
5. Koho všeho zachraňují chudí Irové, ani o tom neví
Největší bankrotářská banka Anglo–Irish Bank má na seznamu věřitelů, který není ani zdaleka úplný, tyto mezinárodní velké žraloky: Allianz, Crédit Suisse, Deutsche Bank, Goldman Sachs, HSBC nebo Société Geneal. K těm, které neprodělaly, však patří i kdysi dávno velmi prospěšné rakouské banky Erste (vlastník České spořitelny) a Raiffeisenbank. I ty pilně hrají ve finančním kasínu. Hodný a slušný pan Raiffeisen se musí otáčet v hrobě, když vidí své nástupce. Kdo se napakoval, je tedy jasné. A kdo prohrál, na to jsme už popsali. Závěr? Záchrana Irska je záchranou mezinárodních boháčů.
Z uvedených čísel je jasné, že cílem je přerozdělení společenského bohatství ve prospěch elit. Však už to i samy přiznávají. Ať to stojí, co to stojí. Privátní dluhy byly socializovány. Sociolog a ekonom z University College Dublin a také aktivista irského ATTACu píše:
Co je potřeba udělat, víme. Politici musí přestat cpát peníze občanů finančnímu sektoru, který nelze zachránit. Velké banky měly být už dávno rozděleny, aby byly zbaveny moci a přestaly si brát jednotlivé státy a vlády jako rukojmí.
Celý bankovní sektor je potřeba přestavět, ovšem nikoliv tak, jak to plánují nyní v Bruselu. Banky se musí vrátit ke své původní úloze: financování směnných transakcí v reálné ekonomice. Před evropskými volbami nás elity super dobře placených úředníků přesvědčily jenom o tom, že naše nedůvěra a skepse vůči nim je oprávněná. Celý projekt EU diskvalifikovali a důvěru v evropské instituce zničily. Voliči evropským elitám nevěří – a není se co divit. Lze se divit informovaným reportérům, ale to je u nás celkem pochopitelné. Mnohem zajímavější je zrada českých ekonomů, které jsme věnovali celé tematické číslo (2013-16).