Reagovat na články a názory pana Jiřího Pehe nemá smysl. Tento pán je podle mého mínění klasickým případem člověka, jenž svou mysl dávno prodal, a možná i duši. Komu? To ví jen on sám. Jeho působení v New York University v Praze, Sorosově nadaci či Svobodné Evropě však dává tušit, že v Čechách tento obchod asi neproběhl. Není žádným politologem, za kterého je vydáván, nýbrž pouhým politickým propagandistou. Nicméně zastavil bych se u jednoho z jeho argumentů kolem kvót uprchlíků ze zemí postižených chudobou a rozvratem. Jiří Pehe předkládá tezi, že jsme spoluodpovědní za neutěšený stav v těchto zemích. Mimo jiné i proto, že jsme nijak neprotestovali, když naši spojenci bombardovali Libyi, Irák, Jugoslávii a další země. Naše vláda uvedené kroky v podstatě podporovala, a tak teď musíme nést následky.
Politika kolektivního politického infantilismu
Pehe připomíná hodného pána z jednoho známého vtipu. Pán se nabídne, že pomůže řidiči automobilu při couvání a bude mu ukazovat. Tak ukazuje a říká: „Couvej, couvej, ještě můžeš, ještě... A v tom se ozve rána, plechy se kroutí a pán v klidu pokračuje: „Tak a teď se podívej, cos udělal!“. Stejně tak Pehe.
Už v září roku 2001 v článku „Tažení za demokracii“ (celý článek ZDE) doporučoval napadnout svrchované a suverénní státy, jako by se nechumelilo. Útok 11. září v New Yorku s třemi tisíci oběťmi nazývá obludným, statisíce obětí v Iráku, Libyi, Sýrii a dalších zemích jej zas tolik nevzrušují. Z těchto zemí asi pan Pehe žádné platby za svou "politologii" neočekává. Připusťme, že právem. Pan Pehe v rozmáchlém gestu přestavuje celé státy, mění systémy, tradice a národní vůdce, jako by šlo o prima hru SIM CITY. Uvažují-li západní stratégové způsobem hry Monopoly o ropných nalezištích Iráku, Libye a Sýrie, Pehe sám od sebe přišel k podobnému závěru. Zvýraznil jsem věty důležité pro dnešek.
Tento vykladač dnes již klasicky vražedné "politologie" Západu také schvaloval již v září roku 2001 formu kolektivní viny a trestu.
My ovšem nevidíme prosperitu Iráku a Libye. Cesta, kterou ukazoval Pehe, se nám opravdu vrátila jako bumerang a vedla k rozvratu celých států a k dnešní vlně zoufalých uprchlíků. Pehe nám teď říká, stejně jako ten pán z vtipu, že se máme podívat, co jsme udělali. A on nic, on je jen takový mediální a politologický muzikant. K absurditě podobných postojů si přečtěte náš článek Trapné konce politických zbabělců.
Logika nezodpovědnosti
Podívejme se nejprve na logiku neodpovědnosti, kterou skvěle reprezentuje pan Pehe. Naše vláda vydatně podporována panem Pehem a úklidovou četou českých humanistů schvalovala všechny ty sankce, kárné operace, okupace, vraždy představitelů států, humanitární bombardování a nenamítá nic ani proti zvláštním metodám výslechů. Musíme tedy za takové jednání nést odpovědnost všichni. Co je dáno de facto díky naší občanské existenci v státě ovládaném politickými infantily, to chce Pehe demagogicky změnit na stav de jure.
Jistěže se najdou občanští aktivisté, alias "podivíni" a "extrémisté", kteří s podobným jednáním nesouhlasili. Ti se také mohou ozvat, ale už nikoliv beztrestně. Viz článek Skandální obžaloba Michala Kesudise. A to je tak asi vše, co mohou dělat, pokud jim nedají pořádkovou či jinou pokutu, nebo je nezavřou. Všichni za jednoho, že ano. My jsme prostřednictvím naší vlády schvalovali bombardování a teror, a tak si všichni utáhneme opasky a postaráme se o nebohé uprchlíky.
Novodobá dělba práce vypadá podle Jiřího Pehe asi takto. Spojené státy budou prodávat zbraně, shazovat vražedné bomby pomocí dronů po celé zeměkouli, kde je právě napadne. A my budeme na naše kolektivní náklady léčit raněné, pohřbívat mrtvé a ubytovávat ubožáky, kteří takto přišli o domov. To je přece naše morální povinnost, že ano. A přitom budeme tancovat s lidmi jako Pehe kolem zlatého dronu, stíhačky a odposlechu NSA s tím, že nám brání naši milovanou demokracii.
Logika zodpovědnosti
Jenže se nabízí logika jiná, postavená nikoliv na kolektivní neodpovědnosti, ale na individuální zodpovědnosti. Schvaloval Pehe napadení Iráku a Libye? Schvaloval. Měl by tedy především on nést důsledky. Je jasné, že by měly být větší, než ponese pekař či instalatér řečnící u piva. Pan Pehe vystupuje v médiích, je také náležitě odměňován, a proto by měl adekvátně nést důsledky svého jednání. Stejně jako když pekař upeče housku, po níž někdo zemře, ponese následky.
Navrhuji tedy řešení problému s uprchlíky prostřednictvím těch, kteří jsou odpovědní za jejich stav. Jsou to zbrojařské firmy, které někomu vydělaly slušné peníze a jinému způsobily nezměrná utrpení. Majitelé těchto firem by se tedy měli ujmout uprchlíků. A spolu s nimi i za celou věc odpovědní politici a propagandisté. Několik set Iráčanů jistě může ubytovat na svém ranči i rodina Bushů, u nás se jistě s nadšením přidá Topolánek, Kalousek s pěnicí Parkanovou, Mitrofanov, Marjanovič a mnoho a mnoho dalších, kteří se za svou proamerickou válečnou agresivní politiku nestyděli a nestydí.
Známe je všichni, a právem očekáváme, že si vezmou do svých rodin podle svých proválečných zásluh každý hned několik rodin z Afriky, Ukrajiny, Sýrie a dalších míst, která pomáhali rozbít, každý svým malým či velkým dílem. Vezmeme-li v úvahu zisky zbrojařských a ropných firem z rozpoutaných válek, jsou náklady na několik set tisíc uprchlíků jen kapkou v moři. Vyzývám tedy všechny podporovatele zbrojení a válek, producenty barevných revolucí, vývozce demokracie na bombách a tancích: Postarejte se o své uprchlíky!
Dámy a pánové, vy osobně máte odpovědnost za uprchlickou kalamitu! Pane Pehe, a to platí i pro vás!