Máme po volbách a hlavním tématem se zdá být sestavení vlády. Pro mě osobně to však tématem není, protože podle amerického sci-fi již Kostky už byly vrženy. Napadá mě několik střípků, které ukazují, kam budeme směřovat a co to pro lid obecný bude vlastně znamenat. Nic se na tom nezmění, bude-li vláda v listopadu, prosinci či lednu, bude-li jí vyslovena důvěra na první, druhý či třetí pokus, a bude-li menšinová či koaliční. Většina ANO, KSČM a SPD je nesporná a opravdu většinová. Není to o kousek, není to o jednoho, dva možné přeběhlíky, které by ta druhá, „demokratická“ strana reprezentovaná ODS, ČSSD a jejich klony mohla podle svého dobrého zvyku uplatit. Pardon, nikoliv uplatit, ale zlanařit. Totiž argumenty přesvědčit, že je lépe pohodlně vládnout s nimi, než chudě proti nim.
Opakovaný vtip s „Věcmi veřejnými“ a se stranou LIDEM Karoliny Peake se už asi nepovede. Doporučuji tedy všem, aby méně sledovali “drama“ sestavování vlády, a více rozvažovali, co bude dál ve věcech podstatných. Ne, že by už opravdu vše bylo dáno. Do všeho může významně zasáhnout nemoc či smrt toho kterého politika. Ale jelikož nevíme nikdo dne ani hodiny, nemá cenu na toto téma spekulovat. Kdo dnes vypadá velmi zdravě, může být zítra na onom světě rychleji, než bys řekl švec. A naopak, ten kdo vypadá nemocně, může leckoho dnes zdravého přežít o mnoho let. V tomto kontextu je nechutné vyjádření Brněnského radního Svatopluka Bartíka nejen přes čáru, ale přes všechny čáry. Takže teď ty střípky.
Veřejnoprávní nebo státní televize?
V Bakalově televizi DVTV proběhl názorový střet mezi někdejším poradcem prezidenta Klause Ladislavem Jaklem a někdejší političkou za ODS a US Hanou Marvanovou. Šlo vlastně o reakci na návrh Okamurovy strany SPD na zestátnění televize. Podle Marvanové a dalších Přátel Kultu Václava Havla (dále PKVH) by to byl krok špatný, strašný, nedemokratický a vůbec veskrze čertovský. To naopak Jakl poukázal na to, že takový krok by nic neřešil, jen by nazval kachnu kachnou, totiž státní televizi státní televizí. Ta se sice tváří jako veřejnoprávní, či co to je, ale ve skutečnosti patří PKVH už skoro třicet let. Osobně si myslím, že by zestátnění pomohlo, protože státní televize by byla prostátní, provládní či proparlamentní. Prostě by vyjadřovala názory vítězů voleb, a navíc by to každý zcela oficiálně věděl.
Přestala by hra „na nezávislost“ a bylo by jasné, „za koho televize kope“. Dnes evidentně kope za skupinu elitních samozvanců, které nikdo nevolil, či alespoň lid obecný to nebyl. Vítězí-li ve volbách PKVH, je televize provládní a vlastně totožná se státní. Vítězí-li někdo jiný než PKVH, přestává být televize placená poplatníky ze zákona veřejno-právní. V tento kritický moment "útoku na demokracii" se stává nám placená TV tzv. “hlídacím psem demokracie“, rozuměj zájmů Přátel Kultu Václava Havla. Ne nadarmo totiž tito přátelé vyrůstali v době, kdy se nosily portréty Lenina a stavěly jeho sochy, kam se podíváš. Dnešní demokraté vyměnili jména, vyměnili fota a jede se dál. Lavičky nazvané po Havlovi navíc zpeněžili. A to se vyplatí. Kupředu, zpátky ni krok.
Proto přátelé napojení aktuálně či v blahé naději na penězovod České televize, křičí „konec demokracie“! Chtějí nám vzít peníze, moc i vliv! Nám, strážcům odkazu Václava Havla! Strašné. Proto mládež nová, mládež Havlova, oprávněně cítí rozhořčení i smutek. Jak může být lid obecný tak hloupý, že nevidí ten zločin? Vždyť půjde-li to takto dál, kam až mohou zajít? Snad nakonec zbourají i ten náš milovaný Kult! Nejdříve přijdeme o peníze, pak o vliv, a nakonec se náš spolek Přátel Kultu Václava Havla rozpadne. S ním i dědictví už dávno vytunelovaného sametu, k čemuž výrazně pomohly v řádu miliard i některé prohavlovské ikony, nejen parta modrých strak a později i socanů.
Zdanění restitucí je prý antisemitské
Vedoucí politické divize českého křesťanstva, Pavel Bělobrádek, pravil, že návrh na zdanění církevních restitucí je návrhem antisemitským. To se na první pohled může jevit jako kolosální hloupost, ale není. Mezi církvemi, jimž byly vyplaceny náhrady a spadají pod tzv. „církevní restituce“, figuruje i Obec židovská. A pokud je nám známo, peníze z církevních restitucí spravují katolické církvi mimo jiné i zahraniční banky skrze ČSOB Asset Management. A protože ČSOB kompletně patří belgické bance KBC, pak v ní jistě mají výše uvedení Semité nemalé zastoupení. A v Belgii to jistě budou i svobodní zednáři, kteří Belgické království pomáhali zakládat skrze lóži Le droit humain a skrze belgickou odnož lóže Velkého Orientu. Díky tomuto Bělobrádkovu odvážnému a upřímnému konstruktu můžeme lépe chápat, že každé zdanění je vlastně antisemitské, protože se týká i lecjakého semity, či belgického zednáře. Poodstoupíme-li však od tragikomického vyjádření Pavla Bělobrádka podaného ZDE, pak uvidíme styčné body pro novou vládní moc v České republice. Koalice (lhostejno, zda zdánlivá, de jure či de facto) SPD, ANO, KSČM přijde k dalším procentům voličů poměrně snadno. Většina společnosti totiž církevní restituce nikdy nepodporovala a nepodporuje je ani nadále. Takže čím více budou ostatní křičet, tím více porostou preference těmto třem vítězům voleb.
Osobně jsem byl proti církevním restitucím v podstatě ze tří důvodů. Za prvé, jejich právní nárok je sporný, protože církevní majetek byl znárodněn i podle zákonů z let 1919 a 1947, tedy ještě před únorem 1948. Za druhé se domnívám, že úlohou církví je něco jiného, než se soudit o sporné peníze s nevěřícími. A Ježíš v takové tenké knížce říká, že on soudce kvůli majetku nikomu dělat nebude. A když prý za soudcem někdo kvůli dluhu půjde, tak přijde i o ten poslední halíř. A za třetí, stejně jako bylo církvím odhlasováno vrácení majetku za okolností oprávněně vzbuzujících velké pochyby, může být v budoucnu zase odhlasován opak. Naše elity a PKVH často zapomínají, že zdrojem moci je už téměř sto let „lid obecný“ a nikoliv „kníže, byť má k lidu blíže“.
A ať se to našim miliardářům od Bakaly po Babiše líbí nebo ne, rozhodne-li lid v budoucnu o progresivním zdanění, zvýhodnění živnostníků či znárodnění půdy či dolů, bude to stejně legitimní jako soustředění ekonomické moci v několika korporacích a v posledku třeba i jedněch rukou. Naši bohatí a naše církve musí svou existenci pro dobro „lidu obecného“ dokazovat stále znovu a znovu. A naopak, budou-li stále znovu a znovu dokazovat svou škodlivost? Pak dříve či později přijdou o své postavení v rámci sebezáchranného opatření „lidu obecného“. Jednoho takového opatření jsme právě svědky. Tak dlouho naše elity dokazovaly zbytku společnosti svou škodlivost, až se dostaly ze třiceti na deset procent volebních výsledků (ODS, ČSSD) nebo byly vyřazeny (ODA, US, VV, LIDEM a další) či se jako tonoucí drží stébla (TOP09, KDU-ČSL).
Demokracie je diskuse
Masaryk pravil v tomto citátu: "Vy jeden každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi." Pokud to je pravda, pak s demokracií mají problém právě naši „demokraté“ napojení na veřejnoprávní média a PKVH. Jako ilustrativní příklad může sloužit setkání konané v Praze s tématem „Rusofobie, antisemitismus 21. stoleti?“
Diskuse a přednášky se měl zúčastnit i Libor Dvořák z ČRo a Ondřej Soukup z Hospodářských novin. Zdůvodnění, proč nakonec nepřišli, si můžete poslechnout ZDE:
Komentář Vladimíra Kučery si můžete přečíst ZDE. Tedy, já jsem to v zájmu duševní hygieny nedočetl, stejně jako nejsem schopen sledovat pořady v České televizi, kde vystupuje Vladimír Kučera. Tento moderátor pořadů o historii v České televizi komentuje setkání, na kterém ani nebyl. Stylem komentátora Rudého práva ze sedmdesátých let. Podle toho to jeho moderování v televizi pak vypadá. Nu, tak to se špatně vede ta Masarykova demokracie s diskusí, když tu vedou z veřejnoprávní televize PKVH monolog. Monolog, na který se domnívají mít právo na věky věků, amen.
Mohu tedy doporučit jiné svědectví, tentokrát člověka, který byl na onom setkání, na rozdíl od Kučery.
Svědectví bývalého politického vězně Milana Daniela ZDE. Mohu to doporučit už proto, že jsem, opět na rozdíl od pana Kučery, na tomto setkání také byl. Připojím jen několik vět. Psychiatr Ivan David na tomto setkání hovořil mj. o konformitě názorů většiny populace, která je prostě dána. Jako příklad použil předválečné Rakousko, kde personál pečující v ústavech pro duševně nemocné po nástupu Adolfa Hitlera, v rámci programu euthanasie, nemocné místo péče jednoduše zabíjel. Z celého Rakouska se prý z řad lékařů a sester tomuto programu vzepřeli jen tři lidé. To se tedy máme nač těšit. Naše společnost totiž směřuje stále více k nenávisti.
Opravdovou katastrofou zaplavující zemi není různost názorů, ale nesnášenlivost k jiným názorům. Místo toho, aby pluralita názorů byla brána jako přednost, stává se zejména pro naše elity zbytečně obtěžující. A lid obecný své elity v tomto samozřejmě následuje. Nesnášenlivost, často přerůstající v hysterii, vyvěrající z veřejnoprávní televize, z parlamentu a „demokratů“ všeho druhu, má a bude mít své následky. Pak bude pozdě se ptát „Soudruzi, za co?“.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!