Charles Fourier (nar. 1772, zemřel 1837)
Katastrofické choroby jsou tyto: bída, šizení, útlak, krveprolití, dogmatické tmářství.
Lidstvo nepotřebuje především vědu, tou je vybaveno až příliš! Potřebuje dospět k bohatství a sociální harmonii. To je to hlavní tajemství.
Velký průmysl je dítko otrokářství. Copak by byl Bůh tak neprozíravý, aby nevymyslel pro blaho člověka nic lepšího než co je dnes? Žalostné války. Brzy klesnou vítězové na roveň poražených. Lživý obchod založený na individuální konkurenci vzbuzuje opovržení samotných barbarů. Naše lodi obeplouvají svět, aby naučily divochy a barbary našim neřestem a zlobě. Naše země nabízí příšerný obraz nemravného chaosu a civilizace se blíží ke svému konci. Musí vzniknout velký průmysl, vznešené vědy a umění a musí být vynalezen sociální mechanismus nového industriálního světa. Toto zařízení se nemůže snášet s chudobou a nevzdělaností. Národy jsou podrobeny Tantalovým mukám uprostřed svých pokladů.
Skvělá společenská smlouva, která zajišťuje požitky bohatým a beztrestnost jejich zločinů. Je bezmocná v tom, poskytnout chudým obživu, práci a ochranu proti lupičům. Co podnikla politika, aby zajistila žebrákovi jeho přirozená práva? Chudák nemá tak vznešené touhy, nechce být roven bohatým, nechce pouze hlad, hanbu a beznaděj. Dožaduje se pouze práce, to jest dožaduje se práva na porobu, dožaduje se práva pracovat k potěšení zahálčivých. Byli zbídačeni v důsledku revolucí, které podnítili filosofové. Politika zůstává hluchou vůči nešťastným, kteří se k ní obracejí se svými prosbami.
Lidská práva: Prvním právem každého člověka je právo na obživu, právo najíst se, když má hlad. Toto právo je popíráno filosofy, ale potvrzeno Kristem, když mluvil k farizeům: Nikdy jste nečetli, co učinil David, když byl v nouzi a měl hlad? Vešel do domu Božího a jedl předkladné chleby, jež není dovoleno nikomu jíst, jedině kněžím, a jak je dal jísti i svým průvodcům? Ježíš posvěcuje každému, kdo má hlad, právo, aby si vzal kdekoliv to, co nezbytně potřebuje. Z toho vyplývá povinnost společnosti zajistit lidu minimální obživu, neboť společnost mu dluží odškodnění za to, že mu civilizace upírá čtyři základní práva - totiž právo lovu, rybolovu, sběru plodin a pasení stád. Jestliže toto není uznáváno, neexistuje žádná společenská smlouva. Existuje potom pouze společenství útlaku, liga vlastnické menšiny proti většině, které chybí i to nejnutnější. Potom je právo chudých vyvlastnit majetné správné. Strávili jsme hašteřením o lidských právech století, aniž bychom uznali to nejzákladnější - právo na práci, bez něhož jsou ostatní práva ničím.
Sociální záruky: Krasoduchové uvedli na scénu konstituci (dnes demokracii), tu oprášenou veteš Řeků. Tyto chiméry nezaručují ani práci ani chléb, vedou jenom k nesvárům mezi stranami, k růstu daní a mrhání prostředky, lid platí zkorumpované představitele, kteří, jsou-li odhaleni, jsou záhy nahrazeni upíry ještě horšími.
Politické strany: V civilizaci jsou lidská práva jenom klamem. „Neznám Galbu, Othona či Vitelia z dobré ani ze špatné stránky, žádný z nich mne nepoctil svou přízní, ani se na mně nedopustil bezpráví.“ (Tím Fourier řekl, že politické strany jsou mu lhostejné.) Pokusy o dosažení větší svobody vyúsťují jen v další posílení despotismu. Hanebné výsledky. Svoboda nikterak neléčí hlavní zlo, jímž je chudoba. Strany se omezují na trhání kořisti, aby z ní uchvátili svůj díl, jedna strana hanobí druhou, ale sociální problémy neřeší.
Jalový liberalismus, liberální ideje poučují, že člověk je svobodný, bah! Je to svoboda umřít hladem. Člověk má nezadatelná práva, tvrdí liberálové, zajisté mezi nimi není právo požadovat práci a chléb. Svoboda à la Polsko, kde šlechta vládne sedlákům ve jménu svobody s bičem v ruce (napsáno v roce 1826). Jakákoliv obnova, jakýkoliv plán, jež se netýká mas, nemá se skutečným liberalismem nic společného. V Římu přinutili dvacet tisíc otroků, aby se vzájemně pobili v naumachii (námořní bitvě) k pobavení římských občanů. Každý republikán tleskal.
Chudák a žebrák je na tom líp, je svobodnější než dělník přinucený pracovat pod hrozbou smrti hladem. Práce, která se nám líbí, není otročením. Pro divocha lovit a rybařit je přitažlivá práce, otročinou by byla pro něho orba. Lov je pro něj zábavou stejně jako pro obchodníka prodej. Jen velmi nepatrná menšina se hlásí a chce udržet současný stav civilizace. Tato menšina se skládá z vrstvy zahálčivých a privilegovaných. Nepřejí si změny v sociálním ani v právním zřízení. Dělník nemá právo na vlastní názor a na používání zdravého rozumu. Sociální svoboda je omezena pouze na nepatrnou menšinu, která vlastní bohatství. Svoboda je iluzorní, není-li všeobecná. Tyto krásné teorie o svobodě jsou plné iluzí a hanebností. Lid nemá chleba a je veden na porážku s řetězem na krku.
Obchod je pro společnost tím, čím je krev pro organismus. Obchod je umění prodat za šest franků to, co má hodnotu tří franků a koupit za tři franky to, co má hodnotu šesti franků. (O mladém Fourierovi řekli jeho nadřízení obchodníci: Je to velmi čestný mladík, pro obchod však zcela bezcenný.)
Ve starověku byl obchod trpěný jako neřest lůzy, dnes ho filosofové přestali zesměšňovat a jedna skupinka, říkají si ekonomové, se dokonce věnuje studiu obchodní politiky. Základní princip obchodu - ponechte obchodníkům naprostou svobodu - jim přiznává úplné vlastnictví potravin s nimiž obchodují. Mají právo stáhnout je z oběhu, ukrýt je, dokonce spálit, aby dosáhli vzestupu cen. Spálí se tuny obilí, aby se mohl zbytek prodat za čtyřnásobnou cenu. Já jsem také jednou byl nucen vyhodit do moře 20 tisíc metráků rýže. Jestliže princip ponechejte obchodníkům naprostou svobodu, tedy svobodu neprodat, když nechce a obilí nechat spálit či vyhodit do moře, zatímco lid hyne hladem, myslíte, že ten princip je správný? Obchod musí být podřízen blahu mas.
Zrození monopolů: Ožívá feudalismus, který už nespočívá na šlechtických ligách, ale na ligách merkantilních. Obchodní feudalismus odevzdá vládě podíl z monopolního zisku a nutí k zotročení vše, co stojí mimo ně. Bez problémů stanoví obecné tržní zákony prostřednictvím svých agentur a svých ohromných kapitálů. Každý drobnější vlastník je nucen se podřídit, ačkoliv zdánlivě zůstává svobodný. To je vrchol ušlechtilé vědy zvané politická ekonomie. Je to poslední fáze civilizace. Svobodná konkurence má za cíl a očividným výsledkem je pohlcování drobnějších majetníků spojivšími se výtečníky. Bankéři a obchodníci nemají stálou vlast. Snadno se přemístí z jedné země do jiné. Podobni tlupě pobertů, která postupně vylupuje rozličné kraje a zastaví se až když není co brát. Stejně i obchodníci jsou připraveni vykořistit kteroukoliv zemi, třeba vyhlásit bankrot v Paříži, aby o několik dní později mohli s velkou nádherou otevřít banku v Londýně či Berlíně. Drobný výrobce pracuje jen pro obchodníka se surovinami (tkalci), malovýrobce jen na lichváře a neznámý vědec z podkroví pro vznešeného akademika, který se to nestydí publikovat pod svým jménem. Průmysl, zemědělství, drobní výrobci a dokonce i vláda, jsou v područí vedlejší třídy obchodníků, kteří by jim měli být podřízeni, kteří by měli být jejich zmocněnými, sesaditelnými a odpovědnými agenty, kteří však naopak brzdí podle libosti veškeré sféry oběhu. Obchod je třeba zrušit. Evropské flotily jezdí křížem krážem oceány jenom proto, aby naučily barbary a divochy našim neřestem a vášnivému vztahu k penězům. Což nemám důvod zvolat: „Dejte svět pod vládu Satanovi a Belzezubovi, nepřijdou stejně na nic horšího, než je obchod a obchodní duch, aby kazili a mučili lidské pokolení.“ Stoupenci Zlatého telete vykládají, že to jsou jenom výstřelky a zlořády a nikoliv cíle obchodu. To jsou nejapné vytáčky. Tyto pohromy jsou přirozeným důsledkem! Nastává čas, kdy obchod sestoupí z Trůnu a bude vydán všanc potupě a zmizí z lidské společnosti, kam vnáší jenom zvrhlost a pustošení.
Průmysl může vyrábět elementy štěstí, nikoliv však štěstí samé. Industrialismus je nejnovější z našich vědeckých chimér. Je to mánie produkovat zmateně, bez jakékoliv metody a proporcionálního rozdělování, bez jakékoliv záruky pro výrobce či dělníka, že se bude podílet na požitcích z rostoucího bohatství. V industrializovaných zemích se to hemží žebráky víc než v krajích, jichž se tento druh pokroku nedotkl.
Fakta: Shromáždění řemeslnických mistrů v Birminghamu dne 21. března 1827 prohlašuje: Pouhá píle a střídmost nemohou uchránit dělníka před bídou, masa nádeníků zaměstnaných v zemědělství je nahá, opravdu umírají hladem v zemi, kde je velká hojnost potravin.
Ministr obchodu pan Huskisson, Londýn, Dolní sněmovna 28. února 1824: „Naše továrny vyrábějící hedvábí zaměstnávají tisíce dětí, které jsou v práci drženy od tří hodin ráno až do deseti večer. (Takovému hulvátství se mi nechce ani věřit, nespletl to Fourier?) Kolik za to dostávají týdně? Půldruhého šilinku za to, že jsou devatenáct hodin nuceny pracovat, hlídány mistry s bičem v ruce, jímž přetáhnou každé dítě, které by se jen na okamžik v práci zastavilo.“ To je fakticky obnovené otroctví, dodává Fourier.
V Dublinských novinách se praví roku 1826: Mezi zdejšími lidmi řádí epidemie. Nemocní, přivedení do špitálů, se uzdravují, jakmile dostanou najíst. Jejich nemocí je tedy hlad. Nebojte se, že epidemie zasáhne velmože, či lorda guvernéra, ani arcibiskupa neuvidíme onemocnět, ti mají spíše zažívací potíže. Kde neumírá lid hladem akutním, tam umírá hladem pozvolným dík strádání, hladem spekulativním, který nutí člověka živit se nezdravými věcmi, hladem bezprostředním v důsledku pracovního vypětí, to vše jsou různé cesty k smrti hladem. Dnes osm milionů Francouzů nejí chléb, mají k jídlu jen kaštany a jiné bídné blafy. 20 milionů Francouzů nemá víno, které se musí vylévat do stok při nadměrné úrodě. Takové je tedy vznešené směřování industrie k dokonalosti. Přesto všechno vidíme každodenně vykvést tucet nových filosofií o bohatství národů. Oč více je bohatství v knihách, o to víc je bídy v doškových chalupách. Rolníci ve svých hliněných chýších nemají vůbec postel, připravují si lehátka ze suchého listí, které se přes zimu změní v hnůj hemžící se červy. Takový osud potkal tedy krásnou Francii. Kapitalismus sílí úměrně růstu dělnické bídy. Továrny prosperují úměrně pauperizaci dělníka. Naše skvělé tkaniny jsou dílem ubožáků, kteří si stěží vydělávají na hrst rýže uvařené ve vodě. Bída v hojnosti. V civilizaci se bída rodí ze samé hojnosti. Břemeno roboty spočívá na chudých. Bohatý může lovit, věnovat se rybolovu, čehož je chudák pozbaven. Plod jejich námahy je určen pánovi.
„Milujte práci“ - to je nemorální, ironické a směšné!
Morálka byla vždy jen řečnickým kejklířstvím a maskou ctižádosti. Každý falešný člověk promýšlející nějaký podvod, si vždy pečlivě obléká háv mravnosti. Morálka je neřestná, protože přivádí toho, kdo se jí v praxi snaží držet, ke zkáze. Za druhé: morální dogmata jsou rozporuplná a většinou neuskutečnitelná. Např. miluj a podporuj vznešenou pravdu za všech okolností. Jen ať se někdo odváží vejít do salónu a říci vznešenou pravdu o shromážděných zde osobách, o tom, jak si zde přítomný finančník mastí kapsu, o milostných dobrodružstvích zde přítomných dam.... Jen ať se odváží zveřejnit pravdu o rozkrádání veřejných fondů a kompromitovat vysoce postavené osobnosti, pak uvidí, kam vede praxe vznešené pravdy.
Rozklad morálky: Něžná morálka, jemná a čistá přítelkyně obchodu. Morálka byla omluvitelná, když hlásala opovržení bohatstvím, opírajíc se o zjištění, že v civilizovaném světě je téměř nemožné získat je spravedlivým způsobem. Právo na úctu ztratila, když se smířila s merkantilním duchem. Kdyby alespoň hledala východiska k sociálnímu pokroku..., namísto toho se začala klanět Zlatému teleti, cožpak si může činit nárok na naši úctu?
Deset tisíc morálních systémů učí vášně potlačovat, dvacet tisíc morálních systémů nabádá k jejich uspokojování. Morálka zakazuje švadlence mít milence. Ženy dobrých mravů zjistily, že lze obcházet posvátné zákony manželské věrnosti, když se to nedostane na veřejnost. „Jestliže se předejde skandálům a vše se děje diskrétně, není na tom nic špatného.“ Potom posuzují zvrácenosti tzv. galantního světa, na nichž, jak tvrdí, se ony nepodílejí.
Velkoobchod představuje antimorálku, on totiž spatřuje ctnost ve velkých zločinech: vyhladovět zemi, paralyzovat chod továren spekulačními opatřeními - to je v obchodu čin hodný všeobecné vážnosti i ocenění všech moralistů, kteří velebí zločiny se šťastným koncem.
Mimospolečenské vrstvy, takoví kapitáni průmyslu, prostitutky, agitátoři, zloději, lupiči, žebráci, ti tvoří také silný oddíl v galérii antimorálky. Velký svět a dvořané se necítí povinni řídit morálkou. Morálka je dobrá tak pro lid a buržoasii. Lidé zotročení jsou také pod vlivem antimorálky. Kdo vlastně zůstává morálce věrný? Pouze ta třída jejímž povoláním je morálku hlásat? Ale vyplývá z toho, že se jí i v praxi řídí?
Rozsah ženských svobod je obecným principem veškerého sociálního pokroku. V krajinách nabubřelé filosofie, jako je např. Anglie, kde mají právo vést ženu na trh s provazem na krku a dát ji jako tažné zvíře komukoli, kdo je za ni ochoten zaplatit? Láska manželská po několika měsících mizí, a přece je to léčka s níž spekuluje filosofie, aby tuto nejpůvabnější vášeň přeměnila ve zdroj politických podvodů, aby nutila lidi k práci, jež by zajistila obživu jejich otrhanému potomstvu, z kterého si v civilizaci udělali dodavatelku potravy pro děla. Cizoložství je považováno za zločin. Kdo je to počestná žena? Je to dáma, která má obvykle tři muže současně, nepočítaje v to ovšem chvilková dobrodružství. Když vedou takovýto život, pak mohou plným právem obdržet vysvědčení počestných žen. Oněm bavícím se dámám to nikterak nevytýkáme, protože nikdy nebudou mít tolik milenců jako jejich manželé milenek. (Fourier byl zastáncem volné lásky, manželství se vysmíval. To pouze vládnoucí si přejí u pracujících manželství a rodinu, aby více pracovali.)
Čtyři zbytečné vědy: l. Metafyzika - uvedla lidského ducha do slepé uličky a nevede k žádným užitečným výsledkům. 2. Politika - vychvaluje lidská práva a přitom nezaručuje ani to nejzákladnější právo, právo na práci. 3. Ekonomika - slibuje národům bohatství, ale přitom učí vydřiduchy jak bohatnout. 4. Morálka - velebí obchodní systém bankrotů, lichvy, spekulace a bezuzdného šizení.
K čemu slouží znásobit produktivitu výroby jestliže vede k vytváření legií ubožáků, kteří závidí divochovi lov, rybolov, sběr plodin a bezstarostnost...? Prý lid, kdyby měl zajištěn skromný blahobyt, by již nechtěl pracovat! Neuznávají právo na minimum nezbytné obživy. Ústava slouží jen blahu zahálčivé třídy. Společenský pokrok je jenom zdánlivý. Je lživé tvrzení, že jsme dosáhli pokroku v sociální politice. Existuje jenom útlak a olupování chudé třídy, nikoliv spravedlnost v rozdělování. Někteří lidé se děsí představy, že lid by mohl být šťasten, že by mohl požívat blahobytu. Není nic žalostnějšího, než ony koncepce sociální rovnováhy, které vždy ponechávají lid v krajní bídě hned vedle paláců v nichž vládne asiatský luxus. Čím déle se o této otázce píše, tím více se vzdalujeme jejímu rozřešení. Jestliže rolník, který pro Lukulla vypěstoval tolik potravin, aby měl na stole 100 chodů, pak ten rolník by měl mít na svém stole alespoň dvě, tři z těch jídel, jimiž se u Lukulla plýtvalo po stovkách. Kdyby toto bylo zajištěno, bylo by zcela lhostejné, že Lukullus či Vitelius pohltí při jednom jediném jídle stravu sta lidí. Ale politické zřízení, které umožňuje a zajišťuje boháčům toto skandální plýtvání a chystající pro rolníky osud horší zvířat, tak tady neexistuje ani spravedlnost, ani pravda, ba ani stín sociální rovnováhy. Rolníci se živí kopřivami, chodí bosí a přitom pěstují obilí a víno! Což není jejich osud horší údělu zvířat? Bůh se zapomněl v prvé řadě postarat o spravedlnost v rozdělování, za toto nedopatření by se styděli i nejméně vzdělaní lidé. Cožpak za celou věčnost neví, že prvotní potřebou přičinlivé a pilné většině je zajištění existenčních prostředků? Zahaleči konzumují víc než výrobci.
Kdyby se římské legie, které rozdrtily 300.000 Kimbrů, aby se pokryly slávou a vavříny, kdyby se tyto armády spojily a místo válčení vybudovaly přes Rhônu třicet kamenných mostů a postavily u břehů hráze, nebyla by ta sláva větší?
Ideální svět bude trvat 80 tisíc let. Z toho 8 tisíc let bude trvat éra Dokonalé Harmonie. Na severním pólu bude příjemnější počasí než ve Středomoří. Moře přestane být slané a promění se v limonádu. Na světě bude 37 miliónů básníků stejně dobrých jako Homér, 37 miliónů matematiků, kteří se vyrovnají Newtonovi a 37 miliónů dramatiků Moliérovy úrovně. Jsou to pouze přibližné odhady, dodával Fourier. Každá žena bude mít čtyři milence nebo manžely zároveň.