Na e-republice jsme publikovali sérii článků věnovaných způsobu, jak nejbohatší 1 % ovládlo USA pro své osobní potřeby. Stejný proces běží i u nás. Po Klausově amnestii jsou navíc hlavní zloději úplně beztrestní, což zatím ještě nemůže nastat v USA.
Sympatická novinářka Chrystia Freelandová pracuje 20 let jako ekonomická reportérka v nejrůznějších zemích světa. Po pádu Sovětského svazu referovala o ekonomických poměrech v Rusku, nyní je u agentury Reuters odpovědná za oblast zpráv o digitálních médiích. Tato 44letá Kanaďanka vedla několik let rozhovory s americkými multimilionáři. Nyní vydala zajímavou knihu o životě a názorech onoho 1 % nejbohatších lidí planety: Plutocrats: The Rise of the New Global Super-Rich and the Fall of Everyone Else. Volně by se titul dal přeložit jako "Vzestup nových globálních nadutců a pád všech ostatních".
V recenzi knih a následném rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung (27.12.2012) novinářka popisuje své zkušenosti ze světa, kam asi nikdy nepronikneme, pokud nejsme zrovna sloužící, barmani či maséři.
Zajímavá je nenávist superbohatých k prezidentovi Obamovi. Přes všechny kritiky jeho politiky porušující lidská práva občanů v USA a teroristického zabíjení drony ve světě se tomuto prezidentovi podařilo šikovnou politikou demaskovat cíle a amorální politiku této nejbohatší skupiny. Ta nyní otevřeně mluví o tzv. "třídním boji" Obamy, čímž pravděpodobně pustila do oběhu hodně nebezpečné ideologické heslo.
Minulé články ukázaly, že plutokratům se v USA daří nejlépe od roku 1928. A to není tak špatné v situaci, kdy všichni ostatní kvůli nim strádají. Superbohatí připravili chudé a střední vrstvy o 90 % zisku při rozdělování národního bohatství. Obama svou kampaní za zdanění plutokratů příliš neuspěl. Ale minimálně dosáhl toho, že běžný Američan vidí nepřátele státu tam, kde skutečně jsou. Tedy uvnitř vlastní země, a ne v cizině.
V Česku by četba knihy Chrystia Freelandová měla být povinná pro střední třídu. Ta si u nás myslí, že se nějak protluče sama, bez solidarity s ostatními. Takoví lidé nemají šanci a nakonec dopadnou jako my.