V poslední době velmi často kolem sebe slyšíme vlastenecké řeči. Občas jsou hodně hloupé, jako když starostové před televizí sundávají obraz Klause ze zdi. Slovo „odpovědnost“ od politika neuslyšíte, a pokud vůbec, tak vzhledem k někomu jinému. Nejedna politická strana redukovala svoji stranickou ideologii podle primitivního sloganu: „Méně státu je více svobody“. A někteří z našich spoluobčanů z této pančované demokracie už oslepli, a to doslova.

Země, ve které žijeme, není žádný abstraktní stát. Není to nějaký ideologický neschopný hospodář a nemilosrdný výběrčí daní. Je to místo, kde žijeme a umíráme. Když se přijímala ústava Československa a pak i demokratické České republiky, její tvůrci předpokládali, že to bude domov rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku. Protože toto není nic samozřejmého ani automatického, pro jistotu napsali preambuli ústavy České republiky právě takto. Co to znamená dnes, po vyhlášení Klausovy amnestie?

  • Stát je mimo jiné kolektivním správcem veřejných statků a služeb, které užíváme jako jeho občané v každodenním životě.

  • Město ve kterém žijeme není abstraktní radnice a v ní zkorumpovaný úředník a výběrčí místních poplatků. Je to naše bezprostřední okolí ve kterém žijeme a pracujeme, kolektivní správce městských statků a služeb, které užíváme ve svém všedním i svátečním dnu. Mnohé z nich jsou tak samozřejmé, že si to ani neuvědomuje. Jejich hodnotu si uvědomíme, až když nám tyto statky chybí nebo jsou vytunelovány.

  • Bez osobní angažovanosti a každodenní starosti o svou obec, kraj a stát se stalo přesně to, co dnes kolem sebe vidíme denně. Rozpad toho, co byla společná věc, res publica. Nyní jsou společnou věcí jen veřejné dluhy a vytunelované hodnoty. A ty nám bohužel zůstanou: jako Řecku.

Proč došlo k přeměně veřejného bohatství na veřejný dluh?

Podnikání je namáhavá a nejistá práce, ale ne pro každého „podnikatele“. Znáte přísloví „Peníze dělají přátele“. Dnes se tomu říká "politický kapitál" nebo přesněji řečeno korupce. Jak jednoduché a příjemné je podnikat za veřejné peníze daňových poplatníků! Stačí pár přátel na radnici nebo na ministerstvu a vzniká pevná vazba na rozpočet. Klíště se přisaje a odpadne až po hodně dlouhé době, navíc potvrzené amnestií. Riziko žádné, odpovědnost díky známým právním kancelářím nulová a peníze běží do kasy podle kalendáře, navíc skutečnou práci odvedou subdodavatelé, které dotyční platí jako své otroky ve starém Římě. Tento systém zde běží už dvacet let na všech úrovních. A nyní byl amnestován. Jak z toho bludného kruhu ven?

Správa obce

Tady je kontrola veřejného hospodaření nejjednodušší, protože lidé si u nás prakticky všude vidí do talíře. Nabízíme jednoduchý příklad: vezměte si cenu vody, městské či obecní služby, MHD dopravu, daně atd. A vezměte si srovnatelné západní město kdekoliv na Západě a zjistěte si, kolik tam lidé platí za podobnou činnost. A nezapomeňte, že jejich platy jsou v průměru několikanásobně vyšší. Protože komunální majetek byl rozkraden a zprivatizován, pak z něj žije někdo jiný a většinou jej nechá také chátrat. Z hospodářské kolonie je třeba vytřískat, co se dá a jít jinam.
Kontrolní otázka: Je vám jedno, jak to u vás vypadá? Pak ovšem demokracie není ten správný režim, který by vám vyhovoval.

Správa kraje

Krajské volby už proběhly a e-republika se jasně postavila za některé kandidáty a hnutí, které považovala za odpovědné hospodáře v rámci kraje či kandidáty do senátní voleb. Většina občanů jen tak mimochodem zaznamenala, že byly krajské volby. Až na čestné výjimky krajů, kde lidé leccos pochopili a podporovali samostatná hnutí svých spoluobčanů, o nichž něco vědí právě z bojů v komunální politice. Vidět do politiky kraje je už složitější věc, to je jasné. Ta hnutí, která dostala do krajských rad nezávislé kandidáty, ta nyní budou určovat krajskou politiku: školy, rozvoj kraje, dlouhodobé plánování, životní prostředí, zaměstnanost. Tady je česká demokracie prakticky v plenkách, protože první nezávislí kandidáti se dostali do vedení kraje jen v Libereckém kraji. Proto tento kraj sledujeme dlouhodobě a budeme z něj přinášet zprávy. Krajská úroveň určuje z 80 % chod obcí, díky přerozdělování státních prostředků a vlivu na makroekonomiku a krajské plánování. Kontrolní otázka: Je vám jedno, kdo vládne ve vašem kraji? Pak ovšem demokracie není ten správný režim, který by vám vyhovoval.

Vedení státu

Tady úplně začínáme, viz naše stati o Budování státu I-IV (září 2010). Pokud jste jako my odepsali všechny korumpované vládnoucí strany, které se v posledních 20 letech tak či onak podílel vládě a nechali se zkorumpovat klientelistickým systémem, pak musíte budovat demokracii zespodu. Viz naše číslo k přímé demokracii, kterou dnes uskutečňují v Německu Zelení a Pirátská strana. To má tu výhodu, že dostanete slušné lidi i do jiných stran a tím pozitivně ovlivníte jejich rozhodování. Vraťme se k podstatným bodům z tezí o státu.

  • Platíme nové a zjevně nespravedlivé daně bez oprávněné politické reprezentace. Stát nyní spravuje malá skupina mocichtivých jako svou soukromou firmu. K tomuto účelu si zřídili a platí vlastní politické strany na republikové i na komunální úrovni. Drastickým příkladem jsou partaje typu TOP 09 a VV, kde přímo vládnou soukromé podnikatelské kliky.

  • Jmenované strany nemají téměř žádné členy, protože je ani nepotřebují. O to více potřebují naše daně, přitom my jako nestraníci nemůžeme přímo ovlivnit jejich vnitrostranická rozhodnutí a parlamentní hlasování. Tito výtečníci žádnou skutečnou stranu nepotřebují. K výkonu moci jim stačí elitní politický a zájmový klub.

  • Také dříve zavedené politické strany přijaly finanční zájmy skryté oligarchie jako své vlastní cíle. Prosazují cizí zájmy zcela veřejně, pomocí lobbisticky nadiktovaných zákonů. Staré i nové partaje potřebují jednak naše přímé daně a jednak rozdávají svým kamarádům a chlebodárcům veřejný majetek (lesy, zdravotnictví, školství, důchody atd.) formou zákonně udělených koncesí. Pro normální občany v současné politice místo není, a v takto dané správě veřejných věci ani nikdy nebude.

  • Z uvedeného stavu věcí vyplývá, že vládnoucí strany a jimi vydávané zákony nejsou schopny zajistit základní občanské hodnoty a oprávněné potřeby nás všech. Demagogicky orientované strany chtějí pouze okamžitě vykořisťovat nebo žít na dluh budoucích generací bez toho, aniž by zohlednily dlouhodobé občanské zájmy.

  • Je načase, aby se politicky a s vynaložením osobní práce a peněz spojila menšina rozumných a přemýšlivých občanů. Tato menšina by měla začít politicky myslet a pracovat v zájmu většiny, která vytváří skutečné hodnoty, a ne manažerský či mediální zmetek, spekulativní kapitál a politický brak. Poctivá práce a společné zájmy slušných lidí by měly být spravedlivě reprezentovány i na úrovni zákonodárství, což zatím není možné.


Co tedy musíme systematicky dělat, abychom již nepřipustili debakl práva ve stylu Klausovy amnestie? Musíme začít budovat demokracii, což jsme nedělali od roku 1990. Každý z nás se staral jen o to vlastní a společnou věc, tj. republiku jsme nechali zlodějům v politice. A ti udělali přesně to, co dělá každý zloděj. Ze společného vlastnictví nám nechali jen společné dluhy a amnestovali zloděje.

Kde začíná výstavba demokracie?

Vrátíme ke citovaným tezím o budování státu. Nejprve je třeba definovat, co je "občanský princip", na němž je založena demokracie. Občanský princip znamená nezištnou službu několika aktivistů pro všechny občany v té či oné veřejné věci. Přídomek "nezištný" nemusí nutně znamenat práci zadarmo. Každý má právo na svou mzdu, pokud vykonává veřejně placený úřad. Nezištnost jako morální kvalita se vztahuje k osobnímu výkonu funkce. Definujme si tři postupné cíle demokracie:

  • Dynamika současných politických aktivistů činných v různých oblastech vede k tomu, že ta místní hnutí, která uspějí v komunálních volbách, se budou pro obranu našich oprávněných zájmů slučovat do koalic a půjdou společně i do krajských voleb. Tím se občanský princip, nyní spíše proklínaný, stane obecně vnímanou politikou. Poprvé by vznikla politická uskupení, která by překročila zastaralý a dnes i škodlivý rozdíl mezi tzv. "pravicí" a "levicí". Toto se podařilo po krajských volbách 2012 v Libereckém kraji.

  • Politický cíl krajsky sjednocených aktivistů snad bude jednou v tom, že založí i novou politickou stranu. Měla by obhajovat jménem nás všech již prověřené občanské zájmy a jejich aktivní politické reprezentanty, a to na celorepublikové úrovni. Politicky zralí aktivisté by usměrnili tvorbu zákonů k původnímu smyslu res publica. Tím by se skutečná politika oddělila od idiotského smyslu toho, co je pouhým osobním nebo čistě skupinovým zájmem (řecky: tó ídion).

  • Ideový závazek pro občanské aktivisty je daný i dějinně. Třeba se nám podaří dokončit onen ukradený listopad. Revoluci, i když zmršenou, si nesmíme k dovršení všeho ještě nechat ukrást. Zejména ne těmi sametovými dědici a demagogy, kteří vyměnili princip občanského aktivismu za aktivní politickou a ekonomickou vyžírku.


Vidíte, že cesta k budování demokracie je celkem jednoduchá. Začíná zájmeme o obecní věci v místě; stará se o to, aby se správní lidé dostali do krajského zastupitelstva; pomáhá slušným aktivistům v tom, aby založili funkční přímou demokracii, na které se mohou všichni občané tak či onak podílet.

A to je ta správná odpověď na tunelářskou amnestii.