Vojenská operace v Mali připomíná Hitlerův Blitzkrieg, ale zprávy francouzských novin nevášní stylem amerického patriotismu. Trestná výprava zatím plní i ta nejoptimističtější očekávání, viz mapa postupujících francouzských jednotek.
Podle posledních zpráv bylo osvobozeno město Gao, kde islamisté vládli železnou rukou po několik měsíců. Vůbec nebojovali, jednoduše sedli na auta a odjeli opačným koncem města do pouště. Opuštěné a pak dobyté město bylo nejprve vyplněno. Nyní se spojenecké jednotky snaží zabránit masovému lynčování obyvatel, kteří si mezi sebou začali vyřizovat náboženské a etnické účty.
Pokračující masakry a neschopnost postihnout nepřítele, který se jednoduše rozptýlil v poušti, to jsou hlavní důvody francouzské zdrženlivosti. Vláda nijak nekomentuje poslední americké rozhodnutí zřídit v Nigeru špionážní dronovou základnu, která bude kontrolovat severní Afriku. Viz náš článek o americké vojenské přítomnosti v severní Africe. Poučeni americkým debaklem v Pákistánu Francouzi dobře vědí, kam podobné kolonizační snahy povedou. Navíc v Nigeru již teď působí teroristické skupiny hlavně místních kmenů, kterým nejzkorumpovanější vláda na světě upírá spravedlivý podíl na těžbě ropy. Tu navíc Shell a další společnosti těží tak nedbale, že zamořené životní prostředí zabíjí zdejší obyvatele. Islámské a místní teroristické skupiny budou tedy mít další dobrý důvod, proč nenávidět zdejší vládu. Vojenská přítomnost Američanů ukazuje, že země vykořisťovaná západními koncerny a místními zločineckými a politickými elitami se stala skutečnou kolonií v systému vojenských a špionážních základen USA.
Francouzi mají s podobnou politikou v Africe zásadně neblahé zkušenosti, a proto se do podobného dobrodružství nijak nehrnou. Prezident Hollande je ve věci vojenské intervence v Mali mnohem opatrnější než jeho předchůdce Sarkozy, který se pustil z mnoha spíše osobních důvodů do libyjského dobrodružství. Francouzi mají k mlčení velice dobrý důvod. Nedávné vysílání TV5 ukazovalo arzenál zdraní, které islámská milice nechala v opuštěných městech. Všechny protitankové a ruční raketové zbraně pocházely z Libye, oné „demokratické“ země, takzvaně „osvobozené“ právě islamisty, které podporovaly země jako USA a Francie.