Skupina poslanců TOP 09 předložila návrh novely zákona č. 82/1998Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Do návrhu tohoto zákona se nešťastně zamiloval zejména poslanec TOP 09 JUDr Stanislav Polčák. Novelu tohoto zákona předkládá vytrvale již poněkolikáté i přes nesouhlasné stanovisko výborů a vlád jak Petra Nečase, tak Jiřího Rusnoka.
Pokud se na jeho zdůvodnění podíváme blíže, pak se zdá, že předkladatelem není doktor práv Univerzity Karlovy, ale klasická rychlokvaška z Plzně. Kromě toho, nesouhlas s touto novelou dal najevo i minulý parlament z let 2010 – 2013. A tento právní paskvil se má znovu vrátit na pořad jednání na 6. schůze Sněmovny ČR od 4. února. O co tedy jde?
1. Typická zrada TOP09 na voličích
Poslanec Polčák a spol. navrhují změnit stávající zákon tak, aby tam, kde stát může vymáhat na úřednících vzniklou škodu, byl k tomuto vymáhání přímo zavázán. Do této chvíle mohl vymáhat škodu, ale za všech vlád co jsme jich tu měli, to nikdy neudělal. Po změně zákona by jí vymáhat musel – ovšem dle navrhované změny „nejsou-li dány důvody hodné zvláštního zřetele“.
To je geniální tah: zahltíme soudy povinností, které nelze dostát a jsme z obliga, protože "my" jsme přece chtěli tzv. "dobrou věc". Klíčovou fintou je zaručení beztrestnosti poslanců v městských zastupitelstvech a přenesení odpovědnosti na úředníky. Nyní sice budou případy ohlášené korupce přezkoumávat povinně soudy, ale pokud se najde opačný nález, budou viníci s největší pravděpodobností osvobozeni. Finta je skryta ve větě "důvody hodné zvláštního zřetele", kterých se jistě najde habaděj. Podobné diverzní akce na jednání na 6. schůze Sněmovny nebudou výjimkou, jak uvidíme dále.
V případě soudců a státních zástupců by dokonce musela být vina nejdříve prokázána kárným nebo trestním řízením. Je jasné, že ať už by tyto důvody posuzoval kdokoli, postavení úřednictva by se zhoršilo. Na ně bude bič vždy, protože všechna jejich rozhodnutí může přezkoumávat soud. A mezitím je mohou vyhodit z práce, třeba pro ztrátu důvěry.
2. Cui bono?
Je třeba najít skupinu lidí, kterým by navrhovaná novela prospěla. Takovou skupinou jsou bezpochyby politici. Jim by se stávající, prakticky nulová, zodpovědnost nezvyšovala, ale zato by jim přibyla páka na „neposlušné“ úředníky. A daňový poplatník by to platil. Přetížené soudy by byly ještě přetíženější a dlouhodobé spory ještě dlouhodobější. Úředníci by se stali rukojmími politiků a vlivných ekonomických skupin mafiánského střihu ještě více než dnes. Pouhý soud, bez ohledu na jeho výsledek, dokáže „běžného“ člověka zničit. Miliardář si jej ani nevšimne a skupinu doktorů práv potěší, vždyť je to jejich způsob obživy.
Je přesto nějaká naděje, že by tato novela přispěla k něčemu pozitivnímu? Prakticky žádná. Je to jen takové plácnutí do vody, které by nás všechny a některé obzvlášť, mohlo vyjít pěkně draho. Je-li vůle vymáhat škodu, stávající zákony to umožňují. Není-li vůle vymáhat škodu, žádný zákon jí nevykouzlí. Byrokratický aparát přibude na váze a vymahatelnost práva klesne na nulu.
TOP 09 se mohla v minulém období zasadit, aby viníci, například v kauzách CASA a PROMOPRO, byli potrestáni. Klidně mohli být trestně stíháni a pohnáni k odpovědnosti za způsobenou škodu. Místo toho dělal místopředseda Kalousek a jeho parta možné i nemožné, aby vyšetřování a projednávání znemožnil. Má-li se něco pohnout v odpovědnosti osob za způsobenou škodu, je třeba začít u hlavy. U těch, kteří ten cirkus řídí.
Je třeba uzákonit odvolatelnost politiků, referendum, povinnost prokázání majetku. Posvítit si na okolnosti nejrůznějších „dealů“ v různých radách podniků se státní účastí apod. Biliónové dluhy a rozkradený stát jistě nezpůsobili úředníci, ale především jejich šéfové, volení zástupci lidu. Úředníci byli a jsou pouze jejich nástrojem jako nevolníci a po podobných zlepšovatelských novelách by se ocitli v postavení otroků. Selským rozumem za zpěvu kolibříků lze dovodit, že blíž k hlavě mafie asi opravdu nebude úředník. Obvyklým podezřelým všude na světě bývá mnohem spíše poslanec, starosta, primátor, ministr, předseda vlády či prezident. Alespoň v Čechách je to za posledních více jak 20 let zcela zřejmé. Polčák a spol. chtějí začínat z prostředka, ale i to je od TOP 09 pokrok. Původně odpovědnost za nezodpovědná a špatná rozhodnutí přenesla na nezúčastněné celonárodní trouby, kterým ve schránce přistála před volbami pověstná Kalouskova složenka.
3. Pilný podnikatel Polčák
Panu poslanci Polčákovi můžeme posloužit i příkladem, který je mu velmi dobře znám přímo osobně. Ministerstvo financí pod vedením nejprve Bohuslava Sobotky a poté i Vlastimila Tlustého odmítlo vyplatit straně ED (později SNK ED) příspěvek za volební úspěch v roce 2002 ve výši 12 milionů Kč. Členem této strany byl i Stanislav Polčák, ale třeba už na to zapomněl. Tento příspěvek i s navýšením za pozdní platbu byl vyplacen po rozhodnutích Městského soudu, Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu až o čtyři roky později. Kam se ale podělo 7,2 miliónu za vyplacené hlasy, když strana zanikla? Podívejme se na tuto nenápadnou zprávičku.
Ale nechme zajisté počestné podnikání pana poslance. Budeme-li se věnovat čistě kauze ministerstvo financí vs. strana ED, najdeme viníky nikoliv v jednotlivých úřednících, ale přímo v tehdejších ministrech financí. Ostatně takový náhled měl tehdy i pan Polčák.
Ovšem podle jeho dnešní novely by to celé odskákal nějaký úředníček. Ale mnohem spíše by se předcházející čtyřletý spor stal jen předehrou k dalšímu nekonečnému sporu. To ovšem možná doktoru Polčákovi nevadí, soudní spory jsou jeho byznys. Zatím ale uspokojivě nevysvětlil, jak přišel k oné pohledávce za 7 miliónů.