Za Opencard padaly pro úředníky podmíněné tresty. Nejvyšší trest dostal ten, který spolupracoval s policií a pomáhal celou kauzu rozkrýt. Je tedy potrestám naprosto po zásluze, protože porušil nepsaný zákon omerty. To paní Nagyová-Nečasová je jiný kalibr. Na vládě dřela jako kůň za naprosto neadekvátní odměny a tak není divu, že tu a tam se jí nějakému kmotrovi, či kmotříčkovi zželelo a zakoupil jí nějaký ten dáreček, aby měla po té šichtě alespoň trochu toho lidského potěšeníčka. Tato dáma také prokázala mimořádný charakter, protože jako milenka se mimořádně strachovala o manželku svého milence přezdívaného bůhvíproč "pan Čistý". Některé sokyně připravují v takových případech jed, paní Nagyová burcovala k ochraně své soupeřky i tajné služby. Musela vědět, že překračuje nejen kompetence, ale i zákon, ale ona to prostě riskla. A právě pro takovou nezištnou lidskost si jí vybral za zbrusu novou ženu předseda úplně antikorupční vlády Petr Nečas. Ten je jí nyní oporou zejména v dodržování onoho tradičního zákona, zákona omerty.
A pan skoro-Čistý dělá dobře. Kdyby tato dvojice promluvila, kurz koruny by se zachvěl a kouř z pneumatik by naplnil sídlo parlamentu. Jede se prostě dál, nové hnutí si podá ruku se starými dobrými kmotry, pro lid je připravená nějaká pěkná poudačka, které věří pan redaktor svobodného tisku, protože na jeho víře stojí jeho plat.
V Praze je vše v podstatě upečeno, dojednávají se jednotlivosti, jinde to bude podobné. Rozdělí se korýtka a bude se malinko méně mlaskat. Státní dluh „utěšeně“ poroste a pan Novák podá trestní oznámení na komunistickou stranu pro její zločiny spáchané před šedesáti lety. Tímto podáním se budou zabývat soudy všech stupňů za mediální podpory všech deseti milionů statečných antikomunistů. Pánové Ištván a Šlachta budou čelit mnoha trestním oznámením od čestných politiků, kteří konečně spustili očištění policie a justice od korupce a tím umožnili nestranné stíhání Davida Ratha. Jelikož jim (Ištvánovi a Šlachtovi) stále ne a ne dojít, že stíhat je třeba především lumpy ujídající z koláče našim milým kmotrům, pojedou na zkušenou do nějaké důležité země v Africe nebo Tramtárii.
Celý ten cirkus něco stojí, a tak si nemůže přijít kdejaký hejhula a myslet si, že vyfoukne jen tak velkému kmotrovi nějaký deal. Je třeba zaplatit policistům, státním zástupcům a soudcům, nebo je nějak obdarovat či alespoň očarovat (to ale prý moc nefunguje), a pak vše jede jako po másle. Rathova partyzánština nemá v našem moderním kapitalismu místo. Před dalšími volbami dostaneme všichni od nejlepšího ministra financí všech dob k zaplacení státního dluhu složenku na milion korun českých. V Praze to vyvolá nadšení srovnatelné snad jen s dobou, kdy Pražané zvolili do křesla primátora Kolibříka, a TOP 09 získá devadesáti procentní podporu voličů s rovným milionem preferenčních hlasů pro Kalouska. V Praze je nám totiž blaze, naše průkazky na tramvaj stojí každá více jak tisíc korun. Jó, to se nám to žije, když nám Goldík se Sachsem půjčuje.