České deníky publikovaly zprávu o tom, že tajemný muž trpící v Norsku ztrátou paměti je ve skutečnosti zcela banální případ české policejního důstojníka, který vyšetřoval české tuneláře. Přitom ne/pochopitelně přišel o paměť a utekl ze země, protože tolik rozumu ještě měl.

Celá story je hezká tím, že nalezenec v Norsku přiznává, že o paměť přišel. A z tohoto důvodu se do naší hezké, nezkorumpované země už nechce vrátit. Asi vyšetřoval za doby Íčka a pod vedením třiceti případů majora Kubiceho. Tohoto pána máme v našem listu rádi a s láskou se věnujeme jeho heroické službě pro vlast. Nedávno naše média musela nesmlčet jeho neúplatnou službu vlasti, za kterou jsme jako poplatníci dali 2.7 miliónu Kč. Tolik totiž stát našim jménem a peněženkou zaplatil současné ministryni pro místní rozvoj Věře Jourové jako náhradu za ušlý příjem a nezákonnou vazbu. Vyšetřovatelem celé kauzy Budišov byl pochopitelně Jan Kubice. Viz tento článek rozebírající celý případ již v roce 2009, kdy pro tehdejší noviny byli všichni včetně Jourové nepřáteli vlasti. A Kubice byl hrdina naší doby, pochopitelně.

Jenže dámy a pánové typu Kubiceho jsou zajímaví tím, že paměť ztratili a již nemají důvod ji znovu nabývat. A takových pohrobků doby bychom tady našli málem stovky a kupodivu všechny na stejných místech. Totiž na lukrativních postech, odkud se vytunelovaly miliardy, odkud se řídila pochybná stíhání a obvinění, manipulace s kdečím, včetně médií a politiky. Je zajímavé, že všichni tito lidé trpí dokonalou amnézií a nijak jim to nevadí ve výkonu jejich povolání politika, učitele na školách typu UJAK, CEVRO, VŠE či postu poradce kdekomu, člena kdejaké správní rady a kdejakého soukromého kšeftování s plasmou, krví, s MHD jízdenkami a s čímkoliv, co zrovna vynáší za státní peníze a za naši společnou práci, kterou si tito šikovní amnezici zkonfiskovali pro sebe. A jiní političtí amnezici typu Klause, Dlouhého, Kalouska a spol. jim proto ve Sněmovně udělali pomocí zákonů beztrestnost a zajistili to, čemu na našem webu říkáme neo-neokolonialismus neboli koncesní stát.

A česká společnost trpí od roku 1989 dokonce několikanásobnou amnézií, podle toho do jaké party patříte. Modré straky a topani obviňují občany, že jsou amnezičtí na komunisty, ale ve skutečnosti jim jde o tom, aby lidé zapomněli na jejich zlodějny posledních desetiletí. Socani potřebují selektivní amnezii lidu kvůli svým neblahým vůdcům, krajským i obecným, kteří se po nabytí vytunelovaného majetku chovají jako zpupní kapitalisté. A na na lidu jim záleží úplně stejně jako bývalým vekslákům a komunistům od modrých. Amnezický občan nakonec nad vším mávne rukou a jde se ožrat do hospody, protože se na to nemůže dívat a ani na to už nemůže myslet. A jde si na to půjčit v bance, která amnézií rozhodně netrpí, tedy nikoliv vzhledem k jeho půjčce. To je ideální a konečný stav národního zapomnění. Proti této diagnóze vychází bývalý operativec vnitra, jaksi ztracený a opět nalezený v Norsku, jako úplný šampion.