O víkendu proběhlo hned dvojité výročí s náboženským obsahem. Konala se tedy různá shromáždění, z nichž jedno lze označit jako naprosté fiasko. Jednalo se o protest proti církevním restitucím na Staroměstském náměstí u pomníku Mistra Jana Husa, za účasti zřejmě nejvýznamnější bojovnice proti „církevně restitučnímu zákonu“ spisovatelky a chartistky Lenky Procházkové. Nechyběla ani nejvýznamnější levicová ekonomka Ilona Švihlíková, a přesto pořadatelů bylo zřejmě více než účastníků.

Čím to? Stala se snad společnost navzdory různým průzkumům k církvím tolerantnější a štědřejší? Nebo plánovanou demonstraci předem rozehnal „mečem svých úst“ arcibiskup pražský, metropolita a primas český Dominik Duka?


Možná ano, ale mnohem pravděpodobnějším se jeví předpoklad, že česká společnost rezignovala na téměř jakoukoliv společenskou aktivitu. Tak se celá „opoziční“ aktivita odehrává na různých sociálních sítích a diskuzích pod články. Někam vyrazit mimo okruh mobilního telefonu a osobního počítače se nosí stále méně. Proč? Protože v současný režim věří stále méně lidí.

Dnešní politici jsou pověstnými kůly v plotě stejně, jako byli ti předlistopadoví. Oproti minulému režimu však nikdo nevidí nějakou smysluplnou alternativu, která by tento Augiášův chlév mohla vyčistit. Dnešní režim je totiž mnohem zákeřnější, nebezpečnější a mocnější, než byl ten minulý. Proto také zvítězil a vítězí i nadále po celém světě. A leckdy i za cenu oběti nejvyšší.

Řady českých obětí z řad vojáků, kteří položili život při obraně naší vlasti se rozšířily o čtyři, další bojuje o svůj život v nemocnici. Jak řekl křesťanský demokrat, místopředseda vlády Bělobrádek "Věříme, že jejich oběť nebyla zbytečná a opět nám ukázala, jak zákeřným protivníkem je hnutí Tálibán." Má samozřejmě pravdu. Používat své tělo jako zbraň je holé barbarství. Zvláště teď, když má lidstvo k dispozici mnohem vyspělejší technologie, jako jsou chytré bomby a bezpilotní letouny. Proto je také na místě uvažovat o znovuzavedení povinné vojenské služby, aby mohl život při obraně svobody položit opravdu každý a nikoliv jen vybraná skupina placených dobrovolníků. Navíc by se dnes mohlo uvažovat o povinném nasazení žen, stejně jako v armádě Izraele a tím vyřešit jednak otázku rovnoprávnosti pohlaví a jednak snížit nezaměstnanost.

Vždyť za chvíli nebudeme vědět co s absolventy škol dělat. Tak proč je nevyslat do Sýrie, Iráku, Afghánistánu nebo kamkoli jinam, kde mohou pomocí zbraní rozsévat semena svobody? Vždyť někde se to může podařit tak dobře, že další účasti našich vojáků nebude třeba, a námi vyškolení domorodci se sami od sebe pustí do svých bratrů a sester v občanské válce. Naši chlapci a dívky se tak nebudou muset vláčet po všech koutech světa a budou moci jen v klidu vyrábět zbraně, které našim vyškoleným bojovníkům budou prodávat.

Jak je z toho všeho vidno, nemusí být naše budoucnost nijak truchlivá, naopak můžeme mít oprávněnou naději v růst naší ekonomiky včetně HDP i DPH. A o to jde. Vždyť lidský život je pomíjivý, je jako tráva, ale dolar, dolar se dotýká věčnosti…