Blíží se komunální volby a s nimi řada místních referend. Česká republika jako jeden z posledních států EU dosud nemá zákonnou úpravu obecného referenda. I tak lze alespoň příštipkařit na místních referendech. Ale i ty byly donedávna vzácné jako šafrán. Vždyť bylo nutné se k nim dopracovat drsným způsobem. Vládnoucí místní kliky kladly aktivistům podobně nesplnitelné podmínky, jaké kladla nadutá a pyšná princezna svým nápadníkům.

Doba se přece jen mění, o fous se demokratizuje a právní stát se pomalu klube z kukly. Nejvyšší správní soud jednoznačně pojmenoval různé úskoky samospráv. Prohlásil izolované termíny za nezákonné a nepřímo v judikatuře nakázal, aby samosprávy spojovaly termíny voleb a referend, a tím zvyšovali chuť občanů chodit k volebním urnám.

Celek těchto snah vedl k tomu, že i v Brně bude znovu referendum o poloze nádraží. To není téma jen místní. Zvláště, má-li přesun stát bezmála 20 miliard, a to zejména státních peněz. Nadcházející referendum je pozoruhodné právě tím, že bude největším referendem jaké kdy bylo v českém státě, které si vymohli sami občané.

Není referendum jako referendum

Jistěže existuje referendum, které ad hoc milostivě schválila vláda k přístupu do EU. Tady se přenesení odpovědnosti na lid jaksi hodilo. I přišlo přes 4 miliony voličů. Tentokrát to bude jen 75–150 tis. občanů. Tedy podstatně méně, ale přesto už tolik, aby toto dobré dílo sledovala celá společnost s velkou pozorností.

Brněnské referendum svou velikostí značně převyšuje všechna dosavadní místní referenda, která si vybojovali sami občané, a to úmorným sběrem podpisů. Proč ale bude největší? Vždyť to samé referendum na stejné téma zde bylo již před deseti lety. Jenže to první referendum bylo nepřímo zmanipulováno, přesně podle citované judikatury Nejvyššího správního soudu. Právě proto se již nesmí konat v izolovaném termínu před nebo po komunálních volbách. V této době mají občané "politiky" dost a dost. Aktivisté mají problémy sehnat jak finance na kampaň, tak i společenskou podporu i normálně, a v této době to prostě nejde.

Tentokrát referendum musí být spolu s volbami, jinak je nejspíš vyhlásí soud sám a odejme samosprávě její původní výsadu. Má se chovat dospěle a podle práva, jinak riskuje, že soud ji učiní nesvéprávnou v tomto konkrétním rozhodování. V případě kumulace referenda s obecními volbami by to byl evidentní skok a mohli bychom očekávat čísla, o nichž jsem psal výše. Občanům se ale musí vyjasnit, že tentokrát rozhodují o zcela konkrétní věci, na které zásadně záleží, i celostátně.

Boj za společnou věc

Další pobídkou pro brněnské voliče snad bude, že budou rozhodovat i ku prospěchu druhých. Brněnské nádraží užívají též Pražáci, Ostraváci a vlastně celá Morava. Jak praví (tentokrát pravdivě) i naši oponenti, jde o důležitý uzel na trase Hamburg - Vídeň (nebo Budapešť), či Benátky - Varšava. Nádraží nepatří jen a pouze Brňákům, jde o veřejný statek mimořádné důležitosti. Jde o svorník mezi místem a světem a naopak.

Z hlediska urbanismu je třeba říci, že přemístění o takový kus je skutečným excesem. Zatím se nám nepodařilo najít byť jen jediný případ, že by se tak někdy a někde stalo. Jistěže nemáme přehled o Číně, kde je všechno možné, a kde se hýbaly i hory a veletoky. V Evropě existuje celá řada nádraží, která byla v poslední době modernizována. Byla nakloněna jejich osa, nebo byla poloha pohnuta o desítky nebo i 100 metrů. Ale posunout nádraží o kilometr dál na okraj města, to je zcela jiná káva. Možná tím měl být dostižen „komfort“ letišť, která z technických důvodů musí být mimo střed města, ale je to vyváženo jinými výhodami letecké dopravy. Ani ty nejrychlejší vlaky nikdy nedostihnou letadla, ale jejich nespornou výhodou je, že staví, kde je to nejvíce třeba, a to je právě v centru města.

Brno má výsadu, že patří do elitního klubu měst v tomto směru nejlépe obdařených. Z nádraží totiž běžně pohodlnou chůzí dorazíte k 60 nejatraktivnějším cílům, a to vcelku zajímavou částí města. Co nelze zastat pěšky, to vám nabídne tramvaj, a to přímo před nádražím. Do 14 hlavních městských směrů, tj. dvojnásobek přítomných linek (dvě ramena každé z nich), frekvence 5-7 minut. Pak se dostanete bez přestupu po 2-4 stanicích opravdu skoro všude. Celá síť daná směrem od nádraží pokryje asi 75 % města.

Je absurdní, že tyto nesporné výhody stávajícího nádraží přebil sobecký zájem zdejších mocenských a jiných elit vázaný na ceny pozemků eskalujících po odsunu nádraží. Jistěže nádraží potřebuje modernizaci. Ale toto zchátralé a špinavé nádraží se může proměnit ve znamenitý, moderní, čistý a dobře fungující nástroj. Nejcennější devíza nádraží je jeho poloha, a ta by zůstala zachována. A co je doma, to počítá, zde mnohonásobně.

Výhody přímé demokracie a veřejné soutěže

Ukázalo se, že jedině přímá demokracie může být prakem Davidovým, který by mohl dosáhnout nemožného. Ano, stačí i ten zlomeček přímé demokracie. Spor o referenda ukazuje, proč jsme do omrzení museli poslouchat bez ustání omílanou floskuli, že žijeme ve státě se zastupitelskou demokracií; a kdy prý na světě přímá demokracie řídí stát? I Švýcarsko je samozřejmě státem spravovaným zastupitelskou demokracií, ale prvky přímé demokracie jsou součástí celého systému vlády lidu. A o mnohých nástrojích vlády ve Švýcarsku nemá většina zdejších mudrlantů ani páru, viz systém referend na všech úrovních.

Nadcházející brněnské referendum je ještě něčím výjimečné. Má donutit samolibé správce veřejného prostoru a veřejných peněz, aby opět sáhli po nástroji, který přišel ruku v ruce s novověkou demokracií. Jde mi o architektonickou, či obecně o návrhovou soutěž. Pod nesčetnými a stále mazanějšími výmluvami se správci veřejného této normalitě a družce demokratické a férové společnosti vyhýbali, jak čert kříži. „Moc to trvá“, „nemáme na to prachy“, „je to velké riziko“, „nikdo nám to pořádně nevysvětlil“, „je to jen kapric architektů“, „jsme bezradní“. I ti slušní zastupitelé nakonec zapomněli, že něco takového existuje.

Ovšemže veřejná soutěž není spása sama o sobě, a je to klopotná cesta. Ale jako by bylo zapomenuto jednoduché přísloví: Dvakrát měř a jednou řež. Zapomnělo se na to, že jedině soutěž za rovných podmínek vede k výšinám. U mnohých veřejných zakázek víme, že to je úmysl, že to brání zavedené klientele prosadit své zájmy. Zmanipulované zakázky navíc přivádí nezasvěcené lidi do kola zasvěcených čachrů, kam by jinak nechtěli. Soutěž (řešení problému) uvolňuje a mobilizuje ty nejproduktivnější síly. Pak je zde ještě spravedlnost. A to je také demokracie. Soutěžitelů je mnoho a úkolů málo. Věřte mi jako architektovi, že to je zatraceně poznat, kdo si v řešení úkolu vedl nejlépe. Záleží ovšem též na tom, jak dobře byly připraveny podmínky. Jeden krok musí navazovat na druhý.

Sami vidíte, že stojí za to sledovat brněnské referendum i odjinud. Jak dopadne a zda to bude skutečně posila. Viz předloňské první velké a úspěšné referendum v Plzni. Staré brněnské nádraží má věru staré kosti a mnohé obtíže. Má však přednosti, které nelze ničím vyvážit, a může být brilantně omlazeno. Naopak nová nabízená poloha má jen jednu znamenitou vlastnost: může mít nástupiště až 450 m dlouhá. Jenže nad to už nenabídne nic, jen samé nevýhody.

Připomíná to jeden starý vtip z totalitního dávnověku, kdy muž usilovně cosi hledá na ulici pod lampou. Okolo jdoucí chce pomoci a zjistí, že dotyčný hledá ztracené klíče právě pod lampou, protože jen tam je vidět. Budeme také tak hloupí? V nové poloze nádraží je sice jisté světlo, ale žádné klíče k dopravní budoucnosti města tam nikdy nebyly a ani nebudou.

Autor je brněnský architekt a zdejší občanský aktivista.