Katolický kněz Tomáš Halík ohlásil kandidaturu pro příští prezidentské volby. Neudělal to samozřejmě přímo, ale zcela dle instrukcí ze seriálu „Jistě, pane ministře“. Musí to co nejdéle vypadat, že kandidovat v žádném případě nechce, ale kdyby si to vynutily okolnosti, nebyl by k dispozici ten správný kandidát, vyžadovala si to služba vlasti a tak dále…. Pak by to, samozřejmě, v krajním případě, připadalo v úvahu. V rozhovoru s Danielou Drtinovou se dopustil i roztomilého symptomatického přeřeknutí, kdy tvrdil, že jeho kandidatura je „maximálně pravděpodobná“. Je jasné, že je ještě dost času. Ale proč to dohánět jako minule s knížetem na poslední chvíli, řekla si asi zájmová skupina zvaná „pravdoláskaři“. A začala kampaň s opravdu značným předstihem.

A proč si vybrali právě Halíka? Je dostatečně proamerický a protiruský a přitom má i pochopení pro napravené hříšníky, tj. ty podnikatele, kteří ke svému bohatství přišli ve spojení s organizovaným zločinem. Jak řekl ve zmiňovaném interview, s Luďkem Sekyrou jej pojí láska k Oxfordu, kde je Sekyrův dům a v něm bude i Halíkova síň. Halík totiž uznává, že kdysi dávno byly doby, kdy to asi bez českého „capo di tuti capi“ Mrázka nešlo, a proto na kontaktech Sekyry s hlavou českého podsvětí není nic zas tak divného.

Ostatně mafiánskou minulost má i rodina Kennedyů či Rockefellerů a dnes patří mezi ctihodné rodiny. Ano, i ony jistě měly „své Halíky“. I nelegálně, nepoctivě či pochybně nabytý majetek je potřeba ochránit, vyprat, zlegalizovat, a pak nechat posvětit. A kolty již dávno nejsou tou nejspolehlivější ochranou, jak by ostatně mohl potvrdit i jmenovaný Mrázek, kdyby nebyl zastřelen velkorážnou odstřelovačskou puškou se speciálně upraveným nábojem. Doba pistolníků je však konečně pryč i v Čechách, ti co přežili, jdou cestou legality. Potřebují stát, aby je ochránil před podobnými zbojníky, jakými byli oni. To co se nepovedlo filmovému Michaelu Corleonovi, zařadit se mezi solidní podnikatele či rentiéry, povedlo se ve skutečnosti řadě našich kmotrů. K tomu jim samozřejmě dopomáhali i čeští intelektuálové, byť vzájemně rozkmotřeni.

Pravdoláskaři Václava Klause opravdu „nemusí“, a naopak. Zajímavé ovšem je, že jak Halík, tak většina společnosti přisuzuje Klausovi odpovědnost za zpackanou transformaci, čili rozkradení státního majetku, ať už kuponovou privatizací, či jinak, přestože podobným rozvratem prošly i jiné země, a to bez Václava Klause. Jednou z takto postižených zemí bylo i Rusko. Jejich dnešní reflexe devadesátých let je zde a o něco obecněji zde. Oba snímky hodně připomínají naši zkušenost, což jistě není žádná náhoda. Mnohem spíše se zdá, že recepty již byly připraveny v zahraničí. Na genialitě Václava Klause a jeho kamarádů už toho tolik ponecháno nebylo. Všichni, včetně Klause, Ježka či Havla, prostě jen vařili podle podstrčené kuchařky dané tzv. Washingtonským konsensem. Jediný, kdo se ho nedržel, byla Čína, proto dnes ekonomicky a finančně drží pod krkem zadlužené USA.

Dnes je však jiná doba, vlastníci jsou konečně známi, a ty je třeba chránit všemi silami státně bezpečnostního aparátu. Na mezinárodní úrovni zmizela v propadlišti dějin Varšavská smlouva, dočasný pobyt spřátelených vojsk se ukázal být skutečně dočasným, a dnes už se plánuje pobyt vojsk zcela nových, opět spřátelených, opět dočasně, tentokrát však ze Spojených států amerických, případně jejich satelitů či „koalice ochotných“ ke všemu. Čas oponou trhnul a máme tu místo okupanta opravdového strážce našeho klidného spánku, važme si ho tedy.

Naši přátelé už nám i připravují příštího prezidenta, pojmenovávají po něm Oxford, přidělují ceny, shánějí peníze na osvětovou kampaň typu „Volím Tomáše“. Naše umělkyně „Berenika“ již jistě chystá nějakou decentnější verzi podpory, zejména ten slibovaný harém by se tolik ke knězi nehodil, jako ke knížeti ze Schwarzenbergu. Svatozář ano. Ta může zůstat, ale i tak tam bude třeba ještě zapracovat na textu. A pak to číro je již také okoukané, tak by možná Halíkovi slušela image motorkáře, nebo ne?