Minulý týden jsme slavili výročí Mezinárodní vojenské zbabělosti a blbosti pod evropskou taktovkou. Dejme slovo <A href="http://english.aljazeera.net/news/europe/2008/07/200871111552224903.html">muslimské stanici Al Džazíra</A>, protože zmasakrované oběti ve Srebrenici (červenec 1995) byli převážně muslimové: děti, ženy a muži ve stáří od 15 do 84 let. Enklávu chránila holandská jednotka asi čtyř stovek vojáků, na níž útočila srbská armáda. Velitel jednotky měl strach z vlastních ztrát, které by doma nemohl zdůvodnit. Takže milý kolonel šel za Mladičem (dodnes stíhán na svobodě), připil si s ním na zdraví a souhlasil s vydáním celého města výměnou za třicet (slovy: 30) zajatých holandských vojáků. A tak se všichni naducaní bojovníci za svobodu vesele vrátili domů a nikdo nebyl zabit. Zajímavá strategie: armáda vyměnila vlastní bezpečí a klid za životy třiceti tisíc (slovy: 30.000) civilistů, které měla s nasazením téhož chránit. Stejná země pak o pár let později zveřejnila karikatury Mohameda ve jménu svobody tisku. Muslimové jasně pochopili, že nimi Evropa dále nepočítá a zařizují se podle toho.

Jenže tím celá tragédie nekončí. Uteklo pár let a byla vyvražděna vesnice Damadola ležící na hranicích s Afghánistánem. Cílem útoku měl být Ajman Zavahrí, druhý nejvýše postavený velitel Al-Kaidy. Při teroristickém náletu zahynulo asi osmnáct vesničanů, možná i třicet, mezi nimi ženy a děti. Vláda USA tento zločin nijak nekomentovala, pozůstalým se oficiálně neomluvila, vzniklé materiální škody oficiálně nenahradila, s pákistánskou vládou si to prý vyříkala. Tolik umlaufoviny z březnové <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=216">duchovní úvahy </A>v roce 2006. Stanice BBC hlásila minulý týden podobný útok na jednu vesnici v Afghánistánu, kde rakety zabily asi 47 civilistů, mezi nimi asi 20 žen a dětí. Oběti potvrdil reportérovi BBC poslanec za tento kraj přičemž dodal, že vesničané <A href="http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7501538.stm">právě slavili svatbu</A>. Dělají válku volové nebo je volem samotná válka?

Nejsem žádný vojenský stratég, ale jedna věc mne stále více znepokojuje. Když při obléhaní Stalingradu Rusům a Němcům bojujícím v tamější továrně na traktory došla munice, došlo k nejheroičtějšímu činu Druhé světové války: muž proti muži bojoval s bodákem a nožem v betonových halách zničené fabriky. Ruské totalitní nasazení porazilo německý totalitarismus, čímž nechtěně zachránilo demokracii pro zbytek Evropy. Nikdo neví, kolik to stálo životů, protože oběti lágrů, epidemií a války nelze oddělit. Stejně tak bojují všichni teroristé světa za své ideje: prostě se pro ně nechají zabít. Bojují za něco, co je cennější než jejich život. Stejně tak prohrál Izrael před rokem válku s Hizbulláhem a musel se stáhnout: arabští bojovníci riskovali život a zaútočili s PTŘS na tanky z takové blízkosti, že je vyřadili z boje. Izraelci pro danou kauzu nechtěli riskovat životy v boji muže proti muži. Stáhli se zpět, a tím morálně prohráli.

V Afghánistánu, částečně i v Iráku, se vede podivná válka. Zpravodajci ze satelitu a odposlechů vyhodnotí svatbu jako sešlost Al Kaidy. Dají provozní pokyn tisíc kilometrů vzdálenému operátorovi na letadlové lodi, který stiskne knoflík a vypustí raketu, popřípadě tam pošle stíhačku. Pak si oba dají kafe a jdou spát, zítra mají další směnu. Mezitím se v novinách dočtou, že rozhodnutí nebylo ideální. Co se dá dělat, vznikla další kolaterální škoda. Zajímavá věc: demokracii hájí roboti a jejich operátoři, zatímco teroristé pro své vize nasazují vlastní život.

A nejen to. V krizových oblastech Afriky reprezentují demokracii a lidskost bídně placení žoldnéři rozvojových zemí, kteří při své službě mnohdy pašují drogy, zneužívají děti a ženy nutí k prostituci za kousek chleba. OSN nemá peníze, služba se ukazuje jako příliš riskantní, vojáků v rozvojových zemích jako Pákistán a Indie je nadbytek, tak proč váhat. Žoldnéři čili profesionální vojáci Západu nesmí umírat v boji. To by vláda těžko zdůvodnila domácímu obyvatelstvu. Umírat mohou a mají pouze teroristé, popřípadě místní ženy a děti. Jejich hodnota je nulová, nikdo je nezná jménem a jejich rakve nikdo na Západě neuvidí. Proto armáda stále více nasazuje drony, roboty, rakety, kamery, a nikoliv živé vojáky. Západní voják má stěží ocenitelnou hodnotu, protože západní člověk má hodnotu přímo neocenitelnou.

Život je nám nade vše, nikoliv osud nějakých trpících ve vzdálených koutech světa, kde probíhá genocida a organizované vraždění. Kvůli ropě snad ještě bojovat dá, alespoň Iráku. Každému je po ilegálních kontraktech ropných společností USA s Kurdy jasné, o co v Iráku skutečně jde. Američané jsou už netrpěliví, ropa drahá. Proto začali obcházet i tu loutkovou vládu v Bagdádu, které pomohli k moci. Ale riskovat životy se nevyplatí v Afghánistánu, kde se bojuje pouze za demokracii a lidskost, a už za nic jiného. Tam běží válka řízená z letadlové lodi kotvící v Perském zálivu.

Zato boží bojovníci Al Kaidy a Talibanu se nenechávají zastupovat placenými prostředníky. Jsou špatně vyzbrojení, mají hlad, žijí trvale v nebezpečí smrti a vlastní smrt dovedou draho prodat. Peníze si vydělávají produkcí opia a heroinu, který prodávají na zdegenerovaném Západě. Tím zabijí dvě mouchy jednou ranou. Jistěže, z našeho hlediska bojují za zásadně problematickou věc, která v čistě teroristické podobě znamená zničení západní civilizace. Jenže ideje, ať už dobré nebo špatné, se historicky prosazují tím, že se za ně nasazuje život. Bojovník Karel Martel roku 732 porazil u Poitiers Araby a zastavil jejich další postup do Evropy tím, že s nimi bojoval muž proti muži. Stejně tak bojovala Rudá armáda u Stalingradu proti nacistům.

My zabíjíme nevinné vesničany jménem lidskosti a demokracie. Přece nepošleme do rizikové vesnice naše cenné vojáky! Pak se divíme, že se proti nám staví místní obyvatelstvo, a žádáme větší vojenské kontingenty do ohrožených oblastí. Pokud je tam pošleme, nesmí zemřít v boji, proto musíme vše podezřelé předem zničit ze vzduchu. Eventuální kolaterální škody připíšeme na účet demokracie a vesele jedeme dál. Taková válka je skutečně vůl; pokud nejsme schopni pro demokracii nasadit život, pak jsme svou kauzu předem prohráli. Co mne opravdu znepokojuje je fakt, že boží bojovníci všeho druhu svůj život bez váhání nasazují. A historie jasně potvrzuje, že nikdy nevyhrál ten, který za sebe nechal bojovat někoho jiného, popřípadě pouze roboty.