Neuvěřitelný vzestup pana Schulze. Ještě nic neudělal, ale preference SPD už letí nahoru. Martin Schulz, uvolněný z funkce předsedy Evropského parlamentu, má zřejmě důležitější poslání. Je povolán, aby převzal funkci německého kancléře. Podívejte se na jeho raketový vzestup dle J. P. Morgan.
Bylo by to zřejmě poprvé, kdy by se německým kancléřem stal někdo, kdo nemá ani maturitu, v osmdesátých létech byl nezaměstnaný a měl problémy s alkoholem do té míry, že uvažoval o i sebevraždě. Schulz to nijak neskrývá a jeho životopis vypovídá sám za sebe. Ne, že by bylo nutné, aby měl vrcholový politik několik doktorátů. Mezi sedláky a obyčejnými dělníky se najdou lidé s daleko větším rozhledem a moudrostí, než bychom čekali. A naopak ti, kteří jsou ověnčeni tituly, jsou bezcharakterní a prodejní, že by byli ochotni prodat za svůj osobní zisk i vlastní babičku. Angela Merkelová ztratila díky své vítací politice u voličů kredit. Přestože ji CSU jako kandidátku do voleb podpořila, elity v pozadí již vědí dobře, jaká je skutečná nálada v Německu, a proto zvolily jinou taktiku.
Německo (a EU) potřebují nového vůdce
Rozpad Evropské unie byl nastartován Brexitem. Velká Británie bude stát věrně po boku svého mladšího bratra USA. Tak to bylo vždy v minulosti a bude nadále. Podporu mají Angloameričané v Polsku, které se prostřednictvím své premiérky Beaty Szydlo vyjádřilo při včerejší návštěvě Angely Merkelové dostatečně jasně: Méně EU, více USA. Tedy požaduje kroky nazpět a revizi právních základů, na kterých je postavena EU. Zejména však omezení pravomocí Bruselu jen na malou část jeho současné agendy.
Jaroslav Kaczynski jako vůdce opoziční PiS chce totéž a otevřeně kritizuje v přítomnosti Merkelové příliš velký vliv Německa v EU. Merkelová ale stále rezignovaně opakuje svou vizi o vícerychlostní Evropě, jako kdyby neměla už nyní s těmi našimi třetinovými platy a stejnými nebo dokonce vyššími cenami ještě o jednu rychlost navíc. A varuje před chaosem, které by přineslo posílení národní suverenity jednotlivých států.
Vypršel čas, který byl dán eurokratům na to, aby evropské národy podpořily myšlenku na federativní uspořádání EU. Bylo dost času k tomu, aby se vytvořily podmínky pro skutečné ekonomické sbližování, spolupráci a solidaritu. Elity EU ale ukázaly, že jsou pouze nástrojem lobbistů, že chtějí trvalý Drang nach Osten ve prospěch velkého kapitálu a elit nadnárodních. To přineslo pouze prohlubování nerovností mezi jednotlivými státy a růst chudoby v celé Evropě. Eurokraté už prošvihli dobu, kdy nás mohli přesvědčit o upřímnosti svých úmyslů a demokracii v EU. Dnes je jasné, že to ve skutečnosti vůbec nechtěli.
Na jedné věci se dámy Szydlová a Merkelová shodly: Vzhůru do zbrojení! Tedy podpora zvyšování vojenských výdajů financovaných americkými velkobankami. Vyzbrojování a posilování Německa. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška, slovy filosofa Žižeka. Pro úkoly, které stojí před Německem, je však potřeba politiku jiného kalibru, než jako dělá problematická Merkelová.
Fašismus pod rouškou SPD
Martin Schulz nedávno řekl, že když nejde po dobrém uhájit zájmy EU, musí to jít i za použití násilí. Jeho cholerický výstup při debatě s Norbertem Hoferem, kandidátem rakouských Svobodných na prezidenta, byl pravděpodobně odstraněn z internetu. Budeme v redakci vděční, když ho někdo objeví. V této debatě hystericky vyřvával směrem k Hoferovi, který tam seděl jako opařený a zíral na něj s otevřenou pusou, že nacisty (tedy jeho) v EU nechce. Hofer mu na to odpověděl, že se narodil v roce 1971, tak co mu tady předhazuje. K tomu, aby si udělal kdokoliv obrázek o struktuře osobnosti tohoto evropského vyžírky s platem 325 tisíc eur ročně, z toho dvě třetiny nezdaněné, stačí jeho citáty z mainstreamových médií. Ty nezmizely. Zde také jeden pohled, viz toto video.
Poučení z díla Theodora Adorna
Adorno napsal knihu „Studie k autoritativnímu charakteru“ (Studien zum autoritativen Charakter), knihu vydal Suhrkampf. Fašismus můžeme chápat jako formu diktatury, totalitní režim, který ale není někdy definován v učebnicích sociologie nebo politologie v celé šíři. Zpravidla je definován jako forma vlády elitní menšiny a tato vláda je realizována za pomoci propagandy a demagogie tak, aby široké lidové masy vedla k poslušnosti a neotřesitelné víře ve své vůdce (Hillman 1994, str. 217).
Adorno tento pojem rozšiřuje a je stejně aktuální dnes, jako v době, kdy účtoval s poraženým německým nebo italským fašismem. Vznik fašismu není reálný, pokud se nenajde ten správný vůdce a jeho podporovatelé a příznivci, kteří k němu vzhlížejí. Adorno analyzuje fašismus také jako duchovní postoj. Jeho aktéři zásadně neapelují na rozum a nerozhodují se na bázi racionálního rozhodování, nýbrž pod náporem emocí, vyvolaných dominantním vůdcem. Je to jako fanatické náboženství. Ti, co nesdílejí fašistický postoj, jsou označeni jako nepřátelé a jsou zavaleni nadávkami a posměchem.
V poslední době jsou to nejenom členové AfD, ale také tzv. Reichsbürger v Německu. To jsou ti, kteří zpochybňují legitimitu státu Bundesrepublik Deutschland, protože považují Spolkovou republiku pouze za okupované území, které je pod kontrolou USA, nemá vlastní Ústavu (má pouze jakýsi provizorní Grundgesetz) a kancléři jsou nuceni před svým nástupem podepsat tajný “kancléřský akt“ zavazující je k poslušnosti vítězné mocnosti. Dále argumentují, že s Německem nebyla uzavřena mírová smlouva ze strany vítězných mocností II. světové války, nebyly vypořádány reparace vůči poškozeným zemím atd…
To je samo o sobě námět na zvláštní článek, zejména však téma pro právníky. Jisté je, že se tito „konspirátoři“, jak říkají masmédia, po útocích v Berlíně na vánočních trzích stali lovnou zvěří v Německu. Média se přece nebudou obtěžovat vysvětlovat, proč nemá Německo Ústavu a proč mají občané Personalausweis, nikoliv občanský průkaz nebo Identity card. Jakoby byli označeni za personál nějaké GmBH, společnosti s ručením omezeným.
Martin Schulz v rozhovoru pro Der Spiegel
To, co se objevuje v rozhovoru s Martinem Schulzem pro Spiegel, evokuje otázku jeho fašizoidního charakteru. Vydává soudy, aniž by je argumentačně podpořil. Poměrně seriózní web Science Files analyzuje celý rozhovor (zde) a pokouší se odpovědět na otázku charakteru Martina Schulze. Schulzovy odpovědi postrádají racionální základy, jeho reakce jsou emocionálními reakcemi dominantní osobnosti, která nepřipouští jiné názory. Typicky fašistický postoj v odpovědích Schulzu ukazují například tato demagogická tvrzení:
- Trump poškozuje nebezpečně demokracii;
- Trump si zahrává s bezpečností světa;
- zákaz vstupu na území USA je „nesnesitelný“;
- bohužel má USA, země která byla kdysi otevřená imigrantům, prezidenta, který…;
- Merkelová nesmí vůči Washingtonu mlčet ve věcech, které nesmíme tolerovat;
- když bude Trump narušovat náš světový řád, je potřeba jasně říci:“To není naše politika“,
- Uprchlíci jsou cennější než zlato… atd.
Závěr
Analýza jeho citátů ukazuje, že Martin Schulz nemá argumenty. Jeho vyjádření jsou zásadně negativním hodnocením. Apeluje hlavně na emoce a vzbuzování afektivního chování. Krátce: Martin Schulz je ten negativní typ, který nemá co říct. Vydává soudy, aniž by je mohl argumentačně podpořit. Apeluje na ty nejnižší pudy lidí. Pohled na aplaudující sněm SPD je odstrašující, obzvláště pro české občany. Na závěr konstatování, převzaté z týdeníku Focus: Martin Schulz je nebezpečný člověk.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!