Začněme popisem událostí, které vedly k únosu nebo k útěku předsedy libanonské vlády Saada Harírího do Rijádu. Celkem věrně ukazují chování hlavních politických aktérů ve hře o Blízký východ. Politický systém Libanonu je komplikovaný, protože musí zabránit etnickým a náboženským válkám v zemi. V podstatě platí, že politické strany a posty musí respektovat kmenové a náboženské složení obyvatel.
Teroristé válku v Sýrii oficiálně prohráli dobytím Al-Búkamálu a v táboře západních zemí napojených na Saúdy vypukla panika. Výsledkem byl prozatím zmařený pokus Saúdů zatáhnout do chaosu Libanon a rozvrácením této země oslabit pozici vítězného Hizballáhu a Íránu. Saúdové se to naučili od Američanů a Evropanů, ale král Salman je o patro níže, co se týče politických schopností. Viz náš článek Barevná revoluce v Saúdské Arábii vypadá na černo-bílou kontrarevoluci.
Role sunnitů v Libanonu
Saad Harírí je předsedou vlády od roku 2016 a reprezentuje společně se svým otcem Rafikem Harírím zájmy sunnitů a Saúdské Arábie a Francie. Tento klan vede Hnutí pro budoucnost, které tvoří část koalice tzv. Dohody 14. března. Šlo o politické strany podporující tzv. "Cedrovou revoluci", která v roce 2005 vyhnala ze země po masových demonstracích a skrze podporu Západu nejprve syrské okupační jednotky, které zde byly málem 30 let. Pak Libanonci odrazili izraelské okupační jednotky po konfliktu s Hizballáhem v roce 2006. K novému vývoji viz článek Hizballáh bojuje za křesťany v Sýrii a v Libanonu. O korupci v zemi byl článek Občané libanonským ministrům: "Smrdíte!". Proč Hizballáh funguje jinak a má na arabské poměry minimální míru korupce, to ukazuje náš článek Hizballáh bojuje za křesťany v Sýrii a v Libanonu a také odkaz na dokumentární film citovaný v našich krátkých zprávách. Cca 47minutový dokument mapuje historii, vojenský vývoj, organizaci a všechny klíčové instituce tohoto hnutí. Pro našince zpracovaného izraelsko-americkou propagandou jsou jistě zajímavé kapitoly o sociálních aspektech této verze úspěšného arabského socialismu na válečné noze.
Co se stalo v Libanonu
Saúdské televizní vysílání v pondělí 6. 11. 2017 zaznamenalo setkání vládnoucího prince Muhammada bin Salmana s rezignovaným předsedou vlády Saadem Harírím. Bylo to 48 hodin poté, co Harírí oznámil překvapující rezignaci ze saúdské metropole Rijádu. Saad se oficiálně bál o život, tak utekl s celou rodinou ke svému politickému ochránci do Saudské Arábie. Francouzská AFP kopající za Saúdy označila po jejich vzoru Harírího za "bývalého premiéra", zatímco jeho rezignaci ještě dodnes nepřijal libanonský prezident Michel Aún. Libanonské úřady věří, že premiér Saad Harírí odstoupil pod nátlakem a byl zadržen v Saúdské Arábii s celou rodinou, která zde funguje jako rukojmí.
Saúdové nejsou spokojeni s jeho měkkou politikou vůči vítěznému Hizballáhu a v tom je samozřejmě podporují EU, Izrael a USA. Jenže tyto země provozují mezinárodní terorismus v rukavičkách a pomocí proxy-válek. Vládnoucí Salman má o diplomacii poněkud středověké představy, což musel Západ a USA odmítnout. Bývalý šéf vnitra a bezpečnostních jednotek v Libanonu Ašraf Rífí uvedl, že princ Muhammad bin Salman svolal v Rijádu poradu s tím, že Saada má ve funkci šéfa partaje nahradit jeho poslušnější bratr. Pokud vám to připomíná srpen 1968 a poinvazní únos Dubčekovy vlády do Moskvy, tak je to podobnost úplně náhodná. Alespoň pro náš prorežimní tisk oddaný teroristické věci, ropě a dolarům Saúdů.
Libanonský deník Al-Akhbar uvedl, že nový saúdský velvyslanec v Libanonu chtěl, aby Harírího rodina odcestovala do Saúdské Arábie. Po podané demisi a výměně za jeho bratra v čele partaje by byl Saad propuštěn ze zajetí v Rijádu a mohl by prý žít v Evropě jako soukromá osoba. Generální tajemník Hizballáhu Sajíd Hassan Nasralláh veřejně prohlásil, že S. Arábie podnítila Izrael, aby vojensky napadl Libanon. Šéf Hizballáhu během pátečním kázání v mešitě řekl, že podle jeho informací Saúdská Arábie byla ochotna zaplatit deset miliard dolarů Izraeli za válku proti Hizballáhu. Tato vládnoucí strana v Libanonu považuje odchod Harírího za únos a zásadně podpořila kroky hlavy libanonského státu, prezidenta Michela Aúna. Nasrallah také řekl, že Saúdská Arábie si ulevila ve svém vzteku skrze Libanon, protože nemůže vojensky a politicky čelit Íránu. Michel Aún obvinil Saúdskou Arábii ze zadržování premiéra Haririho, který oznámil svou rezignaci dne 4. listopadu z Rijádu. Prezident to považuje za zajetí a za zadržování premiéra, což je v rozporu s Vídeňskou úmluvou řídící diplomatické vztahy mezi zeměmi.
Reakce ze zahraničí
Spojené státy se znepokojily. Jedna věc je podporovat saúdské teroristy v Libyi a v Sýrii, ale druhá je věc je unést hlavu státu a držet ji v domácím vězení i s celou rodinou. Spojené státy proto zásadně napomenuly saúdského ministra pro záležitosti arabských zemí (Thamer al-Sabhan) za chování Saúdů v Libanonu. Američané oznámili Sabhanovi, že chování jeho země v Libanonu je agresivní a podkopává zájmy Spojených států. Francouzi jsou ve vleku Saúdů a v Sýrii podporovali stejné skupiny teroristů a povstalců jako wahabité a USA. USA hrálo po únosu premiéra roli rozzlobené mocnosti a Francouzi dostali roli usmiřovače, aby svět považoval Saúdy za civilizovaný národ. Francouzský pověřenec utíkal do Rijádu hned po návštěvě prezidenta Emmanuela Macrona v Abú Dhabi (8. listopadu 2017). Pak se tam vydal poprosit o vydání Harírího dokonce Macron osobně. Nezávislé francouzské noviny to komentovaly jako totální ponížení hlavy státu. Prosaúdský a prokatarský deník Le Monde to oslavuje jako vítězství Macrona. Peníze Rotschildů v Le Monde zkrátka vidí jiný svět než občanští aktivisté.
Návrat libanonského premiéra Saada Harírího do Bejrútu z Paříže, kam byl nakonec vydán Saúdy, je plánován na středu 22. listopadu, kdy se slaví Den nezávislosti Libanonu. Pak předá Harírí svou rezignaci libanonskému prezidentovi Michelovi Aúnovi. Je charakteristické, že Harírí přijel z Rijádu do Paříže bez své rodiny, která zůstala jako rukojmí v Rijádu. O tomto klíčovém faktu neřekly hlavní komentáře v Le Monde ani slovo. Také se nijak zvlášť nekomentuje fakt, že velitel armády nařídil brannou pohotovost armády. Armáda dostala úkol "potírat hrozby a agresi Izraele jako nepřítele a má zmařit jeho nepřátelské úmysly vůči Libanonu". Tolik hlavní velitel libanonské armády generál Josef Aún.
Ruský gambit v Libanonu
A nyní dejme slovo Rusům. Ruský velvyslanec v Bejrútu Alexandr Zasypkin mluvil pro Rádio Libanon v neděli 19. listopadu. Reagoval na výzvy k tzv. "nestrannosti", které některé západní země adresují do Libanonu a zejména prezidentovi Aúnovi.
Přátelské vztahy Ruska s Íránem jsou samozřejmostí, takže Izrael v odlákání Íránu od Ruska naprosto pohořel. Alexander Zasypkin odpověděl, že jeho země je v kontaktu se všemi stranami. Rusko se prý rozhodlo pro transparentní postoj, a to je boj proti terorismu prostřednictvím solidní spolupráce se syrskou armádou a s jejími spojenci, tedy s Íránem a s Hizballáhem. Je také v kontaktu se všemi zúčastněnými stranami, včetně Saúdské Arábie, protože se musí najít politické řešení krize. Je to chytré, že ano, jasný podpis Lavrova. Až si Saúdové udělají v zemi pořádek, Rusové si k nim v žádném případě nezahradili cestu.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!