Pražským údolím Vltavy kdysi proudil čistý vzduch od jihu na sever, větral Prahu. Nevětrá a nebude. Výšková zástavba mění směr větru. Vltava je čistší než v padesátých letech, když ještě zamrzala, ale kolikrát upravenou vodu vlastně pijeme? Odhad mezi 4x až 7x, se všemi neodstranitelnými složkami civilizace, od léků po mikroplasty a nanočástice z kosmetiky.
Vzduch a voda není v definici ochrany kulturního dědictví. “Předmětem ochrany v památkových zónách jsou: a) historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotná skladba b) urbanistická struktura, uliční interiéry spolu s povrchy komunikací (zejména mozaiková dlažba chodníků, historická komunikační dlažba), charakter objektů a pozemků, architektura objektů a jejich exteriéry, veřejné interiéry včetně řemeslných a uměleckořemeslných prvků, c) historické podzemní prostory (zejména historické sklepy s klenbami, štoly apod.), d) panorama památkových zón s hlavními dominantami v blízkých a dálkových pohledech, e) historické zahrady a parky, doplňkové parkové-zahradní plochy a prvky, tvořící nedílnou součást krajinného celku, nebo historického prostředí.„
Jsem přesvědčen, že vzduch a voda by měly mít nejvyšší možnou ochranu, rozhodně vyšší, než je řada jiných věcí, specifikovaných ministerstvem kultury. Jsem rád, že stát, přes ministerstvo kultury, dbá o kulturní dědictví. Nevím kolik naše památková péče dostává peněz od UNESCO, jestli to vůbec není všechno z našich daní, ale poté, co USA přestala platit svých 22 procent jeho výdajů, dá se předpokládat všeobecné utažení opasku. To, že USA přestaly platit, je odplata za přijmutí Palestiny do UNESCO v roce 2011, „malý pokrok v mírovém procesu a velká ztráta pro UNESCO,“ řekl Klaus Hufner. Protože na palestinských hranicích střílí IDF ženy a děti jako králíky, tak nevidím pokrok, ba naopak přitvrzení za panování Trumpa. Když tedy bude důvod vyškrtnout Prahu, při utahování opasku k tomu určitě dojde.
Proč chránit vzduch a vodu? Smrt nastane po 4 dnech bez vody nebo po 2 minutách bez vzduchu. Žít ve smogu a pít závadnou vodu znamená pozvolna umírat. Příklad toho, co v současnosti chráníme: „Rekapitulace posledního desetiletí domovních dveří v ulici Ostrovského, na hranici památkové zony / PZ/“…. tedy v té vnitřní /památkové/ straně.
Mosazné madlo zmizelo první.
Hned za domovními dveřmi v přízemí bylo snadnou kořistí pro ty, co potřebovali peníze na další dávku nebo třeba jen pivo. Dvoukřídlé vstupní dveře s vyviklaným zámkem nebyly žádnou překážkou a sběrna surovin přes ulici otevřená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Poté zmizel měděný parapet okna ze schodiště a několik dnů později vyrvané měděné rohy zdí u dveří na balkonky. To už začínalo být vážné, protože s tím šly i kusy omítky a zdi. Když byly vykradeny sklepy, začali jsme hledat způsob, jak zajistit bezpečnost domu. Tehdy jsme se dozvěděli, že ty naše dvoukřídlé dveře nejdou moc vylepšit. Tedy nejen co do bezpečnosti a třeba takové maličkosti 21 století, jako otvírat dveře z bytů pomocí zvonků. I rozhodovali jsme se, rozhodovali. Nechali jsme dveře repasovat a dát bezpečnostní zámek, což se ve skutečnosti ukázalo jako nesmírně drahé přemalování.
Pak byl vypáčenými dveřmi vykraden byt č.1.
Tedy dveřmi domovními a bytovými, čímž se mimo jiné jednoduchost vstupu do domu vrátila do původního stavu. Abychom přerušili tok krádeží, rozhodli jsme se pořídit si skutečně bezpečnostní dveře. Než firma Next realizovala naši zakázku, v podkroví se usídil bezdomovec narkoman a ve sklepě zřízena přechodná obydlí. Z nějakého důvodu si psi odlehčovali venku, zatímco leckteří lidé chodili dovnitř. Ale přišla polovina roku 2014 a firma Next, která poté, co si vyžádala zaplatit celou částku cenového odhadu před zahájením prací, se skutečně objevila a dveře nainstalovala.
Hned po několika dnech byly vidět vrypy po páčidle, evidentně neúspěšný pokus dostat se do známých útulků. Pocit zadostiučinění však vystřídal brzy pocit bezmocnosti. Po dobu dalších dvou let totiž nastal kolotoč upomínek a odstraňování základních nedostatků dodávky. Nebylo dobré, že dveře nezamykaly, ale občas se nedaly ani otevřít. Tyto dva roky zakončím jedinou zprávou, že jsme v květnu 2016 ukončili kupní smlouvu z důvodů neustále stejné poruchy a vyzvali jsme firmu Next, aby si dveře odvezla a peníze vrátila. Ze zaplacené ceny dveří jsme jim nabídli odečíst si peníze za poslední tři faktury, které stanovily nesmyslné ceny za zbytečné a nic neřešící promazávání zámku. Nic se však nestalo, pouze dlouhodobá korespondence s právním zástupcem firmy. V roce 2017 nám firma Sezam vyměnila „Brano- zavírá samo“, zvětšila průniky do oceli, protože panty dveří byly vyvěšené a tím nám oddálila problém domovních dveří o rok.
Když zavítáte do Ostrovského, přestanete se divit, proč se 4 roky nikdo z památkové péče neozval. Každý, kdo jde po chodníku musí dát neobyčejný pozor kam šlape, původní dlažba je fuč a vedle domu č. 6, kde býval dům.č. 8, je neustále se měnící tržiště s novými či starými přístřešky. Proti tomuto tržišti je design dveří zdařilým projektem. Když se podíváte na novou fasádu domu č. 6 blíže, uvidíte reliéfy na konci balkonu, které jsme za nemalý peníz pod kontrolou pracovnice památkové péče zrestaurovali a vrátili na původní místo. Když vznesete pohled ještě výše, uvidíte slušně udržovaná okna a ještě výše novou střechu. Přesto jsme před několika týdny dostali dopis od Památkové péče, ve kterém nás žádali, pod hrozbou pokuty do výše 2 milionů Kč, o informace, kdo a kdy vyměnil špaletová okna v jednom bytě. Udělal CO? Staral se o dům po dědovi? Dům, ze kterého byl gestapem odvlečen náš strýc Aleš, dům, který OPBH nechalo chátrat a vyhnalo dědu do panelákového domu někde v Zahradním městě, protože měl nadměrné metry? Dům, kde naproti Sekera group bude realizovat moderní vizi moderního města s moderními lidmi. Dům, před nímž třídílná dopravní tepna nedovolí usnout pro dopravní hluk a jenž se chvěje víc a víc s narůstající tonáží vagonů metra.
Budou mít vstupní dveře v Ostrovského vliv na rozhodnutí UNESCO?
Budeme prosazovat vznik skanzenů jako Český Krumlov a zaměstnávat lidi v maškarádě rolnických profesí, nebo se pokusíme zastavit výstavbu center, na jejichž udržení nebudeme mít v blízké budoucnosti energii a nebudeme mít ani na jejich zbourání?
Musíme přehodnotit naše priority. Jde o nové myšlení, odpovídající 21 století a nastávající ekologické katastrofě. Zastavme dotaci uhelných dolů, sdružme se pod hnutím Evropského jara DiEM 25.
Carpe Diem.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!