Předchozí část najdete ZDE

Část VI.
Negativní důsledky pokračující praxe převažující části stávajících politiků členských zemí EU, falešné nálepkování obránců státní suverenity a národního státu namísto demokratické diskuze, výčet toho, co EU nezajišťuje a co naopak činí, o co EU usiluje.

Negativní důsledky pokračující praxe převažující části stávajících politiků členských zemí EU

Jak již bylo uvedeno v předchozí části, odevzdat státní svrchovanost – suverenitu státu ve prospěch nadstátní tvorby vůle a souhlasit s tím, aby vnitrostátní tvorba vůle jí byla podřízena, na to nemá právo ani zákonodárný sbor státu ani představitelé státní moci.
Žádná ústava totiž nedává právo zrušit existenci státu bez souhlasu národa, bez jeho vůle, neboť národ je jediným, kdo má právo svým rozhodnutím plnou moc k tomu udělit.
__Je třeba si uvědomit, že v případě tvorby komunitárního právního pořádku se tak nestalo.

V rozporu s touto skutečností vládnoucí politici v členských zemích EU tak činí, pokračují v tom, a proti občanům svých zemí, kteří na toto jejich nezákonné počínání upozorňují a protestují proti němu, uplatňují politiku boje proti extrémismu. Jako kdyby zastánci ústavy vlastního státu či ústava sama byli extrémní.

Za daných okolností je zřejmé, že občané evropských zemí byli pod falešnými sliby nalákáni k podpoře členství v mezinárodní organizaci EU, která je postupně salámovou metodou přeměňována na euroříši, která k tomu potřebuje kompetence a suverenitu, kterou pokoutně získává za pomoci politiků členských zemí, a to na jejich úkor. Až EU převezme celou suverenitu členských zemí, tyto zem jako takové zaniknou, jejich obyvatelé promíchání s dovezenými obyvateli z jiných kontinentů se stanou jakousi beztvarou euromasou s nižším IQ, životní úrovní ale též spotřebou, vše podle plánu Coudenhove-Kalergiho a světových globalistů.
Je smutné, že stále ještě dost lidí v členských zemích díky tomuto postupu čeká na příchod ráje, přičemž podle plánů jeho autorů nastane pravý opak. Až i tito lidé prohlédnou, bude již dávno pozdě.

Žijeme tedy ve falešné Evropě, kdy politické elity Západu za pomoci různých přisluhovačů v jednotlivých členských zemích ničí původní západní civilizaci, kterou přitom mnozí z nich ještě v dobách socialismu obdivovali. Dnes se k ní přitom bez rozmýšlení sice hlásí, ačkoliv ji současně ničí, aniž to jsou schopni vnímat.

Mají-li být původní obyvatelé Evropy jako základní nositelky vědy, umění a kultury lépe ovladatelní, je třeba zlikvidovat nejen jejich národní státy, nýbrž poté i jednotlivé národy, které zůstanou bez ochrany národních států. Likvidovány mají být i rodiny. Nejde v této fázi o fyzickou likvidaci lidí, jde o likvidaci jakéhokoliv rámce, v němž se mohou lidé seskupit a organizovat, o který se mohou opřít. Cílem těchto kroků je vyrobit z občanů EU beztvarou masu ovcí, navíc ještě dobře promíchanou oněmi pasáky koz a jinými „atomovými fyziky a doktory“ ze zemí Blízkého a Středního východu, jakož i z Afriky. Je k tomu třeba rovněž vymazat národní paměť a historii jednotlivých zemí a národů.
To jsou procesy, které již byly zahájeny a již minimálně několik let v Evropě probíhají. V některých evropských zemích intenzivněji, v jiných zatím méně intenzivně. Vše je ale jen otázkou času.
Mezi metody, které jsou za tímto účelem vůči společnosti používané, patří mimo jiné tyto postupy:
a/ vzbudit v národě pocit viny a celonárodního studu tak, abychom z výčitek svědomí následně přijali kohokoliv, kdo odkudkoliv přivandroval, a štědře se o něj starali;
b/ rozpracovat různé programy a taktiky, aby se společnost přizpůsobila migrantům až po demontáž vlastní kultury a tradic;
c/ vytvořit mezi občany, etnickou, rasovou a třídní nedůvěru, aby se nemohli stmelit za účelem udržení demokratického právního státu;
d/ označovat (nálepkovat) nepohodlné občany protestující proti těmto plánům a snahám za nacionalisty, rasisty, fašisty a xenofoby (což kritizoval v jednom svém památném předvolebním projevu i prezident Trump, neboť i v USA se děje něco podobného);
e/ specifické národní věci nahradit něčím „větším“ nadnárodním, avšak odosobněným, odnárodněným (např. cestovní pasy). Něčím, co je společným, abstraktním jednotícím, co stírá rozdíly. A potom vštěpovat lidem do hlavy, že to jediná alternativa do budoucnosti;
f/ demontovat tradiční instituce (zejména v rámci jednotlivých států) a nahradit je novým nadnárodním zákonodárstvím a řízením, na které nebude mít nikdo z lidí vliv ani dosah. V důsledku toho bude svobodná parlamentní diskuze postupně nahrazována respektováním všeobecných lidských práv, povinností, zákazů a příkazů od nikým nevolené byrokracie;
g/ podporovat terorismus, abychom poté vytvořili a organizovali „boj proti terorismu“ a našli tak důvody k potírání práv a svobod občanů v zájmu zajištění bezpečnosti a ochrany občanů. Na oponenty těchto metod lze pak vymyslet různé trestné činy (rasismus, xenofobie, antisemitismus apod. – viz zavádění pojmů jako je „předsudečná nenávist“ vládou do naší praxe);
h/ vytvořit prostředí, kdy nám již vůbec nevadí, že EU představuje obrovskou anonymní byrokratickou mašinérii, která žije z daní občanů a nikomu se ze své činnosti nezodpovídá. Dojde tak postupně k vytvoření celoplošného administrativního politického systému, který bude spojovat politické instituce, vládní exekutivu, informační prostředky, soudnictví a policii pod jednou politickou střechou;
i/ pokračovat v potlačování politické opozice, a to z důvodu neochoty EU dělit se s někým o moc (prostřednictvím finančních zdrojů, diskreditací, dezinformacemi, manipulací médii, likvidací demokratické debaty, demontáží určitých institucí a jejich nahrazením jinými, poslušnými institucemi apod.);
j/ pěstovat naši vděčnost EU za naši prosperitu (byť jen domnělou, resp. pouze účelově tvrzenou).

Tyto a další postupy vedou k vymazávání paměti národa, k nastolení nového světového pořádku, jehož zavedení vedení EU ani představitelé národních států nemají s občany příslušných členských států ani projednaný, natož odsouhlasený. Přesto se tak salámovou metodou a různými zákulisními triky děje. Stačí připomenout nedávné schvalování 2 důležitých dokumentů pro nový světový pořádek, tj.:
- Globální pakt o řízené migraci a
- Globální pakt o uprchlících.
K nim nyní přibývá další pakt OSN, a to Ekologický globální zákon, který má být schvalován letos na podzim.

Falešné nálepkování obránců státní suverenity a národního státu namísto demokratické diskuze

V posledním období jsou stále více používány různé techniky směřující k vymazávání paměti národa, k účelovému přepisu jeho dějin. Jde v zásadě o postupy na 2. a 3. prioritě zobecněných prostředků řízení lidstva.
Tomu naopak brání úsilí mnohých našich občanů usilujících o to, abychom neztratili zbytek naší státní suverenity a spolu s tím i náš stát a tím i prostředek k ochraně jeho národů. Tito občané jsou paradoxně účelově nálepkováni a označováni opačně, než jak činí.
Dochází tak např. k tomu, že tito naši občané jsou :
• ze strany českých podporovatelů fašistů a nacionalistů na Ukrajině označováni za fašisty, nacionalisty (v tom pejorativním smyslu slova), populisty apod. Tedy za někoho, kým jsou přitom tito podporovatelé fašistů a nacionalistů naopak sami;
• ze strany různých eurohujerů a sluníčkářů a dalších obhájců cizích zájmů u nás označováni za ty, kteří chtějí té menšině našich občanů „ukrást Evropu“, ačkoliv Evropa jako světadíl zůstane na místě a ačkoliv Evropa jako samostatný politický útvar nikdy neexistovala, neboť vždy se jednalo výlučně o kontinent národních států. Těmto eurohujerům přitom vůbec nevadí, že přitom mají být zlikvidované evropské státy vč. toho jejich, neboť uvěřili nesmyslům o tom, jak poté vstoupí do ráje na Zemi;
• ze strany různých sluníčkářů a přátel nadměrného vysedávání po pražských kavárnách osočováni proto, že se staví proti organizovanému přísunu migrantů do Evropy a do ČR obzvláště;
• ze strany těchto eurohujerů a sluníčkářů, označováni za „hloupé a nevzdělané“, neboť prý nechápou velký přínos a význam EU pro nás a pro náš blahobyt, ačkoliv vývoj a výsledky ukazují na pravý opak, o původních záměrech vytvoření EU již ani nemluvě.

__Podstata tkví v tom, že politický systém v zemích, jako je ČR, je založený na tom, aby dbal o existenci a zachování státní svrchovanosti /suverenity/ na potřebné úrovni a aby prostřednictvím parlamentu byla realizovaná vnitrostátní tvorba vůle.
__Za situace, kdy tito eurohujeři a sluníčkáři a další obdobné skupiny tyto základní principy demokratického státu neznají či neuznávají (a proto se musí neustále označovat navenek jako demokratické, neboť zřejmě samy cítí deficit demokracie ve svých názorech a činech) je s nimi jakákoliv demokratická diskuze prakticky nemožná. A to proto, že:
• vesměs něčemu „věří“ místo aby se seznámili sami s fakty a přemýšleli o nich nebo
• dílem i proto, že část z nich tak činí ze zištných důvodů a
• dílem i proto, že u nich emoce již převládly nad zbytky rozumu (zvláště pak při jejich neschopnosti či spíše nemožnosti pravdivě a fundovaně argumentovat).
Typické u nich je tedy to, že při jakékoliv příp. diskuzi namísto argumentace pouze nálepkují či urážejí, nebo že se ohánějí jen hesly a pojmy, pod nimiž si buď sami neumí vcelku nic představit, nebo pod nimiž si představují každou chvíli něco jiného. Namísto práva tak protlačují odkazy na lidská práva, namísto etiky v jednání se pak ohánějí euroatlantickými hodnotami apod. Dostali se tak ve svém počínání až za hranice toho, co se v právním státě označuje jako rozvracení státu a jeho demokratického zřízení a co je též náležitě stíháno.

EU nezajišťuje mír, svobodu, demokracii a prosperitu, koná právě naopak

Je třeba přestat mechanicky deklamovat různá hesla o EU, která zajišťuje mír, svobodu, demokracii a prosperitu v Evropě. Zejména pak v posledním období, kdy se EU změnila v nadnárodní sílu, jejímž úkolem je vytvořit evropský imperiální stát, v němž budou jednotliví lidé smíchaní a zformovaní již nikoliv do občanské společnosti, nýbrž do stádovité podoby s uměle vytvořenou „evropskou identitou“. EU tak jasně směřuje od odlišnosti jednotlivých států, jejich národů, historie, kultury a zvyků k vytvoření jednotného stáda zbaveného jakýchkoliv základních pilířů společnosti, jako je rodina, stát, příp. církev atd., navíc promíchaného s účelově dováženými migranty, jejichž přizpůsobivost je vesměs nulová. To vše bez souhlasu vlastních občanů. O jaké svobodě a demokracii je tedy vlastně řeč?
Tento nově formovaný evropský stát (či spíše říše) má mocenské ambice, kvůli nimž chce (a fakticky již začal) budovat i společnou evropskou armádu. Žoldnéře (dosud teroristy) na její posílení si k tomu cíleně dováží ze zemí konfliktů v Africe a na Blízkém a Středním východě.
Je proto udivující, jak někdo může tvrdit, že
a/ EU je garantem míru, jestliže právě EU ve spolupráci s USA a NATO připravily ukrajinskou krizi, aby mohly zahájit konfrontační politiku s Ruskem a jestliže armády členských zemí EU, se zúčastňují i válečných dobrodružství USA po světě pod prapory NATO. Krom toho nástroj k udržení míru v Evropě existuje dlouhodobě v podobě OBSE, je však otázkou, zda chtějí země EU, které jsou současně i členy OBSE tuto organizaci k danému účelu vůbec využívat. Pokud ano, nepotřebují k tomu hledat další nástroj v podobě EU;
b/ EU je garantem svobody a demokracie, jestliže takovým garantem může být pouze národní stát a nikoliv nadnárodní uměle vytvářený subjekt bez souhlasu občanů členských zemí za pouhého přispění zkorumpovaných politiků členských zemí EU;
c/ EU je ostrovem a zdrojem prosperity, jestliže:
• zejména tzv. postsocialistickým zemím byla od samého jejich vstupu do EU přeurčena role kolonie;
• v odlivu zisků z těchto zemí vévodí s přehledem ČR, která se tak stala krmelcem Evropy, kdy jen v r. za r. 2017 činil odliv zisku od nás 8,3 % našeho HDP (o což byl nižší náš HNP, tj. zdroje k užití), zatímco HNP Německa bylo v daném období naopak vyšší o 18 % než jejich HDP. Rozdíl činil příliv zisků z jejich kolonií zřízených v zemích V4 v rámci EU, a to (ve zjednodušeném výkladu) nad souhrn hodnoty výrobků a služeb vytvořených v tomto období v Německu (tj. nad německý HDP);
• rozdíly mezi českou a západoevropskou ekonomikou v jejím průměru se nezmenšují s dobou naší účasti v EU, nýbrž rostou (viz nedůstojná úroveň našich mezd, platů a důchodů v porovnání s většinou členských zemí EU);
• existují značné až propastné ekonomické rozdíly mezi severními a jižními zeměmi EU, mezi sílou jejich ekonomik a mezi jimi vytvářenými ročními výsledky (markantní rozdíl představuje např. porovnání Německa s Řeckem či Portugalskem apod.), značné ekonomické problémy má ale též Itálie či dokonce Francie, byť jde o silné ekonomiky;
• s navážením migrantů do zemí EU se jejich ekonomiky propadají, neboť navážení migranti nejsou vesměs způsobilí ani základních pracovních činnosti, krom toho mnozí z nich přijeli „na pozvání“ a nikoliv na práci;
• země stojící mimo EU dosahují výrazně vyššího přírůstku HDP než je průměr eurozóny.
Tyto a některé další okolnosti (jako např. zavedení EURa ve většině členských zemí, které bylo přizpůsobeno potřebám Německa a nikoliv zmíněných slabších zemí eurozóny, tyto disproporce dále prohlubují a popírají tak tvrzenou leč ničím nepodloženou prosperitu zemí EU jako takových.

Pokračování



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodno-cena částkou: 750 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!