p.kuzvart v(e) email.cz

Pokračování 10.

Reálný socialismus: Co to bylo a proč? (9. díl)

Co dělaly v listopadových dnech 1989 československé silové složky?


Shrňme si nyní, co dělaly silové složky v rozhodujících chvílích a jaké dostávaly pokyny. Již v sobotu 18. 11. 1989 „generál Alojz Lorenc vydává pokyn, kterým nařizuje jemu podřízeným složkám Státní bezpečnosti působit nadále výhradně zpravodajsky a naopak jim zakazuje mocenské zásahy do dalšího vývoje. Tento pokyn zásadně umrtvil všechny možné akce jiného druhu, které snad někdo v této atmosféře chtěl vyvolat.“ (80) Vlastně tedy již následující den po policejním zásahu na Národní třídě opouští aktivní část StB účastnící se pokusu o změnu vrcholového stranického vedení tento svůj pravděpodobný scénář a své aktivity zabrzdí, zastaví. To tedy docela brzy!

A co dělá v té době vedení KSČ a federální vláda? „Stranické vedení se schází až v neděli odpoledne a vláda až v pondělí. Vše pozdě. Dezinformace (tj. mrtvý student Šmíd na Národní třídě“ - pozn. P. K.) nadále tři až čtyři dny působí a nikdo tomu nečelí. Co je nepochopitelné, že rozjetá akce bezpečnosti se po hromadném odporu národa zastavila a nebyla dotažena do konce.“ (81)

A co se dělo v dalších dnech krize? V úterý 21. 11. 1989 „kolem 16. hodiny si generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš pozval do své kanceláře v budově ÚV KSČ v Praze vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta a náčelníka hlavního štábu Lidových milicí Miroslava Nováka, který navrhoval povolání mimopražských členů LM do Prahy k posílení hlídek SNB vzhledem k vývoji situace. Miroslav Novák uvádí, že Lidové milice v Praze jsou vyčerpány, situace je složitá, síly VB jsou unaveny a je třeba zajistit pořádek (i když masové demonstrace trvají pouze druhý den). Skutečný důvod byl však ten, že členové LM v pražských podnicích v té době již vraceli své členské průkazky KSČ a LM a nebylo zřejmé, o koho se opřít a které pražské jednotky LM jsou v pořádku. Miloš Jakeš povolil Miroslavu Novákovi, aby návrh předložil na večerním mimořádném zasedání předsednictva ÚV KSČ, kde bude rozhodnuto. Na zasedání pozve federálního ministra vnitra Františka Kincla, náčelníka hlavního štábu LM Miroslava Nováka a vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta, který je však rozhodným odpůrcem mocenského silového řešení a ze zasedání předsednictva ÚV KSČ se omluví. Také tuší, že by mohl být označen za viníka povolání a nasazení LM. Odpoledne kolem 16. hodiny začíná na Václavském náměstí v Praze opět velké shromáždění. V 16.00 hodin zde bylo již přes 100 000 lidí a další neustále přibývali. Počet manifestujících se později rozrostl na 200 000 lidí.“ (82)

A co se děje - podle dalšího svědectví - ještě toho dne, v úterý 21. listopadu? „Ministr obrany zorganizuje akci Vlna. Hegenbart má dále prostřednictvím Lidových milicí zajistit bezpečnost televize, rozhlasu, divadel, vysokých škol, příslušný počet odborníků k obsluze vojenské techniky. Odpoledne je úkol rozšířen: Spolu s náčelníkem Lidových milicí připravit organizaci jejich příjezdu do Prahy. Mají zajistit ochranu institucí a pořádek v Praze. Úkol Hegenbart neplní. Omluví se a odjíždí domů (mimo Prahu – pozn. P. K.). Na nejvyšších místech panuje zmatek. Večer je příjezd milicí schválen předsednictvem strany. Jednotky však, dle rozkazu kohosi, byly již předtím na cestě do Prahy. Do veřejnosti je ale vnesena zpráva, že milice pozval Hegenbart! Veřejnost je rozčarovaná, veřejné mínění brojí proti Hegenbartovi. K pozvání Lidových milicí se nikdo nehlásí. U mocných v Praze se nenadále mění názor, odmítají milice přijmout. Generální tajemník Jakeš v noci odvolává rozkaz o jejich příjezdu, jednotky odjíždějí z Prahy. Náčelník milicí je druhý den, časně ráno 22. listopadu, orgánem komunistické strany s okamžitou platností odvolán z funkce. Okamžitě! A to tím orgánem, který příjezd jednotek schválil. Nastaly nové horečné konzultace. Co dál? Na nátlak členů ústředního výboru z Prahy a veřejnosti se schází 24. listopadu ústřední výbor. Vedení komunistické strany dává k dispozici funkce.“ (83)

Jiné nezávislé svědectví: „…Václavské náměstí je toho dne (tj. opět ještě v úterý 21. listopadu – pozn. P. K.) podle odhadů FMV plné - asi 170 000 až 210 000 manifestantů. Situace se tak dostala do rozměrů NDR a podle generála Alojze Lorence bylo případné nasazení pořádkových sil SNB k rozehnání demonstrantů již nereálné. Večer (21.11., jak již víme – pozn. P.K.) zasedá předsednictvo ÚV KSČ v těsném nadpolovičním počtu členů takže mohlo hlasovat i bez účasti vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze Miroslava Štěpána, který se údajně zdržel na zasedání Obvodního výboru OV KSČ v Praze 9, kde jsou velké závody ČKD, předsedy Výboru pro řízení stranické práce v ČSR Karla Urbánka, který byl v zahraničí a dalších. Jako první bod podal generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš povolání mimopražských jednotek LM do Prahy. Prezident republiky Gustáv Husák neřekl ani slovo. Po hodinové diskusi byl návrh schválen a bylo rozhodnuto o povolání mimopražských Lidových milicí k posílení veřejného klidu a pořádku v Praze. Ve skutečnosti však mělo dojít k demonstraci síly na Staroměstském náměstí. Mělo přijet asi 10 000 členů mimopražských LM, kteří podle plánu měli několikrát projít Prahou, demonstrovat sílu a ukázat, že je tu reálná síla, která chce bránit stávající společenský řád, postavit své hlídky kolem různých budov v Praze, kde sídlila opozice, aby u odpůrců režimu vytvořila určité ovzduší strachu. Miroslav Novák byl pověřen jejich příjezd do Prahy organizovat a připravit rozkaz pro povolání.“ (84)

A co se děje dál ještě téhož dne – stále je to ještě 21. listopad: „V 19.00 hodin večer byl náčelník Městského štábu LM Praha Vilém Danda povolán na Hlavní štáb LM k jeho náčelníkovi Miroslavu Novákovi, kam se také dostavilo všech 10 náčelníků Obvodních správ OS SNB Praha 1 až 10 a zpočátku byl přítomen také federální ministr vnitra František Kincl. Zde bylo oznámeno, že vzhledem k situaci, která v Praze nastala, odmítá Městský výbor KSČ v Praze přijmout mimopražské LM a svolat demonstraci na podporu stávajícího předsednictva ÚV KSČ. Miroslav Štěpán toto stanovisko přijal po schůzce s vedoucími tajemníky obvodů a se členy svého předsednictva v Praze. V 01.15 hodin po půlnoci již druhého dne, ve středu 22. listopadu 1989 Miroslav Novák navštěvuje Miloše Jakeše u něj doma a informuje ho o tom, že Miroslav Štěpán a celá pražská KSČ odmítá příjezd mimopražských Lidových milicí a Miroslav Štěpán jej žádá o zastavení celého přesunu mimopražských jednotek LM do Prahy s tím, co má dělat. Miloš Jakeš mu sděluje, aby okamžitě zařídil zastavení odjezdu Lidových milicí do Prahy. Je vidět, jak pokračuje rozkol v nejvyšších orgánech. Miroslav Štěpán v rozporu s rozhodnutím předsednictva ÚV KSČ dal příkaz na odvolání LM z Prahy a Miloš Jakeš už neuměl sám učinit jasné rozhodnutí, které by dávalo smysl.“ (85)

A pak následuje 22. listopadu odvolání příjezdu mimopražských LM do Prahy a také rychlé sesazení náčelníka hlavního štábu LM Miroslava Nováka. K dění 22. listopadu 1989 později „generál Alojz Lorenc uvádí, že není rozumné zakročit pořádkovými silami SNB dokud současné vášně nevychladnou a bez politického tlaku to nebude možné. Je tak zřejmé, že předsednictvo ÚV KSČ je nerozhodné, nedává žádné pokyny k dalším opatřením a samo FMV žádné vlastní opatření proti manifestacím v současné napjaté atmosféře ve společnosti nepřijme.“ (86)

Vedení se nechávalo ukolébat zdánlivým klidem a o to více bylo potom překvapeno nečekaným rozsahem opakovaných masových demonstrací. Překotné události již nestačilo kontrolovat, ani se jim ostře postavit. Mnozí z tehdejšího, už značně vnitřně rozhádaného vedení dnes tvrdí, že si byli záhy vědomi marnosti a bezvýchodnosti situace a především s ohledem na postoje Moskvy v podstatě rezignovali na další vývoj. Miloš Jakeš proto nevydal rozkaz k zásahu (odvolal příjezd mimopražských LM do Prahy – pozn. P. K.), nepovolal armádu, dokonce už ani nesvolal Radu obrany státu. V obtížné situaci, kdy mu Sověti ani nezvedali telefon, nechtěl, jak dnes říká, hnát zemi do krvavé občanské války. Nejsme přece v Jižní Americe! (87) A bylo v podstatě rozhodnuto. Už pátého dne po pátečním zásahu na Národní třídě!

Nyní speciálně k roli Československé lidové armády v listopadu – prosinci 1989


Armáda byla na mimořádné události připravena velmi dobře. Její bojové útvary byly zhruba od roku 1973 ve smyslu obrany vlasti v režimu prvního stupně stálé bojové pohotovosti, stanovené pro mírové podmínky. V případě ohrožení mohly být obratem převedeny do pohotovosti zvýšené (druhý stupeň) a v případě válečného nebezpečí do pohotovosti plné a nejvyšší, tj. třetí stupeň. Stupeň druhý natož třetí nebyl nikdy ani teoreticky odzkoušen. Pro případ vnitřního ohrožení byly ovšem zpracovány taktéž v počátku sedmdesátých let přísně tajné plány s krycím označením ZÁSAH s podrobnými úkoly pro jednotlivé útvary k ochraně konkrétních strategických objektů v zemi a obsazení rozhodujících pozic ve velkých městech, hlavně v Praze a Brně. Obdobné plány mají armády ve všech zemích. Předpokládala se především obrana při nenadálém napadení státu, kdy by se dal v moderní válce očekávat ofenzivní výsadkový a diverzní útok na centra moci a řízení země. Každý velitel vyššího svazku až po divizi měl v trezoru zapečetěnou obálku s konkrétními cíli ochrany a musel vyčlenit jednotky, které byly určeny k jejich obsazení a zajištění. První tanková divize měla za úkol v takovém případě vyčlenit a poplachem zvednout pro Prahu 2. tankový pluk v Rakovníku a urychleně jej přesunout na určené shromaždiště v Ruzyni, kde podle místních plánů byly stanoveny objekty na levém břehu řeky pro každou četu, rotu i prapor. Především měl být zajištěn úřad prezidenta, vlády, obrany a generálního štábu, letiště. Pravý břeh byl zajištěn vyčleněnou jednotkou z jiné divize. Celkově pro ZÁSAH bylo vyčleněno 155 tanků, 99 obrněných transportérů, 478 nákladních aut, 8821 vojáků a 524 důstojníků a praporčíků. Akce ZÁSAH by byla vyhlášena i pro jednotky LM a složky vojsk Ministerstva vnitra, zde však měla odlišné plány a mohla by být vyhlášena i samostatně v různých stupních podle velikosti ohrožení bez nasazení armády. Bylo zcela logické, že akce ZÁSAH mohla být uplatněna i v případě vnitřních nepokojů, ale nikdy se nekonalo ani žádné teoretické cvičení: Cožpak mohl někdo vůbec počítat s tím, že v několika dnech může dojít k naprostému zhroucení státní moci? Dokonce ani v listopadových dnech ÚV KSČ s ničím takovým nepočítal! (88)

Československá lidová armáda (ČSLA) byla kolem 17. listopadu velkou neznámou. Její velitel armádní generál Milán Václavík ujišťoval ÚV KSČ i federální vládu, že stojí pevně na pozicích socialismu věrně s pracujícím lidem a v případě jakéhokoliv narušení pořádku je připravena socialismus ubránit. Bojové jednotky od praporů výše měly své zástupce velitele pro věci politické a především studenti se obávali, že vojáci by mohli dostat rozkaz revoluci zadusit. (…) První tanková divize měla v případě obdržení signálu ZÁSAH přesunout 2. tankový pluk Rakovník s 94 tanky do hlavního města v prostoru Ruzyně a odtud k dalším určeným objektům ve svěřené oblasti a udržovat tam klid a pořádek. A protože se kolem 17.listopadu vyrojila řada nových revolverových novinářů hledajících senzaci za každou cenu, kteří by rádi za každou cenu nalezli nějaké pučisty, chystající se s tanky zadusit revoluci, považoval jsem za nutné prolistovat Knihy operačního dozorčího „podezřelých“ útvarů z té doby a vyzpovídal jsem generály i plukovníky, kteří byli z nějakých příprav podezříváni. Dospěl jsem k závěru, stejně jako OF, že nepodnikl nikdo prakticky nic a ani nemohl, protože nejvyšší představitelé strany a státu ani podniknout nic nechtěli. (89)

V pondělí 20. listopadu vyhlásil ministr vnitra MBO (tj. mimořádné bezpečnostní opatření – pozn. P. K.) třetího stupně. Rada obrany státu se nesešla, takže k rozhodnutí o zvýšení stupně MBO a nasazení armády ani nemohlo dojít. Ovšem v bodě 8 příslušného rozkazu federálního ministra vnitra se přesto nařizuje: „…navázat součinnost s územními štáby Lidových milicí a vojenskými správami ČSLA a zajistit připravenost jejich sil a prostředků pro případ využití k posílení bezpečnostních opatření.“ Rozkaz ale kupodivu nebyl podle rozdělovníku na FMNO doručen.

Není však vyloučeno, že vedení FMNO bylo o rozkazu přece jen nějak informováno. V tutéž dobu byly totiž v armádě podniknuty první kroky k přípravě pro akci „Zásah“. Přípravy jednotlivých útvarů ale neměly stejnou úroveň. Měly buď formu pouze administrativní (aktualizace seznamů vojáků), nebo opatření aktivnějších – omezení či zákaz vycházek, dovolených, krátkodobých opuštění posádky, zpřísnění kázně a střežení skladišť zbraní.

Například u 4. tankové divize byly kontrolovány stanovené přípravy. Ovšem u 9. motostřeleckého pluku bylo dokonce již přistaveno dvacet nákladních automobilů, doplněny seznamy vyčleněných vojáků, omezeny vycházky, nachystána munice a určené zásoby. Jeden z určených velitelů čet věděl, že úkolem vyčleněné jednotky je potlačení demonstrace „protisocialistických živlů“ v Praze. Od 22. listopadu probíhaly podobné přípravy i u divizí 1. armády. Podle svědectví trvala pohotovost od 20. do 26. listopadu 1989. Tanky pro potlačení demonstrací v Praze by přijely z Rakovníka. U tamního 2. tankového pluku 1. tankové divize se vyčleňoval celý tankový pluk, tj. 94 tanků a 10 bojových vozidel pěchoty, dále nezbytné nákladní automobily a týlové zabezpečení. Velitelem jednotky byl určen stávající velitel pluku mjr. ing. Zoltán Radnáti. U velitele 1. tankové divize se uskutečnilo 23. listopadu večer velitelské setkání. Radnáti dostal rozkaz vyčkávat rozkazu velitele divize, neopouštět s vyčleněnými silami ubytovací prostory, neuposlechnout případné rozkazy jiných osob (i kdyby to byl generál z centra nebo člen ÚV KSČ!). A neplnit žádné pořádkové úkoly ve městě. Měl prověřit mužstvo a techniku a čekat na signál. Vzdálenost do Prahy tedy činila 60 kilometrů, již by tanky T-72, jimi byl 2. tankový pluk vyzbrojen, mohly urazit po silnici zhruba za více než hodinu.

Téhož dne, tedy v pondělí 20. listopadu, lze zaznamenat ve vedení MNO první pokusy o vlastní iniciativu k politické aktivizaci příslušníků armády. Náčelník Hlavní politické správy ČSLA generálplukovník Jaroslav Klícha vydal za HPS stanovisko odsuzující politické akce veřejnosti v Praze a obhajující zásah na Národní třídě. Klícha vyzýval k přijetí vlastních opatření v armádě a ve spolupráci s územními stranickými orgány koordinovat účast příslušníků ČSLA na akcích, při nichž spolu s pracujícími měst a venkova vyjádří svá odsuzující stanoviska k pokusům o rozvrat a k podpoře ÚV KSČ.

…V úterý 21. listopadu dopoledne vyjádřil ministr národní obrany armádní generál ing. Milán Václavík na 72. zasedání svého kolegia jednoznačnou podporu stávajícímu systému a deklaroval, že úkolem armády je jeho záchrana. Členové kolegia vyjádřili souhlas. Václavík hodnotil situaci celkově jako relativně dobrou: V ČSLA je klid a vedení podniků zajišťují protesty zaměstnanců proti snahám vysokoškoláků o ovlivnění obyvatel. Dělníci prý nejsou jednoznačně proti režimu. Václavík vyzval k jasné podpoře politiky KSČ a přestavby. Vláda zatím konkrétní úkoly k obnovení pořádku a bezpečnosti nepřijala a snaží se vyřešit situaci politickými prostředky.

Jak ale ministr řekl, „situace si může vyžádat kategorická opatření včetně vyhlášení stanného práva, zákazu vycházení atd.“ Václavík doporučoval informovat veřejnost o potížích vývoje v Polsku a Maďarsku jako odstrašujícího příkladu. Václavíkovo vystoupení vyznívalo stále optimisticky, a to pouhé tři dny před odstoupením předsednictva ÚV KSČ z funkcí: „Musíme vycházet ze situace, konkrétně ji hodnotit, nepanikařit, nepřijímat bezhlavá opatření. Nemáme se čeho bát, máme zakalený, třídně uvědomělý velitelský sbor, na který se můžeme spolehnout, naše starší pokolení je oddané straně a lidu a všichni vědí, čemu slouží a jaký společenský řád bránit.“ Dále také žádal, aby byly dementovány lživé zprávy o nasazení výsadkových vojsk na Národní třídě. „Na druhé straně, když to bude potřeba, nebudeme litovat sil a prostředků k zavedení pořádku.“ (90)

22. listopadu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který byl z titulu své funkce také předsedou Rady obrany státu ČSSR, navštěvuje ministr národní obrany ČSSR armádní generál Milán Václavík, který ho informuje o svolaném velitelském shromáždění ČSLA v Praze následující den ve čtvrtek 23. 11. 1989 na podporu stávajícího politického vedení a socialismu a nabízí mu možnost podpory armády. Nabízí bojovou pohotovost armády, bezpečnosti a LM, aby byly připraveny, jestliže k něčemu dojde, věci řešit. Miloš Jakeš je však odpůrcem silového mocenského řešení a takovou možnost odmítá. (91)

Večer (téhož dne 22. 11. - pozn. P. K.) v Praze opět zasedá předsednictvo ÚV KSČ, které se zabývá vnitropolitickou situací. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš předkládá nový návrh ministra národní obrany arm. gen. Milána Václavíka o možnosti silového zákroku za podpory armády, který také předsednictvo ÚV KSČ odmítá jako neakceptovatelný. Tradice, že armáda nepůjde proti vlastnímu lidu, byla dodržena a armáda nasazena nebyla. Předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o svolání mimořádného zasedání ÚV KSČ v Praze na pátek 24. listopadu 1989. (92)

Jak to vypadalo zevnitř se samotnou čs. armádou a jejím případným zásahem v rozhodujících listopadových dnech? Velmi podstatná otázka: …jak se velení armády postavilo k celé revoluci? Na armádu začaly doléhat tlaky zvenčí. Především na její velitelský štáb a nejvyšší orgány v čele s ministrem obrany. Armádní generál Milán Václavík se přihlásil veřejně ke své základní povinnosti zabezpečovat řádný socialistický vývoj země bez otřesů a deformací a začal po několika dnech od událostí 17. listopadu vyžadovat na stranických a vládních orgánech, aby přestaly s nečinností a začaly se proti útokům bránit. (93)

Po pár dnech víkendu po 17.listopadu, kdy se v uměleckých centrech Prahy začaly připravovat velké nátlakové akce a bylo založeno Občanské fórum, nastaly dva horečné týdny, ve kterých se rozhodlo o dalším směrování státu a jeho armády. Ministr obrany generál Václavík svolal 23. listopadu Shromáždění hlavních funkcionářů Československé lidové armády do stupně velitelů a náčelníků politických oddělení divizí, na kterém vydal pokyny k mimořádné situaci, Shromáždění také přijalo prohlášení o podpoře komunistické strany a vlády. V Prohlášení byla nejdůležitější věta „Společně s dělníky, rolníky a příslušníky inteligence jsme připraveni bránit a ubránit socialismus“ a po schválení bylo zasláno všem vojenským útvarům a dáno ke zveřejnění tisku. Bylo to dost jednoznačně řečeno? Zároveň ve spolupráci s LM v Praze nechal ÚV prověřit připravenost k akci VLNA - zajištění obsazení pražského centra, ústředních úřadů, rozhlasu, televize, vysokých škol, divadel. a zamezení dalších demonstrací. Praktické úkoly měl prověřit vedoucí oddělení státní administrativy na ÚV KSČ Rudolf Hegenbart, který se ale z dalšího jednání omluvil a odejel jako nemocný do místa bydliště na Vysočině. (94)

Jiný pramen uvádí poněkud podrobněji: „Na 23. listopadu 1989 od 14.00 svolal ministr národní obrany do sálu Na valech v areálu MNO v Praze 6 známou poradu za účasti hlavních funkcionářů armády do úrovně velitelů divizí a jejich náčelníků politických oddělení. Ministr rozebral situaci. Hodnotil situaci v Polsku jako katastrofální. Zmínil se o chystaných politických a doktrinálních změnách v maďarské armádě a o kádrových změnách v NDR. Situaci v Československu označil za vyvrcholení pokusu protisocialistických sil o konfrontaci se státním zřízením. Odsoudil situaci v médiích. Tvrdil, že základní rysy 17. listopadu byly zpracovány v USA. Prohlásil, že ČSLA nezasáhla, avšak když bude třeba, tak zasáhne k obraně socialismu. Podle Václavíka ČSLA nemůže stát mimo dění, ale musí se chovat rozvážně. Klid v ČSLA nelze udržovat trvale, protože vojáci jsou na veřejnosti napadáni. Diskuse přítomných se omezila na poukazy na absolventy vojenských kateder vysokých škol, kteří prý mají stejné názory jako studenti, dále že je třeba zachovat izolaci kasáren a udržovat kázeň. Závěr shromáždění shrnul situaci a pokyny takto: Situace se zatím řeší politickými prostředky. Je třeba vědět, na koho se lze spolehnout. Je třeba umět jednoznačně zakročit, ale zatím mluvit s lidmi v armádě, udržovat kázeň, kontrolovat důležité objekty, omezit vycházky, avšak také vystupovat ve výrobních podnicích na podporu systému.“ (95)

24. listopadu. Jakeš svolává mimořádné zasedání ÚV KSČ, Václavík předkládá Prohlášení o podpoře vedení strany a státu a žádost o nařízení silového řešení situace v Praze za pomoci armády, Bezpečnosti a LM. Údajně měl žádat, aby se připravilo mimořádné opatření obsadit protispolečenská centra a média. Nebylo projednáno, většina je proti. Předsednictvo a sekretariát nakonec odstupuje a dává funkce k dispozici. Na neděli 26.11. večer je svoláno další mimořádné zasedání ÚV KSČ.

Ve sdělovacích prostředcích začaly hromadné cílené ataky proti armádě a její pevné pozici nevstupovat do žádných akcí mimo své povinnosti. 25.11 alarmovaly Zemědělské noviny o přípravách vojsk k násilnému obsazení Prahy. Dle jejich „informovaného zdroje“ jsou shromažďovány tanky 1. tankové divize v lesích u Berouna a připravovány k obsazení strategických bodů v Praze. Zpráva se ukázala jako vylhaná, útoky novinářů však pokračovaly. V té době se také výrazně aktivizovaly zahraniční sdělovací prostředky a zvýšily pozornost a působení do Československa. K jejich útokům na ČSLA byly mimo jiné zneužity události spojené se zdravotním postižením ministra národní obrany armádního generála Václavíka, kterého postihla mozková příhoda a musel být denně v péči lékařů v Ústřední vojenské nemocnice. I přes uvedený handicap plnil svoje povinnosti za vypjaté situace jako voják v plném rozsahu. (96)

Pátek 24. listopadu 1989 lze označit za vrchol příprav ČSLA na eventuální akci. Ministr Václavík vydal náčelníkovi generálního štábu a velitelům okruhů pokyn zajistit přítomnost hlavních funkcionářů na štábech a útvarech, připravit řídící skupiny pro MBO, vyhlásit pohotovost vyčleňovaných skupin a prověřit přípravu „vyčleněných sil a prostředků“. Náčelník generálního štábu generálporučík ing. Miroslav Vacek určil skupinu řízení MBO generálního štábu. Skupina držela službu nepřetržitě na učebně generálního štábu. Úkolem skupiny bylo udržovat spojení se všemi útvary ČSLA, vyhodnocovat situaci a připravovat náčelníkovi generálního štábu podklady pro rozhodování.

Na úrovni útvarů se ke konkrétní podobě příprav zachovala svědectví. Jeden z velitelů čet vyčleněného praporu na akci „Zásah“ z VÚ 9108 Znojmo vypověděl, že 24. listopadu si velitel pluku zavolal velitele praporu, velitele rot, velitele čet, proviantního, výstrojního a výzbrojního náčelníka a náčelníka PHM. Sdělil jim, že všechna opatření platí jako v srpnu 1989, s tím, že velitelé nebudou s úkolem seznamovat zařazené mužstvo a že velitelé musí zabezpečit všechen potřebný materiál a zbraně.

Podle šifrovky rozeslané 24. listopadu v 9.30 náčelníkem štábu 1. armády podřízeným útvarům měly být všechny posádky ČSLA zabezpečeny před jakýmikoliv vlivy zvenčí, jak osobními, tak prostřednictvím spojení. Mužstvo tak mělo být izolováno od společenského pohybu.

Řada šifrových zpráv dokládá 24. listopadu do 16.00 nařízení kontroly vyčleněných sil pro akci „Zásah“. Vesměs mělo jít o evidenční kontrolu lidí a materiálu, bez vlastního informování vyčleněných vojáků o nějakém opatření. Výpovědi svědků z šetření o rok později potvrzují, že ke kontrole dne 24. listopadu 1989 skutečně došlo.

Úvahy arm. gen. Václavíka v listopadu 1989 sahaly asi ještě dál. V roce 2012 o tom publikoval bývalý náčelník generálního štábu genplk. Miroslav Vacek jednu novou informaci: „Generál Václavík respektoval i názory druhých. Jednou v listopadu v sobotu přešel na generální štáb, kde sloužila pouze již zmíněná operační skupina a požádal svolat její hlavní funkcionáře ke mně do kanceláře. Já jsem byl v tom čase také na kontrole. Po jejich shromáždění předložil k posouzení svůj názor, zda by neměli být někteří vedoucí představitelé studentů od demonstrujících na nějakou dobu izolováni.“ První prý reagoval Vacek řadou argumentů. Namítl, že by tak ministr přebíral pravomoci FMV, že nikdo z velení armády představitele studentského hnutí pořádně nezná, a ani neví, kde se zdržují. Na zatýkání nemá armáda připravené síly a prostředky a navíc by takový krok měl negativní ohlas, který by protesty ještě zvýšil. Nesouhlasil ani genplk. Klícha, ani genplk. Šmakal. Pouze jediný, Vackem nejmenovaný generál, prý souhlasil s Václavíkem.

V pátek 24. listopadu odpoledne nařídil ministr Václavík na operační správě generálního štábu součinnostní jednání s představiteli FMV k zajištění společných úkolů na signál „Zásah“. Jednání se zúčastnili generálové Miroslav Vacek, Rudolf Ducháček, Josef Vincenc (náčelník operační správy generálního štábu a zástupce náčelníka generálního štábu), Florián Rygál (náčelník hlavní správy pozemních vojsk) a další. Za FMV byli přítomni generál Alojz Lorenc, plk. Karel Vykypěl a plk. Jiří Šmíd.

…Kromě úvah o možném vývoji a prověrce plánů možného nasazení armády při MBO byla předmětem jednání zástupců obou ministerstev v pátek 24. listopadu odpoledne i případná opatření v Československé televizi. Jde o možnost převzetí technického výkonu vysílání odborníky z řad vojáků ČSLA, označované jako akce „Vlna“.“

Klíčovým dnem se stal pátek 24. listopadu 1989. Od 16.00 toho dne byly síly ČSLA připraveny k eventuálnímu zásahu. Téhož dne odpoledne na zasedání ÚV KSČ v Praze-Vokovicích navrhl ministr Milan Václavík ponechat stávající politické vedení KSČ beze změny. Dále pak řekl: „Za třetí navrhuji uvést do bojové pohotovosti armádu, Bezpečnost, milici, bez nějakých zásahů atd., aby tyto složky byly připraveny, jestliže k něčemu dojde, věci řešit. Není možno, soudružky a soudruzi, čekat, až nám něco udělají, je potřeba mít tyto síly připraveny. Já nevolám tady po nějakém krveprolití, já navrhuji, aby jednoznačně byla přijata opatření k sdělovacím prostředkům. Jakákoliv, jestliže třeba ne po dobrém, tak po zlém, ale sdělovací prostředky jim musíme vzít z rukou.“ (97)

Jiný zdroj k témuž vystoupení: „…ministr národní obrany Milán Václavík na zasedání ÚV KSČ (24. 11. 1989) jeho delegáty informoval, že armáda je k zásahu ochotná a připravená. Navrhoval například, že armáda by měla obsadit sdělovací prostředky. ‘Neměli bychom si je nechat vzít,’ apeloval tehdy ministr. Armádu k zásahu proti nepokojům 'jen' nabízel, jakkoliv zůstal nevyslyšen.“ (98)

Jeden ze svědků charakterizoval Václavíkovo vystoupení jako „… emocionální vystoupení v té době již vážně nemocného člověka po prodělané mozkové mrtvici. Toto vystoupení se setkalo jednoznačně s negativním ohlasem a odmítnutím celého projevu. Zvlášť ostře proti němu vystoupil Lubomír Štrougal a řada dalších lidí. … Na pracovním obědě během už zmíněného pléna ÚV KSČ ze dne 24. 11. 1989 se u jednoho stolu sešel gen. Václavík, gen. Vacek, gen. Brabec, gen. Klícha, gen. Remek a já (všichni členové ÚV KSČ). Pamatuji se, že nikdo z přítomných vystoupení gen. Václavíka neschválil, ba naopak. Přímo u stolu jsme mu řekli, že nikdo z nás akci, kterou v projevu naznačil, nebude podporovat. Generál Václavík na to nijak nereagoval, řekl bych, že byl v nějaké depresi.“

O Václavíkově špatném zdravotním stavu svědčí i dementi, které vydal následujícího dne mluvčí MNO plk. Stanislav Pohořal. Odmítl jako dezinformaci zprávu francouzské agentury AFP, podle níž byl Václavík předcházejícího dne naléhavě hospitalizován.

Václavíkovo vystoupení tedy nemělo žádný konkrétní ohlas a nezískalo podporu. Ústřední výbor již nebyl schopen významného politického rozhodnutí a celé předsednictvo ÚV KSČ téhož večera odstoupilo z funkcí. Vyčleněné síly a prostředky zůstaly v armádě ještě v pohotovosti, ale k jejich nasazení nedošlo. Ministr národní obrany ostatně neměl bez rozhodnutí politického vedení státu k takovému rozhodnutí sám ani oprávnění.

V sobotu 25. listopadu odpoledne byla útvarům rozeslána šifrová zpráva s informací o výsledcích mimořádného zasedání ÚV KSČ z 24. až 25. listopadu. K možnosti násilného řešení se zde poněkud nejasně uvádí: „(návrh) …čelit útokům protisocialistických sil rozhodnými opatřeními včetně mocenských prostředků – jednomyslně nepřijat“ (!). Důvodem byly zejména obavy z mezinárodně-politických důsledků. Příkaz zněl informovat, vést besedy s vojáky. Protože rozkaz nařizoval v den generální stávky konat schůze, bylo zřejmě cílem informací, besed a schůzí vojáky zaměstnat. (99)

26.listopadu, neděle večer. Na zasedání ÚV zvolen nový generální tajemník Karel Urbánek a provedena změna dalších tajemníků. Opět vystupuje ministr obrany s podporou armády. Vojáci si plní své povinnosti, ale nenechají se provokovat skupinkami studentů a novinářů u bran kasáren a v oblastech strážní služby. Obměněný ÚV stejně jako předcházející silové řešení opět odmítá a vydává usnesení, že v následujících událostech nesmí být armáda použita. (100)

V pondělí 27. listopadu 1989 pak proběhla generální stávka, která jasně ukázala podporu obyvatelstva Občanskému fóru a politické změně. Oponenti vývoje i v ČSLA vzali postoj občanů ke generální stávce jako jakési referendum a zastavili de facto svůj odpor. To se vzápětí projevilo například i na změně orientace deníku FMNO Obrana lidu, kde v tomto smyslu vyšlo i prohlášení redakce. Dne 28. listopadu 1989 snížil ministr vnitra rozkazem MBO na pouhý stupeň 1 a 11. prosince 1989 od 16.00 bylo mimořádné bezpečnostní opatření definitivně ukončeno.

Následující krátké období ještě neznamenalo jasnou změnu. Předsednictvo ÚV KSČ zaslalo 30. listopadu Hlavní politické správě ČSLA a vyšším velitelům stanovisko, v němž požaduje, aby příslušné orgány nepoužily mocenské prostředky, s výjimkou ohrožení životů, zdraví, majetku a narušení základů socialismu. Díky poslední výjimce zní usnesení poněkud nejednoznačně.

Místy se ještě objevovaly iniciativy některých důstojníků a generálů na podporu dosavadního ministra národní obrany a dosavadního politického stavu. Na vývoji situace ale nic změnit nemohly. (101)

Aby bylo zabráněno možnému zneužití zbraní, které měly v držení Lidové milice bylo tento (tj. 1.12. - pozn. P. K.) a příští den, v sobotu 2. prosince zahájeno, vybranými vojenskými jednotkami v Čechách i na Slovensku přebírání zbraní Lidových milic, které byly následně uloženy ve vojenský muničních skladech. (102)

A tak to tedy skončilo. Další peripetie už pro náš účel zajímavé nejsou. Silové řešení se prostě nekonalo. Armáda se ani nepohnula, do dění nezasáhla.



Poznámky a odkazy:

(80) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 59


(81) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 91


(82) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 62 – 63


(83) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 78 - 79


(84) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 63


(85) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 63 - 64


(86) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 64


(87) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 195


(88) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 105 - 106


(89) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 101


(90) Tomek Prokop, O roli, kterou ČSLA sehrála v listopadu roku 1989, Vojenský historický ústav Praha, publikováno 16. 11. 2016 Zdroj: http://www.vhu.cz/o-roli-csla-v-listopadu-roku-1989/


(91) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 65


(92) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 66


(93) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 105


(94) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 106


(95) Tomek Prokop, O roli, kterou ČSLA sehrála v listopadu roku 1989, Vojenský historický ústav Praha, publikováno 16. 11. 2016 Zdroj: http://www.vhu.cz/o-roli-csla-v-listopadu-roku-1989/



(96) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 106 - 107


(97) Tomek Prokop, O roli, kterou ČSLA sehrála v listopadu roku 1989, Vojenský historický ústav Praha, publikováno 16. 11. 2016 Zdroj: http://www.vhu.cz/o-roli-csla-v-listopadu-roku-1989/Zdroj: http://www.vhu.cz/o-roli-csla-v-listopadu-roku-1989/


(98) Zdroj: https://zpravy.aktualne.cz/chystala-armada-pred-30-lety-puc-odpoved-dava-poprve-archiv/r~03988fd404a611ea82ef0cc47ab5f122/


(99) Tomek Prokop, O roli, kterou ČSLA sehrála v listopadu roku 1989, Vojenský historický ústav Praha, publikováno 16. 11. 2016 Zdroj: http://www.vhu.cz/o-roli-csla-v-listopadu-roku-1989/




(100) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 107



(101) Tomek Prokop, O roli, kterou ČSLA sehrála v listopadu roku 1989, Vojenský historický ústav Praha, publikováno 16. 11. 2016 Zdroj: http://www.vhu.cz/o-roli-csla-v-listopadu-roku-1989/



(102) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 110


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!