Nejsme tu proto, abychom diskutovali o morální špíně, která definuje život miliardáře hedgeového fondu a předsedy správní rady semináře Michaela Fische. Nejsme tu, abychom ho odsoudili za osobní jmění, údajně v hodnotě nejméně 10 miliard dolarů, jmění, které vybudoval kořistěním nejchudších z nás. Těch rodin, které se zadlužily, aby zaplatily přemrštěné poplatky jeho vězeňské telekomunikační společnosti, které si účtují až 15 dolarů za 15 minutové hovory. To jsou peníze, které musí rodiny po celých USA platit v hodnotě 1,4 miliardy dolarů každý rok, aby mohly mluvit s uvězněnými členy rodin. Nejsme tu proto, abychom odsuzovali bolest, kterou se svou korporací ViaPath, dříve Global Tel Link, způsobil statisícům dětí, jež zoufale chtěly mluvit s uvězněnou matkou nebo otcem, říci jim o škole, nebo že jim chybí, že potřebují slyšet jejich hlas, aby věděli, že všechno bude v pořádku, že se mají rádi.
Nejsme tu proto, abychom porovnávali životy těchto dětí zmatených krutostí tohoto světa a žijících v zchátralých bytech uvnitř velkoměst, a pak je porovnali s feudální okázalostí existence Michaela Fische. Viz jeho tři sídla v hodnotě 100 milionů dolarů seřazená na výstavní ulici ve čtvrti East Hamptons, jeho uměleckou sbírku v hodnotě více než 500 milionů dolarů, jeho byt na Páté Avenue v hodnotě 21 milionů dolarů a jeho čtyřpodlažní městský dům na Upper East Side. Tolik luxusních bytů, a jsou většinu času prázdné, a přitom více než půl milionu Američanů je bez domova. Chamtivost není racionální. Pohltí, protože může. Zná jen jedno slovo: "Více".
Ne, kvůli tomu zde nejsme. Jsme zde proto, abychom interpelovali farizeje, kteří vedou tento seminář. Ty, kteří mluví o lásce k chudým, utlačovaným a marginalizovaným, jenže abstraktně. Reálně milují bohaté, včetně těch, kteří vydělávají své bohatství vykořisťováním rodin studentů ve vězení. Ty učím ve studijním programu Rutgers College. Mnozí z těchto studentů nikdy neměli být uvězněni, jsou oběťmi našeho systému neo-otroctví.
Jsme tu dnes, abychom interpelovali liberální církev, která se neuvěřitelně rychle zahalila do pláště ctnosti. Počestnost prodala okamžitě, když se dostala do rozporu s finančními zájmy a kdy je třeba projevit určitou míru sebeobětování.
Co je na tom divného, že liberální církev umírá? Proč by mělo být divné, že její semináře a teologické školy jsou prázdné a zavírají se? Církev krvácí k smrti, udržuje skomírající instituce a platí platy církevních byrokratů a prezidentů seminářů, kteří melou prázdné fráze a vágní bláboly. Viz projev, který pronesl Lee Walton, prezident Princetonského teologického semináře, když byl konfrontován s faktem, že Michael Fisch a vše, za čím stojí, je v protikladu ke křesťanskému evangeliu.
Tato falešná zbožnost a samolibá arogance, která s ní přichází, zabíjí církev a mění ji v muzejní exponát. Je hnutí Black Lives Matter jen prodejní komodita, luxusní značka? Nebo to znamená, že budeme po boku těchto černých, snědých, asijských a bílých občanů uvězněných v systému našeho vězeňského gulagu a pracovních kolonií?
Tento seminář konečně odstranil jméno Samuela Millera ze své kaple. Tento otrokář používal evangelium k páchání a obraně zločinů nacistických rozměrů, ale odstranění jeho jména vyžadovalo velké protesty. A nyní studenti požadují něco podobného. Jde o miliardáře, který vydělává své jmění vydíráním uvězněných mužů a žen, kteří pracují 40 hodinové týdny ve vězeňských dílnách a jsou placeni méně než 1 dolar za den. Věznice jsou moderní plantáže a není divu, že pro oligarchy, jako je Michael Fisch, je to byznys ročně vydělávající mnoho miliard.
Destrukce sociálního poselství evangelia
Bohatí průmyslníci ve 30. a 40. letech nalili do církve peníze a další zdroje. Založili semináře jako je zdejší Princeton Theological, aby rozdrtili sociální evangelium vedené křesťanskými radikály a socialisty. Vytvořili křesťanství jako obchodní značku, která je dnes dominantní a která spojuje víru se svobodným podnikáním a americkou výjimečností.
Církev prošla králičí dírou narcistické formy spirituality typu "jak já na tom jsem". Bohatí jsou bohatí. Toto vyznání platí, ne proto, že jsou chamtiví nebo privilegovaní, ne proto, že využívají svou moc k vykořisťování ostatních. Ale proto, že jsou skvělými a nadanými vůdci, hodnými heroizace, jako Bill Gates nebo Jamie Dimon, jako proroci. Tato víra není jen klamná, ale znamená jasnou herezi. Slovo "kacířství" pochází z řeckého slovesa hireo, což znamená uchopit nebo zmocnit se, zmocnit se pro sebe, na úkor někoho jiného. Nemusíte strávit tři roky na Harvardském teologickém semináři jako já, abyste zjistili, že Ježíš nepřišel proto, aby zbohatl na náš účet.
Liberální církev spáchala sebevraždu, když se oddělila od tohoto evangelijního radikalismu. Radikální křesťané vedli abolicionistické hnutí, byli aktivní v Anti-imperialistické koalici, bránili dělníky během krvavých dělnických stávek, bojovali za volební právo žen, formulovali manifest Sociálního evangelia, které zahrnovalo kampaně za vězeňskou reformu a vzdělávací programy pro uvězněné. Ti lidé byli tahouni hnutí za občanská práva a proti válce. Socialistický prezidentský kandidát Eugene V. Debs strávil citováním Bible mnohem více času než čtením Karla Marxe. Jeho nástupce Norman Thomas byl presbyteriánským kazatelem. Tyto radikály nepřijala institucionální církev, která sloužila jako hradba establishmentu. Jenže tito křesťané udržovali církev vitální a prorockou a udělali z ní důležitou instituci. Radikálové byli a jsou nadějí evangelia.
James Baldwin vyrostl v domě kazatele a sám byl po nějakou dobu kazatelem. Tento muž řekl, že opustil kazatelnu, aby hlásal evangelium. Dobře věděl, že jeho zvěst není slyšet po většinu nedělí v křesťanských centrech bohoslužby. A dnes tím spíše, když se kazatelé a kněží klepou strachy, aby nějak neurazili své stárnoucí a ubývající stádečko věřících. A to potřebují k tomu, aby platili platy a složenky duchovenstva. Takže Baldwinovo poselství je dnes mnohem pravdivější, než v jeho době.
Tím nechci říci, že církev neexistuje. Tím nechci říct, že odmítám církev. Naopak. Církev se dnes nenachází uvnitř kamenných budov, které nás obklopují, nebo ve vyprázdněných budovách chrámů, těchto mrtvých stánků božské úcty. Církev je tady a s vámi. Je s těmi, kteří pracují ve věznicích, školách a útulcích; s těmi, kteří organizují charitativní jídelny, kteří slouží ilegálům, kteří organizují noční basketbalové ligy v chudých komunitách. To dělal můj spolužák z teologického semináře Michael Granzen v Elizabeth, New Jersey. A další z nich jsou zatýkáni při kampaních proti těžbou frakováním a během protiválečných protestů.
Miliardáři jako Michael Fisch nikdy nebudou financovat tuto církev, tedy skutečnou církev. Ale nepotřebujeme jeho peníze. Být reálně s utlačovanými, to znamená přijmout, že s nimi bude zacházeno jako s těmi, kteří jsou utlačovaní. Je třeba pochopit, že boj za spravedlnost vyžaduje konfrontaci. To není zrovna příjemná věc. Ale v tomto odporu objevujeme zvláštní druh radosti a naplnění, život smysluplný a hodnotný, který se vysmívá okázalému bohatství a duchovní prázdnotě miliardářů, jako je Michael Fisch. Tito lidé tráví svůj život budováním ubohých malých pomníků pro sebe samotné.
Musíme zůstat zakořeněni v tomto radikalismu, v tomto závazku k těm, kteří jsou křižování nyní a zde na této zemi. Spravedlnost musíme požadovat vždy, i za cenu vlastního pohodlí a bezpečí. Možná ne vždy zvítězíme nad zlem, ale naše víra znamená, že zlo nad námi nikdy nezvítězí.
Chris Hedges je novinář oceněný Pulitzerovou cenou, který byl 15 let zahraničním korespondentem pro The New York Times, kde působil jako vedoucí oddělení pro Střední východ a Balkánské země. Předtím pracoval v zámoří pro Dallas Morning News, Christian Science Monitor a NPR. Jeho příspěvky najdete na stránce: The Chris Hedges Report. Jeho protest jsme dali k Velikonocům proto, že české církve kolaborují s neoliberalismem stejným způsobem, navíc podporují imperiální proxy-války USA a NATO. Originál projevu najdete zde: The Hypocrisy of the Christian Church.