Nejprve fakta, jak jsou známa druhý den po střelbě, tj. v pátek 22. 12., kdy píši tento článek. Ke střelbě došlo ve čtvrtek odpoledne 21. prosince na půdě Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Obětí střelby je 14 lidí, pětadvacet zraněných, z toho deset lidí střelec zranil vážně a útočník je po smrti.
Pokud má pravdu web Justice Report, tak domnělý střelec David K. měl od 7. prosince 2023 vyvěšený post na kanálu Telegram, ze kterého je zcela zřejmé, že se připravuje na střelbu. Jeho inspirace, Alina Afanaskina, byla 14-letá školačka v ruském městě Brjansk, která 7. prosince (!) 2023 zabila dva spolužáky brokovnicí, kterou propašovala do školního gymnázia. Střelec zmínil v telegramovém příspěvku také 19letého Ilnaze Galjavjeva (19 let), který během teroristického útoku v Kazani v květnu 2021 střílel v jeho škole. Zde došlo k zabití devíti lidí, včetně jeho studentů 8. ročníku a dvou učitelů. Zraněno bylo 23 dalších osob. Jeho motiv byl stejný jako u našeho střelce na FF UK, tedy jasně deklarovaná nenávist k lidem. Podívejme se na poselství šíleného střelce z FF UK, tedy pokud se prokáže, že tento rusky psaný diář na Telegramu je opravdu od něj.
Druhý příspěvek je udělán automatickým překladem do angličtiny a ukazuje motivaci střelce, viz jeho vzory z Ruska.
Celkem chápu ministra vnitra: musí honit nepřátelské weby jako je tento, antivaxery, antisystémové živly, chcimíry atd. Tak mu na jiné, méně důležité věci, nezbývá čas, lidi a naše peníze. Pokud má pravdu web Neovlivní.cz (ZDE), pak náš humanisticky vzdělaný šílený střelec si měl na jaře 2023 oficiálně zaregistrovat tento zbrojní arzenál:
- samopal Škorpion 61
- pistole Glock 47 a 45
- brokovnice Francolin Guardian
- pistole Beretta 71 a SIG Sauer P322
- opakovací pistoli Savage Arms 110 PCS (tu použil při střelbě na FF UK).
A nikomu nepřišlo divné, natož ministru vnitra Rakušanovi, že student humanitních věd na prestižní fakultě, navíc nadprůměrný student, měl doma zcela legálně celý arzenál zbraní. To byl tajný agent BIS, že mu prošel takový nákup? Jeho otec, kterého měl zavraždit před střelbou na své pražské alma mater, prý měl bezpečnostní prověrku jako zaměstnanec ruzyňského letiště. Střelec je po smrti, asi se zabil sám. Jeho oběti si zasluhují pietu, důstojnou památku, a možná i něco navíc, o čem bude řeč na konci článku. Protože jsem učitel humanitních věd na podobné fakultě, považuji za svou povinnost provést reflexi této tragédie.
Tragédie, která si žádá reflexi
Oběti katastrof všeho druhu jsou a budou: zemětřesení, tsunami atd. mají maximální míru iracionality, protože tam nefiguruje člověk jako aktér, ale pouze nemyslící příroda. Jiná věc je usnutí řidiče autobusu za volantem nebo podobná neštěstí, kdy je počet obětí zhruba stejný jako při střelbě na FF UK. Pak máme válku na Ukrajině, kde umírá denně v zákopech kolem 500 vojáků. Dnes, po prakticky prohrané válce na Ukrajině, už to nikomu ani nestojí za zmínku. A nakonec máme válku v Gaze, kde Izrael už vybombardoval přímým zásahem druhou nemocnici i s kojenci. V OSN jsou doložené zprávy o přímých popravách bezbranných civilistů. Státní teror a právě prováděná genocida na civilistech v Gaze je prý "spravedlivá" odpověď na teror Hamásu. Tolik oficiální vysvětlení ve stylu "teror za teror", podporovaná českými korporátními médii.
Moje rodiště je kousek od Uherského Brodu, kde jsme měli první klasický případ šíleného střelce (Zdeněk K.) v únoru 2015. Psali jsme o tom na e-republice tyto dva články.
Takže máme další případ šíleného střelce, který stojí za vysvětlení a analýzu. Oba střelci jsou po smrti. Kvůli nim nelze zavést stanné právo, které by nebohým občanům zrušilo ten poslední zbytek občanských svobod, které ještě máme. Otázka je, co se změnilo od střelby v Uherském Brodě v roce 2015 vzhledem k současné střelbě na konci roku 2023. Pokud vezmeme oba šílené činy jako znamení doby v roce 2015 a 2023, pak je o čem přemýšlet. Sociálně zoufalý Zdeněk K. střílel v hospodě v Uherském Brodě. Výborný a dobře zajištěný student David K. střílel na své vlastní fakultě humanitních věd, kam chodil do školy.
Oficiální instrumentalizace násilí a teroru
Ve čtvrtek, v den osudové střelby, jsem byl domluvený večer na pivo se studenty. Skončil semestr přednášek a k tomu patří patřičný univerzitní rituál. Řeč byla mimo jiné i o střelbě na FF UK, to je jasné. Po dotazu, zda mi hrozí stejný osud, jsem dostal odpověď, že nikoliv. Nelze prý zastřelit někoho, s kým chodíte na pivo. Ale nová generace studentů, navíc po kovidu, žije se svým mobilem v izolované bublině virtuálních vztahů, jako v případě Davida K. Svět studenty příliš nezajímá, protože mu prý stejně nelze rozumět.
K tomu připočtěme kult násilí, teroru a jeho státní instrumentalizaci, kterou obecnému lidu skvělým způsobem předvedl námi placený ministr vnitra v památný den 28. října 2023. Připomeňme Putina ve vaku na mrtvoly, kterého vyvěsil vedle české a ukrajinské státní vlajky na budovu humanisticky orientovaného ministerstva vnitrácké lásky (ZDE). Pokud k tomu má výhrady i citovaný korporátní web Aktuálně.cz, tak je to opravdu na pováženou. Občané cirkulujte, nic se zde neděje. Ale policie řeší jinou vážnou kauzu, což je plakát pro změnu s Rakušanem v pytli na mrtvoly, který se objevil na Kolínsku (ZDE). Jak známo, úspěšné příklady táhnou, viz výše uvedená citace šíleného střelce z FF UK z ruských vzorů.
A nyní si poslechněte ze záznamu, co padlo v přítomnosti Rakušana v pondělí 25. dubna 2022 v kavárně Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. Byl tam diskusní panel o Ukrajině určený pro děti. Diskutující mimo jiné řešili otázku, kdo by mohl z blízkého okolí Putina provést jeho vraždu. Humanista Tomáš Rektor, psychiatr a psychoterapeut, mimo jiné prohlásil, že on osobně nezná nikoho, kdo by si nepřál Putinovu smrt. A Rakušan kontroval tím, že Putin se bojí atentátu a každý den prý usíná s otázkou, kdo ho bude chtít odstranit.
Tolik uzavřený kruh státem fedrovaného násilí. Po příkladu neofašistické ideologie na Ukrajině to začali naši státní představitelé tlouct do hlav dospívající generace. Od nepřímého a mediálně mazaného nabádání k vraždě Putina ve státním rozhlase pak jdeme k vraždám na FF UK jako vlajkové státní instituce českého humanismu. A je dobré vědět, že z adres IP na zdejší alma mater byla vytvořena platforma na mediální útoky proti Rusku (ZDE). Nemohu ověřit, zda jsou údaje z citovaných webů správné, ale uvedly je oficiální weby mainstreamu. Takže z oficiálních trollích farem určených pro pěstování nenávisti, jsou čtyři (!) přímo na státních fakultách. Tyto humanistické veřejnoprávní instituce platíme z našich daní, tak je citujme:
- Filozofická fakulta UK, Praha
- Fakulta sociálních věd UK, Praha
- Fakulta humanitních studií UK, Praha
- Fakulta sociálních studií, MU, Brno
Kruh násilí se uzavírá: od Putina v pytli na mrtvoly v Praze jdeme k Rakušanovi ve stejném pytli na Kolínsku (ZDE). Od mládežnického pořadu o atentátu na Putina jdeme ke střelbě na FF UK. Tato fakulta je na seznamu veřejno-právních institucí, které profesionálně šířily nenávist přes jejich IP adresy. Tolik ke stavu institucionální nenávisti, pilně pěstované v české akademické kotlině.
Dehumanizace humanitních věd
Vracel jsem se domů s ukončeným primárním univerzitním 4letým cyklem studia humanitních věd v Paříži, který jsem absolvoval v letech 1993-97. V té době nás bylo z polistopadové generace 1989 pravdu málo, kdo uměl dobře francouzsky a měl vystudovaný celý vysokoškolský cyklus ve Francii. Hitem devadesátek byla filosofická dekonstrukce jakéhokoliv smyslu (J. Derrida) a post-strukturální antropologie, která člověka redukuje na systém sémantických diferencí (M. Foucault). Jsem z opačného kmene filosofické hermeneutiky odchované mysliteli jako Heidegger, Ricoeur a Greisch. Oba dva zmíněné moudré učitele jsem znal osobně, protože jsem chodil na jejich přednášky v Paříži. Na strukturální nihilismus a podobné výplody ducha jsem se díval s velkou nedůvěrou. Četl jsem tato díla v originále a moji učitelé strukturální antropologie ve Francii jim hodně fandili, takže jsem to měl na stole pořád. Citujme závěr slavné metodologické bible Foucaulta v díle Slova a věci (1966).
Jak se zdá, jeden nadaný student začal v malém realizovat tento "humanistický" ideál přímo na místě, odkud tyto nápady pocházejí. K tomu je třeba připočíst současný přírůstek nebinárních entit, které snad nemají nic proti tomu, když je budu označovat přechodným názvem "lidské bytosti". Mladí navíc žijí v trvalých virtuálních střílečkách a ve světě mimo lidských vztahů, které klasická doba zdravého rozumu před 3.000 lety označovala termínem homo sacer.
Dnešní homo sacer a nepřiznaná kolektivní vina
Vraťme se do doby, kdy lidé měli zdravý rozum a znali hodnotu kosmického a lidského řádu. Ten platil pro všechny a trvale, proto vyloučení z lidské komunity znamenalo zásadní provinění. Takto poznamenaný člověk stál mimo společenství bohů a lidí, které řídila ekonomie daru. Tento typ zločinu zrušil nejen božskou ekonomii daru, ale dokonce i princip reciproční výměny, která tvořila základní náboženskou povinnost mezi lidmi (do ut des). Zákon tzv. „Dvanácti tabulek“ (Lex XII Tabularum) pochází z nejstaršího období římské res publica (5. stol. př. Kr.). Orákulum 8.21 označuje termínem homo sacer patrona, který lstí, lží a loupeží připravil klienta o jeho právoplatný majetek: „Patronus si clienti fraudem fecerit, sacer esto.“ (Tabula VIII, 21) Tento zločinec se dopustil ekonomického sakrilegia, protože porušil základní principy božské ekonomie daru a lidské ekonomie reciprocity.
Tento „ne-člověk“ byl vyloučen z ekonomie daru daného božskými silami a porušil i pozitivní právní závazky, které byly založeny na ekonomii reciprocity. Tento typ zločinů byl daný na úrovni archaického provinění vůči božským řádům (míasma). Tehdy to znamenalo, že vina vytvořená osobně má kolektivní charakter a musí být odstraněna i s jeho původcem. Tento homo sacer byl skrze právní akt kletby vyňat z reciprocity sociálních závazků, kterou se řídila archaická římská Respublica. Takto poznamenaného člověka mohl podle římského práva kdokoliv beztrestně zabít. Tento "ne-člověk" stál de facto a také de iure mimo pozemskou fýsis. Jím vykonané oběti byly neplatné, a navíc ani on sám nemohl být použít jako smírčí oběť za své zločiny. Kletba na úrovni homo sacer ukazuje hodnotu lidského řádu napojenou na řád kosmu. Germánské a jiné ekvivalenty homo sacer (wargus, outlaw, verachtet) platily v nejstarší formě práva normovaného ekonomií daru a postupně byly nahrazeny klasickým exilem.
Takže máme další uzavřený kruh násilí, tentokrát na úrovni nihilismu daného přímo v lůně humanitních věd. Není to nic nového, viz článek Lidské zoologické zahrady aneb Tiché šílenství vědy. Současný subjekt postmoderních humanitních věd je rozložen na binární jedničku a nulu. Žije ve světě dekonstruovaných hodnot a smyslu, které produkují současné existenciální vakuum. Humanistické fakulty pomáhají šířit státně organizovanou nenávist jako za neonacismu. Protože Norimberské zákony pořád platí, pak se patentovaní humanisté dostali do nezáviděníhodné pozice homo sacer. Šílený střelec na 4. patře FF UK symbolizuje jasný příklad kolektivní viny (míasma, áté), které moji klasicky vzdělaní kolegové znají ze starého Řecka a z tragédie Oidipus tyran, kterýžto originální titul se v dnešní pomatené době překládá jako Oidipus král. Teď čekám někoho jako Solón a Epimenidés. Tito moudří humanisté své doby a ve stejně postižených Aténách za tyranských Alkmenidovců v 7. a 6. stol. př. Kr. provedli kolektivní očistné rituály, které občanům vrátily zdravý rozum. Je to právě sto let, kdy byla založena slavná Frankfurtská škola. Mnozí z nás učí tzv. Kritickou teorii a dobře víme, že slepý instrumentální rozum dneška napojený na "jednorozměrného člověka" (H. Marcuse) představuje přímo letální kombinaci efektivní a chladnokrevné iracionality.
Jako drobný očistný rituál nabízím tuto oficiální stránku nadačního fondu UK (ZDE), kde jsou konta pro pomoc pozůstalým. Za sebe navrhuji zřídit ještě jedno konto, které zajistí provedení patřičných očistných rituálů nutných k odstranění organizovaného kolektivního vyzývání k násilí. Je třeba zastavit fašizaci státu a instrumentalizaci teroristického myšlení v politickém prostoru. A to je hodně dlouhý a hodně obtížný proces.