Ing. Ludvík Hovorka (KDU-ČSL)
Kandidát do Senátu, Zlínský obvod č. 80
"Nenechme si ukrást všeobecné solidární zdravotní pojištění!"
V roce 2002 a v roce 2006 jsem byl zvolen poslancem Parlamentu České republiky. Ve volebním období 2006 – 2010 jsem se věnoval především zdravotnictví a sociální politice a snažil se zabránit negativním dopadům připravované zdravotní reformy ministra Julínka. Spolu s dalšími poslanci KDU-ČSL se mi podařilo zabránit privatizaci zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic a prostředků veřejného zdravotního pojištění. Postavil jsem se proti vznikajícím monopolům ve zdravotnictví, proti propojování zdravotních pojišťoven a nemocnic. Vždy jsem razantně vystupoval proti korupci. V senátu bych chtěl navázat na svoji práci v poslanecké sněmovně ve zdravotní oblasti, zajistit ochranu prostředků veřejného zdravotního pojištění proti rozkrádání a prosazovat účinné potírání rozbujelé korupce v České republice. Chci pomoci zlepšit život lidí ve svém volebním obvodu, který velmi dobře znám, protože jsem se zde narodil a prožil celý svůj život.
Osobní stránky kandidáta najdete zde.
Co bude výsledkem privatizace zdravotních pojišťoven, nemocnic a zdravotního pojištění?
V roce 2007 se objevila tzv. Julínkova reforma zdravotnictví, pokus o transformaci a privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven a postupnou přeměnu všeobecného zdravotního pojištění na pojištění individuální soukromé. Česká republika měla být druhým pokusným králíkem po Slovensku, další se připravovali v Polsku a Maďarsku. Na Slovensku se privatizátorům podařilo zprivatizovat zdravotní pojišťovny pozměňovacími návrhy v parlamentu. Soukromé zdravotní pojišťovny začaly vykazovat až 10 % režijních nákladů, to jim nastupující nová vláda omezila na 3,5 % a okamžitě následovala arbitrážní žaloba.
V České republice v květnu 2008 premiér Topolánek na základě tlaku KDU-ČSL zastavil privatizaci a privatizační projekty fakultních nemocnic a přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví. Následně, v červnu 2008 díky odporu několika poslanců KDU-ČSL a několika ze Strany zelených odložil transformaci a privatizaci zdravotních pojišťoven na dobu po volbách do krajských zastupitelstev. Přitom v té době byly již zákony v paragrafovém znění připraveny, ale nikdy se nedostaly ani do připomínkového řízení. Řada kroků byla připravována předem. Už na jaře r. 2006, tehdy ještě řadový senátor Julínek předložil návrh na zvýšení plateb za státní pojištěnce o 25 %. V té době činila ztráta Všeobecné zdravotní pojišťovny 10 miliard korun. Potom se senátor Julínek stal ministrem a podle zákona o zdravotních pojišťovnách se zůstatky na účtech zdravotních pojišťoven měly stát po transformaci majetkem akciových společností. Tyto zůstatky na konci roku 2008 činily 40 miliard korun!
Jenomže volby do krajských zastupitelstev a do senátu na podzim 2008 skončily katastrofální porážkou ODS a hněv bývalých hejtmanů si vyžádal odvolání viníka – ministra Julínka. Zbylé špatné zákony zdravotnické reformy z poslanecké sněmovny stáhl sám premiér Topolánek před hlasováním o vyslovení nedůvěry jeho vládě. V Maďarsku padla vláda a s ní i zdravotnická reforma, v Polsku 4 klíčové zákony vetoval prezident Kaczynski, takže nevstoupily v platnost. Zdálo by se, že všechny pokusy o privatizaci s výjimkou Slovenska dopadly neúspěchem, přesto úsilí privatizátorů pokračuje dál.
Proč je slučování pojišťoven tak nebezpečné?
Na světě není normální, aby jedna osoba, která provozuje zdravotnická zařízení mohla současně ovládat zdravotní pojišťovnu, jako platebnu a z výběru veřejných odvodů zdravotního pojištění platila úhrady vlastním zdravotnickým zařízením. Julínkovo ministerstvo totiž v roce 2008 udělilo licenci zdravotní pojišťovně Agel, ta během roku splnila požadovanou minimální podmínku existence a nabrala 60 000 pojištěnců. Záhy poté požádala o sloučení s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou, s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Aby nebylo možné využít nedokonalosti zákona, který umožňoval slučování zdravotních pojišťoven bez vážných příčin, předložil jsem tehdy návrh zákona, který tomu měl zamezit. Sněmovna můj návrh zákona schválila v červnu 2009, ale v ten samý den ministryně zdravotnictví Jurásková podepsala sloučení ZP Agel s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou a než zákon vstoupil v platnost, tak ještě stihla podepsat sloučení s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Vznikla Česká průmyslová zdravotní pojišťovna ovládaná stejnou ovládající osobou, jako Agel a.s. - zdravotnický řetězec 12 nemocnic, a více než 20 dalších zdravotnických zařízení – poliklinik, lékáren, distribuční firmy, laboratoří, apod.
Po volbách v roce 2010 se nová vládní koalice ODS, VV, TOP 09 a Starostů a nezávislých dohodla velmi rychle na zrušení paragrafu omezujícího dalšího slučování pojišťoven.
To se událo v září 2011 a znovu se tak otevřel prostor pro posilování České průmyslové zdravotní pojišťovny a řetězce Agel. V srpnu 2012 ministr Heger podepsal další sloučení České průmyslové zdravotní pojišťovny se Zdravotní pojišťovnou Metal-Aliance. Přestože na sloučení není právní nárok, ministerstvo zdravotnictví postupně jednou licencí a třemi „darovacími smlouvami“ umožnilo během 3 let z miniaturní zdravotní pojišťovny Agel vytvořit druhou největší zdravotní pojišťovnu, která má nyní 1 200 000 pojištěnců a obrat kolem 24 miliard korun. Tím ale samo ministerstvo zdravotnictví přispělo k obrovské nerovnosti mezi zdravotnickými zařízeními a mezi pojišťovnami.
Jaký vývoj lze očekávat?
V tezích nového zákona o zdravotních pojišťovnách je uvedeno, že pokud bude mít nějaká zdravotní pojišťovna finanční potíže, pak její klienty automaticky převezme zdravotní pojišťovna, která bude mít největší příjmy na jednoho pojištěnce. A tou v současné době je právě Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Současně se má zdravotním pojišťovnám umožnit nabízet klientům individuální pojistné plány. To v zásadě znamená, že současné všeobecné zdravotní pojištění se postupně začne měnit na pojištění soukromé, se všemi obrovskými riziky pro lidi, kteří možná velmi brzy zjistí, že za pár ušetřených stokorun na zdravotním pojištění najednou nebudou mít kryta veškerá rizika, že v případě úrazu nebo závažné nemoci musí doplácet spousty peněz anebo budou posíláni jenom do určitých nemocnic a k určitým lékařům v rámci tzv. plánů řízené péče, které na nich budou šetřit miliard korun.
Ze zdravotních pojišťoven se mají stát obchodní společnosti neziskového typu, přičemž nikdo nezabrání, aby se z těchto neziskových společností nestaly jediným pozměňovacím návrhem společnosti ziskové. Ministerstvo zdravotnictví přišlo s návrhem zrušit 10 000 akutních lůžek. Před tím ale prosadilo návrh zákona, kterým si odebralo veškeré pravomoce k ovlivňování tohoto procesu s výjimkou velkých specializovaných nemocničních center. Všechny ostatní nemocnice jsou ponechány na libovůli zdravotních pojišťoven, dnes především VZP, které rozhodnou o tom, zda s příslušnou nemocnicí uzavřou nebo neuzavřou smlouvu. Řada menších nemocnic bude tlačena do útlumů a rušení nejenom lůžek, ale celých oddělení. Nemocnice u nás mají naprosto rozdílné úhrady (liší se i o 100 %) od zdravotních pojišťoven, za stejné zdravotní výkony a léčení pacientů.
Rušení akutních lůžek bylo odloženo na dobu po krajských a senátních volbách, aby nevzbuzovalo emoce voličů. Nejde o to snížit počet lůžek ve velkých nemocnicích, jde o to zrušit nebo zadlužit řadu malých nemocnic, přestože jsou třeba ziskové a léčí efektivněji, než ty velké. Poté, co budou uzavřeny, přijdou soukromé řetězce a nemocnice koupí a obnoví činnost za podstatně lepších podmínek od zdravotních pojišťoven, než mají současní provozovatelé. Vše půjde v podstatě dál, jenom provozovatelé budou jiní a daleko významnější část nemocnic bude v soukromých rukou. Přijde doba, kdy si řetězce začnou diktovat podmínky.
Existuje řešení?
Ano, k tomu je zapotřebí zákonem zamezit současnému ovládání zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení stejnou ovládající osobou, prosadit povinné zveřejňování všech smluv a plateb mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními, sjednotit úhrady za výkony ve všech zdravotnických zařízeních, prosadit přísnou státní kontrolu nad zdravotními pojišťovnami i nemocnicemi a zamezit rozsáhlým střetům zájmů ve správních radách zdravotních pojišťoven a nemocnic a nedovolit zavedení individuálních pojistných plánů zdravotních pojišťoven. Mnozí lidé si vůbec neuvědomují, jakou obrovskou výhodou je mít všeobecné zdravotní pojištění, které je solidární. Každý má v podstatě jistotu, že v případě potřeby bude léčen, aniž by musel studovat složité pojistné plány, co všechno pojistná smlouva kryje, či nekryje. Přitom tato největší naše výhoda, např. vůči Američanům, nebo Holanďanům se má velmi brzy změnit. Pokud se změní, pak to bude téměř nevratný krok.
Pro osvětlení a srovnání s vývojem na Slovensku uvádím některé souvislosti. Slovensko mimo jiné zvažuje znárodnění zdravotních pojišťoven, protože zprivatizované zdravotnictví a důchodový systém se dostal do zoufalé situace.
Nenechme si proto ukrást všeobecné zdravotní pojištění a nedovolme politikům učinit nevratné kroky!