Ve čtvrtek 14. srpna v 18:00 byl na Václavském náměstí v Praze zahájen Pochod Prahou „Iniciativy za spravedlivý mír na Blízkém východě - Ne naším jménem!“ za ukončení blokády a uctění obětí masakru v Gaze. Vlastnímu pochodu předcházelo shromáždění pod sochou svatého Václava s projevy mluvčího iniciativy Zdeňka Jehličky, novináře Mohammeda Al Nabulsiho a Jana Kavana, jemuž předcházel zpěv působivé palestinské hymny „Mautini“. Následoval projev europoslankyně Kateřiny Konečné a politického aktivisty a organizátora amerických a českých lodí s humanitární pomocí Gaze Libora Von Schonau. Co tedy bylo řečeno před zahájením tříkilometrového pochodu k velvyslanectví státu Izrael? V celku nic nového, byly jen zopakovány notoricky známé skutečnosti.
O čem naše korporátky nepíší
Stát Izrael v rozporu se stanovenými hranicemi z roku 1947 Rezolucí Valného shromáždění OSN č. 181 a v rozporu s mezinárodním právem a s řadou dalších rezolucí OSN nezákonně okupuje již více než 60 let území Palestiny, včetně pásma Gazy, přičemž Palestinci legitimně uplatňují právo bojovat proti této okupaci v souladu s Chartou OSN a Dodatkovým protokolem I k Ženevským úmluvám, se zvláštním zřetelem na čl. 1 odst 4. V souladu s mezinárodním právem „bojují proti cizí okupaci a proti rasistickému režimu, aby uplatnily své právo na sebeurčení, jak je zakotveno v Chartě Oganizace spojených národů a v Deklaraci zásad mezinárodního práva“.
Naopak stát Izrael se výstavbou osad na okupovaných územích dopouští vážných porušení Ženevských úmluv, které jsou hodnoceny jako válečný zločin s důsledky dle mezinárodního práva.
Vážným porušením se rozumí: následující úmyslné porušení Ženevských úmluv, které má za následek smrt nebo vážnou újmu na zdraví:
- vedení útoku na zakázaný cíl (např. zdravotnické jednotky, civilní objekty či osoby, nehájená či demilitarizovaná oblast)........
- přesídlování vlastního obyvatelstva na okupovaná území
Dále stát Izrael porušuje bombardováním Gazy Ženevské úmluvy, z nichž citujeme.
3. CIVILNÍ OBYVATELSTVO (4.ŽÚ a I.DP část IV. oddíl I. a II.)
Základní zásada:
Bojující strany jsou vždy povinny rozlišovat mezi civilním obyvatelstvem a příslušníky ozbrojených sil a mezi objekty civilními a vojenskými – válečné operace jsou přípustné jen proti vojenským objektům a kombatantům. Civilní osoby musí být chráněny před každým aktem násilí či zastrašování. Civilní osobou je každá osoba, která není příslušníkem ozbrojených složek (dle II.2), ani obyvatel bojující proti okupantům. Tvoří civilní obyvatelstvo (dále jen „obyvatelstvo")
- přítomnost jednotlivců jiného charakteru nezbavuje civilní obyvatelstvo civilního charakteru
- je-li pochyba, zda je osoba civilní, pokládá se za civilní
- nic nelze vyložit jako ospravedlnění útoku na civilní osoby či objekty
Bez komentáře můžeme nechat pověstnou zeď a plot, který je v rozporu se vším, především se zdravým rozumem. Není-li legitimní boj člověka proti životu v armádou hlídané ohradě, pak už není legitimní vůbec nic. A tato ohrada se navíc stále zmenšuje, přičemž lidí v nich zavřených neustále přibývá. A to jim už nepatří ani zásoby vody, ani elektřina, ani zemní plyn, který leží v 20 km pásmu Gazy v moři.
Izrael už nemine mezinárodní tribunál za zločiny proti lidskosti
Agresorem tedy není lid Palestiny, ale stát Izrael, mají-li slova ještě nějaký smysl. Pokud v současném incidentu porušili palestinští bojovníci proti okupaci mezinárodní právo, mají na svědomí tři životy civilních osob. Oproti tomu státní moc dotovaná miliardami dolarů a nejmodernějšími vojenskými systémy ze Spojených států amerických má na svědomí 2 tisíce zavražděných civilistů. Tři ku dvěma tisícům. Tento nepoměr jen dokumentuje asymetrickou válku státu Izrael proti lidu Palestiny. Armáda Izraele navíc cíleně bombarduje i řádně označená a zdokumentovaná centra uprchlíků pod ochranou OSN. To už je zločin na druhou a nic jej nemůže zrušit. Je jen otázkou času, kdy bude Izrael souzen mezinárodním tribunálem za zločiny proti lidskosti.
Demonstrace připomněla, že nepoměr se zrcadlí nejen ve zbrojení, ale také v informační, mediální a ekonomické válce. Izrael chce prostě vítězit na všech frontách. Vede totální válku jako kdysi nechvalně známé nacistické Německo. I proto jsou někdejší židovští vězni Osvětimi a Varšavského ghetta zděšeni nad podobným postupem, navíc spojeným s rasismem a s výkřiky politiků o vyvraždění celého národa. Viz náš nedávný článek Izraelští občané přeživší holocaust veřejně odsoudili řádění v Gaze.
Jak je to možné? Jak je možné, že Spojené státy a jejich satelit, Česká republika, podporují takový stát jako je dnešní Izrael? Jednoduše. Ozřejmil nám to historik z Bostonské univerzity a honorární konzul České republiky v Bostonu Igor Lukeš. Jeho projev na videu najdete zde, viz zejména čas 5:10. Hledání tzv. "falešných symetrií", je prý možné jen ve světě, v němž neexistují vůbec žádné hodnoty.
Jaký je podle Lukeše rozdíl mezi dvěma světy? Jeden je prosperující, demokratický, zatímco ten druhý je světem totalitním, na pokraji ekonomické katastrofy. Ten první svět si může dělat co chce, ten druhý svět má povinnost se nechat pasivně pronásledovat a zabíjet. Pak ovšem život rozstříleného dítěte v jednom a ve druhém světě nemá stejnou hodnotu. To je naprosto absurdní přístup, který v čase války v Sýrii, v Iráku, a na Ukrajině pouze dokazuje morální úpadek západní demokracie. Pokud někdo takový přístup hájí, pak riskuje, že se vydělí z civilizované společnosti a bude souzen stejným fašistickým metrem, jaký on sám používá. Jeho vlastní dítě by tedy ztratilo ochranu mezinárodní komunity.
Pro historika Lukeše je asi válka nevyhnutelná a správné vraždění je holt správné
Podle tohoto pána máme plné právo kázat vodu a pít víno. A tento Igor Lukeš byl členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů! Jeho pojetí historie má vskutku úroveň hodnou citovaného totalitního institutu, kteří vedli bývalí političtí politruci ODS jako Pavel Žáček a spol. Takovou „nestranností“ se vždy vyznačovali lidé zvláštního ražení - komunisté, fašisté, rasisté a otrokáři všech zemí. A tento myšlenkový jed se šíří napříč hranicemi a staletími, nyní s pomocí českých korporátních médií. S takovým uvažováním se ospravedlní každá Osvětim, každý gulag, každá bomba shozená na civilní města, pokud budou zabíjení "ti druzí".
My - fašisté, komunisté, křesťané, otrokáři a Lukešovi demokraté - my totiž prosperujeme. Čili jsme lepší společností, a proto můžeme zakroutit krkem každému, kdo by nám tu nádheru chtěl kazit. A že těch zrádců přibývá! Za chvíli to bude půl světa, včetně všech zemí BRICS, Ruska, Indie a Číny. Lukeš po vzoru pruského generála Clausewitze konstatuje, že „politika, stejně jako používání síly, jsou na dvou stranách toho stejného kontinua, a že válka je pokračování politiky jinými prostředky“ (čas 3:50). Takže je vše v naprostém pořádku. Připravte se na válku, milé děti, pan profesor Lukeš vám to pěkně vysvětlil.
Máme holé ruce, nikoliv rozum
Abychom se ale vrátili k našemu pochodu Prahou za svobodnou Palestinu. Průvod cca 100 lidí byl lemován davy turistů a zvědavců, z nichž velká část heslům na viditelných transparentech a slyšitelných v češtině i angličtině z megafonu a od účastníků, rozuměla a dávala najevo své sympatie. Tyto sympatie dokonce někteří projevili tím, že si před orlojem na Staroměstském náměstí, jako gesto solidarity a sounáležitosti s protesty po celém světě, se všemi účastníky lehli na minutu na zem.
Policie šla v čele průvodu, na zem sice nelehala, ale odkláněla provoz, pilně natáčela účastníky na kameru, asi pro stále větší kartotéky "extrémistů", a vůbec si počínala naprosto korektně. Po výstupu Chotkovými sady za provolávání hesel „Free Palestine!“, „Netanjahu zabiják!“, „Ať žije Gaza"“, „Occupation no more"“, „NE společnému zasedání vlád ČR a Izraele!“ na nás čekali těsně před velvyslanectvím dva pánové s vlajkou Izraele. K žádnému incidentu však nedošlo, jen symbolické zapalování svíček za oběti v Gaze se nelíbilo ochrance velvyslanectví státu Izrael, považovala takové svíčky na obrubníku za bezpečnostní hrozbu a vyslala tedy naší policii, aby podobnému jednání učinila přítrž. Je to neuvěřitelné, ale ze stovek států světa si česká vláda jako největšího parťáka právě Izrael.
Na závěr v klidné atmosféře vystoupil právník Pavel Čižinský, který označil vztah Palestinců a Izraele jako vztah vězněného a věznitele. Jednání Izraele podle něj nelze označit za nutnou obranu, ale za masakr. Dále se řečník zastavil u toho, odkud známe takový nepoměr mezi oběťmi, a nalezl paralelu v protipartyzánském boji nacistů a zabíjení desítek civilistů, ať už šlo o Čechy nebo Francouze, za jedno Němce. Na závěr promluvil zástupce Amnesty International pan Brad McGregor, pro něhož největším nebezpečím není revolta a protesty, ale naopak poslušnost. Svět je podle něj příliš dlouho poslušný. Příliš dlouho přihlíží, jak se „bojuje proti terorismu“ největším terorismem, to jest válkou. Každá moc, každý režim musí prokazovat neustále svoji legitimitu. Získáním moci legitimitu totiž nezískává, ale naopak ztrácí, a proto je nutné ji neustále znovu a znovu obnovovat - legitimizovat. V současných podmínkách není Izrael schopný legitimizovat hladovění Palestinců, demolice jejich domů, výstavbu nelegálních osad na okupovaných územích, zabíjení stovek a tisíců Palestinců. Až se prach usadí a přestane se střílet, požadujme změnu. Na úplný závěr byla přečtena výzva Gazy světu a šlo se domů.
Už nikdy více být ovcemi
Co k tomu dodat? Snad jen připomenout možnosti dnešního obyvatele území Palestiny. Buď je Židem podle krve, podle rasy, a může být tedy bez problémů občanem státu Izrael. Také může být židem podle víry a pak na základě určitých procedur může být rovněž občanem státu Izrael. Po splnění těchto kritérií se ovšem může stát občanem Izraele i obyvatel Islandu, když projeví zájem. Naopak se jím nemůže stát nikdo, kdo nesplňuje tato kriteria, i když žije na území Palestiny od narození, nejen on, ale i jeho předci po mnoho generací. Výjimku z tohoto pravidla činí tzv. izraelští Arabové. Ti mohou být rovněž občany Izraele, i když druhé kategorie. Jde o ty, kteří se nedali vyhnat a zastrašit ani masakry celých vesnic a nedali se vyhnat ze svých domovů na území Izraele v hranicích zmíněné rezoluce OSN č. 181. Totéž dnes hrozí izraelským beduínům a jejich staletým osadám na Negevské poušti.
Nu, a pak už tu máme jakési Palestince, kteří nemají právo být ani občany státu Izrael, ani žádného jiného. Pocházejí z území, kde podle rezoluce OSN měl vzniknout Palestinský stát, tedy z Betléma, Gazy či Jeruzaléma, které Izrael desítky let nezákonně okupuje. Stát Izrael zajímají jen jako námezdná síla, jako lidé pro něj nemají žádnou hodnotu. Nenabídne jim žádnou perspektivu, ani občanství Izraele, ani žádnou jinou. Stát Izrael zachází s Palestinci jako s bezprávnými vězni. A tak žijí buď v uprchlických táborech v okolních zemích nebo na okupovaných územích Palestiny v ohradách s checkpointy se strážnými věžemi, bez práv cestovat mimo ohradu za jakýmkoliv účelem, stavět, obhospodařovat svou půdu, pokud jim okupační moc nevystaví nějaké omezené povolení.
Pokud žije v ohradě nazvané Betlém, má štěstí, může se rozptylovat pohledem na zbožné křesťanské návštěvníky Ježíšova místa narození. Na tomto místě střílejí okupanté jen občas, stopy po kulkách v Chrámu narození Páně jsou ještě vidět. Pokud se ovšem narodíte v Gaze, je to horší, protože jste označen za tzv. "živý štít", což v městě s hustotou osídlení dvojnásobnou oproti Praze není žádný problém. Při ostřelování škol a nemocnic tak přijdou o život i vaše děti oficiálně chráněné v uprchlickém sídle OSN. A jste rázem i bez práva na život a svět mlčí jako Zaorálkovo zamindrákované zamini. Ať jste v nemocnici, doma, na pláži nebo ve škole, ať je vám jeden nebo sto roků, jste naprosto bez práva na život. Ven z tohoto pekla nemůžete, není jak a není kam. Tanky a stíhačky izraelské armády své cíle nemíjejí, pomáhá jim NATO a Pentagon.
Související články
Izrael v novém kole války proti Palestincům
Palestina a my
Debatní klub o Palestině - Jiří Kalát / Daniel Veselý
Přemrštěná reakce Izraele na umírněné opatření EU
Starosti Izraele, nejen mediální