V nedávném článku, týkajícím se voleb do zemského parlamentu v Sasku, jsme konstatovali, že i v zemi, která pro nás byla vytouženým vzorem, to jde s demokracií pořádně s kopce (Bezradná Angela v Drážďanech a vítězství nevoličů v Sasku). Poslední volby do zemských parlamentů v Durynsku a Braniborsku trend pouze potvrdily a ukázaly, že stále více voličů není ochotno dát svůj hlas politickým stranám, které považuje za zkorumpované a vyhýbající se nazvat věci pravým jménem. A v plné parádě nastupuje na politickou scénu nová, konzervativně národní euroskeptická strana AfD, Alternativa pro Německo.
Durynsko
Výsledek voleb do zemského sněmu je vidět z této grafiky:
Celková volební účast poklesla z 56,2% v roce 2009 na 52,70 v roce 2014. To je pořád ještě nadpoloviční většina, na rozdíl od Braniborska, kde nadpoloviční účasti dosaženo nebylo. Po dvou desetiletích , kdy dominovala v této zemi křesťanská demokracie a stále se drží s 33% na špici, lze však sestavit poprvé i jinou, než velkou koalici. Tedy Linke, SPD a Zelení.
Ovšem SPD, tedy salónní socialisté, kteří jsou zájmům pracující německé většiny hodně vzdáleni, dostali tentokrát pořádný výprask. Není se co divit, to co předvádí Sigmar Gabriel po boku Angely Merkelové, je opravdu k pláči. A voliči reagovali. SPD spadlo v této zemi z 18,5% na 12,4%. V porovnání s Alternativou pro Německo, která dosáhla dvojciferného výsledku, zde 10,6%, je výsledek opravdu tristní. Vypadává stejně jako přede dvěma týdny strana Svobodných FDP, donedávna vládní strana. Do zemského parlamentu se dostávají ještě i zelení, ovšem i oni byli voliči potrestáni a skončili na 5%.
Braniborsko
Volební účast: pouhých 47,9%, což je nejnižší účast ve volbách od znovu sjednocení Německa vůbec a druhá nejhorší od roku 1946. Zde má zemských parlament 88 křesel, možné rozložení a výsledky voleb jsou zde:
Po volbách v roce 2009 převzala vládu levicová koalice Linke a SPD, podle letošních výsledků by ovšem přes porážku, kterou utrpěla, mohla SPD uzavřít jako chudá nevěsta koalici s CDU a podpořit tím velkou vládní koalici na spolkové úrovni. Strana Alternativa pro Německo, která již má své zastoupení i v evropském parlamentu v podobě svého místopředsedy a ideového vůdce profesora Hanse Olafa Henkeleho, však získala rekordních 12,2% a z 11 mandátů. S touto stranou, která se řadí napravo od CDU, však nikdo nechce mít nic společného. Zejména transatlantická CDU ne.
Když politici lžou, voliči ztrácí trpělivost
Odkud se bere náhlá popularita Alternativy pro Německo? Především se jedná o silně eurokritické politické uskupení vzdělaných ekonomů- patriotů, kteří chtějí nazývat věci pravým jménem.
Doposud byla tato politická strana především nejsilnějším kritickým hlasem vůči Bruselu, ECB, záchranným deštníkům ve prospěch bank a deklarovala svou podporu hospodářským aktérům v reálné ekonomice. Známé jsou přednášky zesnulého profesora Wilhelma Hankela, vysvětlující, proč euro táhne většinu zemí Evropy a v budoucnosti i Německo do kytiček, kdo umí německy například zde. Až doposud měl Wilhelm Hankel vždycky pravdu.
Ve srovnání s tím, co předváděl včera večer v Hyde parku na téma Lehman Brothers investiční bankéř a bývalý spolupracovník Goldman Sachs a amerického FEDu Ondřej Jonáš s naprosto nepřipravenou moderátorkou, jsou jeho přednášky úplnou školou života. Jenže u nás není věcná debata na háklivá témata, jako je centrální a investiční bankovnictví – na rozdíl od jiných zemí - myslitelná. To klanění se zlatému teleti, máme zřejmě jako národ v genech.
Protože totéž se odehrává na úrovni zaběhnuté partokracie v Německu, jelikož se politici drží svých tučných platů a křesel jako klíšťata, než vypukne další krize a následující válka, vsadila AfD právě na tuto kartu. Pochopila, že lidé už mají dost mlžení, vyhýbání se palčivým problémům, které je tíží, a tak svou kampaň vedla v jiném stylu: „ Nejhorší je, když se o problémech nemluví“.
AfD profituje ze strachu Němců z budoucnosti
A ten není nikterak malý. Největší obavy mají Němci z příliš otevřené a neregulované přistěhovalecké politiky. Nyní zvláště v souvislosti s islámským extremismem, který může ohrožovat vnitřní bezpečnost evropských zemí. Na své otázky však občané od stávajících etablovaných stran žádné odpovědi nedostávají. Nemluví se o tom, jaká pravidla by bylo zapotřebí nastavit a jaké množství imigrantů s ohledem na nezaměstnanost a pokles výkonu ekonomiky by mělo být do země přijato, nemluví se o tom, že imigranti vytvářejí často paralelní kulturu a nejsou podmínky pro jejich plnou integraci do většinové německé společnosti.
Jenže o tom je nekorektní mluvit. Třeba položit otázku, zda se v důsledku přistěhovalectví zvýšila kriminalita, je nepřípustné. Tak se stalo, že v polsko-německém pohraničí, kde je kriminalita opravdu vyšší, volilo Alternativu pro Německo 20 a více procent. A ani zahraniční politika, ani podpora vícedětných rodin, ani posílení vnitřní bezpečnosti nezůstala v kampani AfD stranou, takže se začíná přibližovat rakouské straně Svobodných, jejíž preference od posledních voleb rovněž značně narostly a ohrožují Rakouskou lidovou stranu, která prošla nedávno velkou vichřicí. Předseda braniborské AfD Alexander Gauland k tomu říká:
Tento aktivista a úspěšný německý publicista se zřejmě jen tak něčeho nezalekne. V roce 1959 po maturitě utekl do západního Německa. A vyzývá: „Je na čase, aby se do dění zapojili ve větší míře více lidé“.
Obviňovat Alexandra Gaulanda z extremismu, či neochotě podporovat lidská práva, jaksi není na místě. Až do nedávna se zasazoval o dodržování lidských práv jako spolupracovník Amnesty International.