Poslední článek z naší již dvouleté série "Fakta o Sýrii" se časem změnil na "Fakta o Blízkém východu" a nese název Situace v Jemenu a Sýrii, červen 2015. Mlčení korporátních médii o situaci v Sýrii a v Jemenu je dost výmluvné. Když korporátky mlčí, obvykle se v dané zemi děje dost zajímavých věcí, které se naspinují pro české či jiné publikum až poté, co je po všem. Shrňme situaci. Zběžný pohled ukazuje, jak složitá je situace v Sýrii dnes.
Asad kontroluje asi 20 % z celkem 185.000 km² území, tj. především Damašek, Homs, Latákiji a část území kolem Golan a Jordánska. Al Núsra a ISIL kontrolují asi 10-15 % území: část kolem Golan a území kolem Idlibu a Aleppa. Kurdové kontrolují asi 15 % a připravují se na útok na hlavní sídlo ISIL, tedy na město Rakha.
Začala bitva o Golany
Již asi rok píšeme o tom, že Izrael bude muset znovu bojovat o Golanské výšiny, které drží v rozporu s usnesením Rady bezpečnosti OSN. Zatím zde vytvořil pomocí odnoží al Núsry vlastní teroristické skupiny, kterým dává všemožnou podporu. Tak udržuje v chodu ony "buffer zones", které mu mají chránit vojenská stanoviště na okupovaných Golanech. Jenže držet vedle sebe oheň a vodu dost dobře nejde. Izrael si za léta okupace zkorumpoval zejména ty drúzské vesnice na Golanech, které se smířily s daným stavem okupace na věčné časy. Jenže pro teroristické wahabisty podporované Izraelem jsou Drúzové kmen určený na zabití. Skupina al Núsry zvaná Ahrar al Šam podporovaná Izraelem uskutečnila masakr v libanonské vesnici Qalb Lozé obývané již asi tisíc let Drúzy. Plenila zde a zabila asi 30 lidí, ženy a děti. Rozhořčení Drúzové tedy budou muset volit mezi židovským okupačním chlebodárcem a mezi Asadem bojujícím proti al Núsře, která je chce vyvraždit pod blahovolnou ochranou Izraele.
Další kolo bojů je zajímavé tím, že o něm obě strany urputně mlčí. V pátek 22. 8. měly zaútočit izraelské F-16 na pozice Asadovy brigády č. 68 se základnou v Chán al Šejk u Damašku. Zejména vedly útok na brigádu č. 90 u Kunejtry, která nyní vede útok proti al Núsře na Golanech, kterou vyzbrojuje a živí Izrael. Stíhačky se také pokusily zničit pozice SAM na letišti v Chalachře. Syrská vládní armáda (SAA) neprve vypálila po stíhačce staré SAM-5 a SAM-9, aby zaměstnala jeho aktivní obranu. Pak přišla na řadu modifikovaná verze ruské S-300 z Íránu. Letadlo se změnilo v ohnivou kouli, dopadlo vedle Golan a pilot prý nevyskočil. Navíc přitom SAA sestřelila asi dva izraelské vrtulníky. Pokud je tato verze správná, pak Izrael kvůli dodávkám ruských S-300 přišel o nadvládu ve vzduchu.
Ofenzívy Asada, ústup ISIL
Situace je zatím značně nepřehledná, ale některé věci začínají být jasné. Klíčové je dobytí Zabádání, viz tato mapa naprostého obklíčení více než tisíce teroristů všech možných skupin. Mnozí z nich se už vzdali, včetně velitelů ISIL a al Núsry, ale boje dále pokračují.
Již jsme psali o vítězné ofenzívě v pohoří Kalamún, kde Hizballáh ukázal mistrovskou taktiku boje na rozsáhlém území. Holt se pilně cvičí na ty Golany... Teroristé placení Tureckem, Saúdy a Izraelem jsou namačkáni už jen na dvou kilometrech čtverečních a hrozí jim smrt nebo bezpodmínečná kapitulace. To ale znamená, že fronta se hne směrem k tureckým hranicím, které ze druhé strany čistí kurdská PKK. Teroristé jsou odřezaní od zásobování z Libanonu a postupně jim hrozí i odříznutí od Turecka, což bude jejich konec. Pak Golany přijdou o loajalitu Drúzů i o nárazníkové teroristické zóny. To byl také důvod, proč Izrael začal přímo bombardovat vojenské pozice SAA, což ho asi stálo ono zmíněné letadlo.
Dilema Turecka
Zejména Erdoganovo Turecko je teď dost zoufalé, protože nestačí zásobovat teroristy ISIL v Sýrii. Dříve to Spojeným státům nijak nevadilo. Ale nyní se ledy hnuly, protože Írán se stal uznanou velmocí a Saúdové jsou zle tlačeni v Jemenu. Výsledkem je, že Spojené státy potichu souhlasily s tím, že Rusko rozšíří pomoc Asadovi v boji proti ISIL jak vojensky, tak i družicovým snímkováním. Bezletová zóna nad Sýrií přestala existovat. SAA nyní blokuje turecké stíhačky stejně úspěšně jako izraelské F-16, a to skrze ruské S-300 instalované na vrcholech dobyté Latákije. Viz starší "fakta" a heslo "latákie". O zbytek se starají pojízdné ruské jednotky Pantsir-S1, které sestřelí každou stíhačku v okruhu do 15 km.
Ovšem poslední historka ukazuje, že Spojenými státy placení teroristé a žoldnéři (plat 250 až 400 USD měsíčně) to nemají v Sýrii lehké. Komická situace nastala, když teroristé trénovaní a placení z USA přešli hranici do Sýrie a byli okamžitě zajati od al Núsry. Výcvik a vyzbrojení těchto zajatých žoldnéřů stálo americké poplatníky asi 500 miliónů dolarů a tip al Núsře dalo pravděpodobně Turecko. Erdogan nevidí rád, když se po Sýrii procházejí jiní bojovníci než ti z al Núsry a ISIL, které si platí. Američané jsou tedy z politiky Turecka znechuceni a dali Rusům volnou ruku, aby jim skrze Asada trochu vyprášili kožich. No a my všichni pak zaplatíme následnou vlnu uprchlíků, kterou má úklidová četa českých humanistů za úkol považovat za spadlou z nebe.
Schizofrenie Saúdů, USA a Britů
Další vtipná historka je ze Saúdské Arábie. V jedné rodině dva pohřby. Jeden syn zahynul při bombardování jemenských pozic ve vládní saúdské stíhačce, kterou sestřelili hútští povstalci. Druhý se nechal vyhodit do vzduchu při sebevražedném útoku kousek od Bagdádu, kde bojoval na straně ISIL. Saúdové ani Američané už nevědí, čí jsou. Pak není divu, že všichni hlavní představitelé zemí Blízkého východu jezdí za Putinem, kde se střídá v posledních měsících jeden klíčový činitel za druhým. To je totiž ten výsledek mnohaleté tiché práce ministra zahraničí Lavrova a jeho blízkovýchodního týmu. Každý viděl na vlastní oči kapitulaci EU a USA při jednání o iránském nukleárním programu. Sankce skončily. A teď každá země EU spěchá do Teheránu, aby zde začala obchodovat. Dokonce i Britové zde obnovili činnost svého velvyslanectví.
Tony Blair, nyní zvláštní vyjednávač pro Blízký Východ, je na tom tak špatně, že se musí nechat prosíkem zvát na všechny oficiální akce, protože s ním nechce nikdo mluvit. Naposledy jej poslal domů s prázdnou i Hamás. Jejich vyjednavač Chálid Mišál odmítl jak jeho rady, tak i návrh, aby se v Londýně vyjednávalo o příměří v Gaze. Inu, kdo s čím v Iráku, Sýrii a Libyi zachází, ten s tím také schází. A my máme pro změnu ty uprchlíky, kteří "spadli z nebe".
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!