Ukrajina a Česko: Dvě případové studie občanského žurnalismu

Programový dokument Free Czech Media

Svobodná média jsou nezbytnou podmínkou demokracie. Jejich pluralita a nezávislost na politické moci vytváří prostor pro šíření informací, svobodnou diskusi, veřejnou kontrolu a férovou soutěž politických sil. Svobodné vyjadřování názorů a volné šíření informací se opírají o 17. článek Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního zřízení České republiky. Právo na svobodu projevu je touto Listinou zařazeno na prvním místě ve výčtu politických práv a náš stát se k hájení a prosazování tohoto práva zavázal celou řadou mezinárodních smluv.

V této době, kdy si připomínáme 25. výročí pádu totalitního režimu, musíme konstatovat, že znovu dochází k různým formám úpadku svobody projevu, volného šíření informací a k jistému omezování kritické diskuse o výkonu veřejné moci.

Jakožto skupina novinářů, kteří dlouhodobě působili a působí v řadě klíčových médií v České republice, sledujeme bedlivě a s jistou starostí, jak znovu dochází k přehlížení či zatajování podstatných informací, které se nehodí klíčovým politickým silám, k protežování jedněch politiků na úkor těch druhých a k uzavírání prostoru pro výměnu názorů. Jakkoli tato změna směrem k nižší míře svobody je zapříčiněná změnou politické atmosféry i rozložení sil v zemi, předem bychom rádi uvedli, že zcela principiální zodpovědnost za tento úpadek nese samotná novinářská obec, a to tím, že se sama a dobrovolně konformizuje s mocí na principu jakési předběžné zbabělosti. Zásadní roli v tomto negativním procesu také sehrávají klíčoví manažeři médií, kteří oproti dřívějším dobám mnohem méně chrání nezávislost svých redakcí před politickými tlaky.

Jako první zahájil útok na novinářskou obec nově zvolený prezident Miloš Zeman, a to přímo ve svém inauguračním projevu, v němž paušálně označil novináře za asociální skupinu. Tuto zdrcující kritiku, která by mohla mít v mnoha jednotlivých případech své důvodné jádro, nelze ve své generalizující podobě hodnotit jinak, než jako snahu umlčet kritická média. Prezidentův útok na svobodu projevu byl úspěšný a efektivní, což se téměř okamžitě projevilo na výrazné změně stylu práce většiny veřejnoprávních médií, čímž obecné snížení míry svobody v naší zemi dostalo poprvé znepokojující rozměr.

Druhý útok na svobodu projevu se odehrál hned následně. V polovině roku 2013 došlo k vážným změnám ve vlastnictví českých médií. Tři významné české deníky a největší soukromá rozhlasová stanice se ocitly ve vlastnictví druhého nejbohatšího podnikatele v České republice, který ve stejné době založil politické hnutí a na základě masívního politického marketingu zasedl ve vládě. Je jím současný ministr financí Andrej Babiš, majitel gigantického ekonomického impéria, jehož zisky v mnoha ohledech závisí na státní politice, veřejných dotacích a veřejných zakázkách.

V redakcích, které získal pod svoji kontrolu, proběhla masívní výměna novinářů na vedoucích místech i na citlivých pozicích politických komentátorů a zpravodajů. Tento proces se odehrál prakticky bez výraznějšího zájmu veřejnosti, přitom jeho důsledky pro férovou politickou soutěž a konkrétní výsledky voleb jsou dalekosáhlé. Tyto deníky totiž dříve určovaly v oblasti investigativní žurnalistiky velkou část mediální agendy a podílely se na odhalení závažného zneužívání moci.

Jisté znepokojení je třeba vyjádřit i vzhledem k celkové struktuře vlastnictví médií v České republice. Zatímco ještě před dvěma lety většinu médií vlastnily profesionální mediální domy, které respektovaly mezinárodní standardy nezávislé žurnalistiky a více či méně úspěšně čelily obchodování s redakčními obsahy a jejich manipulaci, dnes většinu médií vlastní společnosti, jejich prioritní ekonomické zájmy jsou v jiných segmentech ekonomiky, než jsou média a často jde o strategické oblasti, do nichž intenzivně zasahuje státní moc. I tato média jsou ohledně své svobody a redakční nezávislosti mnohem zranitelnější než v minulosti.

Domníváme se, že lidská společnost se může těšit ze své svobody jedině tehdy, jestliže se o ni aktivně stará a jestliže dokáže čelit znepokojujícím skutečnostem, které svobodu ohrožují, omezují nebo ji činí zranitelnější. Aby společnost mohla rozpoznat ohrožení, je třeba upozorňovat na kritické faktory, na manipulaci i na konformní chování novinářů, které rovněž poškozuje kvalitu kritické diskuse.

Vše, co potenciálně či přímo ohrožuje svobodu, je třeba dokumentovat a s přesvědčivými důkazy a argumenty prezentovat veřejnosti. Tím chceme přispět k tomu, aby česká společnost mohla svoji svobodu bránit. Je ovšem na ni, nakolik to učiní.

Abychom přispěli k ochraně svobody médií a k názorové pluralitě v naší zemi, hodláme vykonávat tuto činnost:

1. Sledovat vztah mezi politickým zabarvením zpravodajství a komentářů a vlastnictvím daného soukromého média.

2. Sledovat vyváženost a svobodné vyjadřování názorů ve veřejnoprávních médiích.

3. Zadávat nezávislé obsahové analýzy českých médií s akcentem na přístup opozice a kritické veřejnosti do hlavních médií.

4. Monitorovat personální změny na vedoucích místech v médiích ve vztahu k politickým vlivům.

5. Poskytovat informace mezinárodním institucím, které se zabývají úrovní svobody slova a prostředím pluralitních médií a s jejich pomocí vytvářet tlak na držitele politické, mediální a politické moci, aby nebránili vyjadřování svobodných názorů a publikování kritické žurnalistiky bez předběžných omezení a bez následků.

6. Působit na novinářskou veřejnost tak, aby se zvýšilo její povědomí o demokratických principech žurnalistiky a o svobodě a názorové toleranci v médiích.

7. Provozovat webové stránky, které budou publikovat informace o stavu svobodné žurnalistiky, budou prezentovat stanoviska na její obranu a v širším smyslu budou sledovat prostředí férové politické soutěže v České republice.

Za tímto účelem zakládáme sdružení Free Media, které je vedeno jakožto zapsaný spolek příslušným úřadem státní správy. Věříme, že touto aktivitou podpoříme další svobodný vývoj naší země v širší rodině demokratických zemí.