Balzac vytvořil více než stovkou románů velmi přesný popis francouzské společnosti první poloviny 19. století. Celému cyklu dal název Lidská komedie. Do tohoto souboru patří i dílo Lesk a bída kurtizán, které patří do oddílu Studie mravů (Études de mœurs). Máme před volbami, tak se na lesk české politiky podívejme v reálu a proveďme krátkou studii mravů současné české společnosti začátku 21. století.
Lesk a bída EU-kurtizán
Podívejme se na obdobu výše citovaného slavného románu o kurtizánách skrze nedávné setkání francouzského prezidenta Macrona a českého premiéra Sobotky. Oba politikové byli zvoleni do státních funkcí jako bývalí či současní exponenti levice. Macron byl v letech 2006-9 členem socialistické strany a i po svém odchodu z partaje pracoval ve vládních funkcích na ministerstvu financí. Po svém odchodu od levice pracoval jako investiční bankéř v soukromém bankovním domě Banque Rothschild & Cie. Pak si založil vlastní partaj a pak se stal prezidentem podle očekávání bankovního a korporátního jednoho procenta. Pravice ve Francii zahynula na vlastní zlodějny a levice k tomu navíc i na svou pitomost a neschopnost. Korporátní levičák Macron byl proto dobrá volba pro znechucené voliče, kteří nechtěli za prezidentku Le Penovou. České prezidentské volby se připravují podle podobného scénáře, jen tu oslí hlavu nosí úřadující prezident Zeman. Sobotka zatím opustil předsednictví v levicovém českém Titaniku, jde do Bruselu a ještě není prezidentem.
Tito dva exponenti levice se dostali do komediálního sporu hodného korporátní etiky a politických mravů 21. století. Macron potřebuje tzv. "zeštíhlit" francouzský sociální stát, protože to chtějí nadnárodní korporace, pro které pracoval jako bankéř. Ale okrást 99 % jde jen za tu cenu, že z nich nebudou úplní žebráci, protože to nelze ve Francii politicky prodat. Takže je třeba jít za levicovým kolegou z EU-východu a vysvětlit mu, že už lidi okrádali lidi dost dlouho a že je třeba i v této části světa zvýšit platy. Pak přestanou jezdit do Francie dělníci z EU-východu. Pak přijde Macron domů a řekne, že je třeba platy snižovat, protože ve východní Evropě už je zvyšují. A i po odchodu migrantů totiž klesá zaměstnanost a konkurenceschopnost, firmy jdou pryč. A zaměstnanost ve Francii prý můžeme udržet jen za tu cenu, že z našinců uděláme relativní žebráky typu východních Evropanů. A pak budeme v EU šťastní úplně všichni, protože všichni budeme zhruba stejně chudí pod vládou osvícených vládců jednoho procenta. Pak můžeme vesele cirkulovat za prací z jednoho EU-státu do druhého. A to je ten vysněný internacionalismus socialistické korporátní internacionály sloužící jednomu procentu.
Lidská komedie v Česku
Sobotka vůbec není před volbami proti zvyšování mezd, ale upozornil levicového kolegu od Rothschildů, že francouzské firmy tu lidi okrádají stejně jako rakouské a německé. Tak pardon, ty německé a americké firmy nezmínil, to by nebylo politicky korektní, protože korporátně levicový Sobotka si může kopnout jen do malého Rakouska. Západní firmy platí zhruba 30-40 % mzdy, kterou dávají lidem ve své zemi. A pak se oba levicoví exponenti rozešli zcela přátelsky s tím, že si o tom ještě někdy promluví, až budou mít čas a náladu. Rothschildovský Macron sníží sociální standard ve Francii jen tehdy, pokud přesvědčí korporátně natvrdlé Čechy, že by měli ve svých montovnách a jiných otrokárnách zvýšit mzdu. Západ doženeme ve mzdách tímto tempem asi za 220 let. Podívejte se proč.
Tabulka ukazuje průměrnou kupní sílu domácností za rok ve 42 státech Evropy v eurech. Průměr pro celou EU (tedy včetně Ukrajiny) za rok 2016/2017 je 13.672 euro. Jak sami vidíte, náš průměr 7.766 představuje asi polovinu celkového EU-průměru, který zase představuje jen polovinu toho, co má v EU prvních 15 vyspělých západních zemí. Tak jsme za 20 let koaliční spolupráce levice a pravice dohnali Západ. Dnes šlapeme peloton kupní síly až za Slováky a těsně před Balkánem. Tak se máme stále lépe a na tabulce kupní síly je to hodně dobře vidět.
Levicový Macron šel přesvědčovat levicového Sobotku, že by to měl trochu změnit. A naše korporátní noviny jsou nadšené, jak dobře si tito levicoví předáci rozumí. Ale pravicoví presstituti, podnikatelé a bankéři správně poznamenali, že naše základní mzda je zcela přiměřená poměrům a možnostem zdejšího korporátního fašismu. Proto by se neměla překotně zvyšovat, jak si to myslí levicový Sobotka a Macron. Obecného montovního lidu se už dávno nikdo na nic neptá. V současné lidské komedii nemají tito tvorové jiný význam, než chodit do práce a házet volební lístky do uren. Zaměstnanecké polostátní odbory tancují se Sobotkou, nezávislé odbory nemají v zahraničních montovnách žádný vliv a ani zastoupení. Češi a Moraváci už dávno neví, co je slovo "stávka" a o zvedání platů se jim z Francie stará rothschildovský levicový Macron skrze stejně silně levicového Sobotku.
Dnešní USA náš vzor
Tak se podívejme na zemi, kterou potřebujeme neoliberálně dohnat a předehnat. Kompletní přehled najdete zde. První grafy ukazují velmi detailně podle 20 největších měst v USA, jak se střední třída propadla do chudoby v letech 1970-2015. Podívejte se na výsledný graf roku 1971 s šedivým polem mediálního příjmu střední třídy.
Je docela slušný a sami vidíte vcelku rovnoměrné rozdělení příjmů. To jsme v roce 1971, kdy USA kralují světu a mávají dolarem. A nyní se podívejte na stejný graf z roku 2015.
Sami vidíte, že příjmy střední třídy se zmenšily. Celá skupina de facto zmizela a přesunula se do vyšší střední třídy, kde je jich ovšem mnohem méně. A drasticky naskočily příjmy jednoho procenta v pravé části grafu, které před 20 lety vůbec neexistovaly. Takže je jasné, kam se výdělky poděly a kdo koho okradl.
Lesk a bída levicových kurtizán
Pravice hraje volební komedii naprosto konsistentně, protože vidí svět očima jednoho procenta, které tuto skupinu platí. A partajní pravice ideologicky futruje obecný montovní lid a střední třídu, aby svou životní situaci taktéž viděli očima jednoho procenta. Proč ne, svět chce být klamán. Lidé chtějí ty neoliberální nerez-hrnce také, a se slevou. Zajímavá je lesk a bída levicových kurtizán, které se prodaly jednomu procentu úplně stejně jako pravice. Jenže v politické levici vznikl drobný problém daný vinou politického rodokmenu. Socialisté vyrostli z Marxova levicového odborového hnutí, které založilo První internacionálu a skrze Lassallův odborový svaz (Allgemeiner Deutscher Arbeiterverein) došlo i ke vzniku německé sociální demokracie dané založením tohoto svazu v roce 1863. Takže zrada levice kvůli zájmům jednoho procenta je vskutku grandiózní lidskou komedií 21. století. A v Česku dostala tato zrada jako obvykle i charakter absurdního divadla.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!