Radikální socialistka a feministka Klára Zetkinová předala v roce 1923 Komunistické Internacionále zprávu o vzniku politického hnutí, které dostalo název fašismus. Fašismus byl ve svých počátcích popisován mnoha liberály, socialisty a komunisty jen jako trochu koncentrovanější vláda davu, teroru a pouličního násilí. Německá revolucionářka Zetkinová však pochopila, v čem spočívá jeho nakažlivost, svůdnost a nebezpečnost. Varovala před tím, že čím déle zůstane neřešena stagnace a hniloba nefunkční demokracie, tím přitažlivější se fašismus může stát. A s tím, jak se americká kapitalistická demokracie v 21. století rozpadá a je nahrazována otevřenou kleptokracií, jež pohrdá vládou práva, stává se boj minulých antifašistů též naším bojem. Dějiny dostatečně prokazují, kam vede politická paralýza, hospodářský úpadek, rozbujelý militarismus a všeobecná korupce.
Tato prorocká analýza Kláry Zetkinové zopakovaná v knize "Boj proti fašismu: Jak bojovat a jak vyhrát", kterou vydali John Ridell a Mike Taber, zdůrazňuje hlavní rysy vznikajícího fašistického hnutí. Zetkinová varuje, že fašismus je na vzestupu tehdy, když kapitalismus vstupuje do období krizí a rozpadu demokratických institucí, jež kdysi nabízely možnost reformy a ochrany před neomezeným útlakem třídy kapitalistů. Nekontrolovaný kapitalistický útisk sráží střední vrstvy, oporu kapitalistické demokracie, do dělnické třídy a často i do chudoby. Odnímá zaměstnanci veškerou ochranu a ořezává mzdy. Čím déle trvá hospodářská a společenská stagnace, tím přitažlivějším se stává fašismus. Zetkinová by nás varovala, že nebezpečím není Donald Trump, ale rostoucí společenská a ekonomická nerovnost, která koncentruje bohatství v rukou oligarchických elit a degraduje životy občanů.
Zhroucení kapitalistické demokracie zotročuje dělnickou třídu. Její požadavky zůstávají nevyslyšeny. Reformy, které reagují na její utrpení, jsou jen kosmetické a neúčinné. Její vztek je zlehčován jako iracionální nebo rasistický. Zbankrotovaná liberální třída, která dříve umožňovala postupné a částečné reformy, jež uhlazovaly ty nejhorší výstřelky kapitalismu, blábolí vyprázdněné slogany o sociální spravedlnosti a zaměstnaneckých právech, přičemž prodává zaměstnance kapitalistickým elitám. Pokrytectví liberální třídy vyvolává nikoli jen pohrdání vůči ní, ale přímo nenávist k liberálním, demokratickým hodnotám, které liberálové zdánlivě vyznávají. Demokratické "ctnosti" získávají odpornou pachuť. Hrubý posměch, výhrůžky a urážky, kterými fašisté zahrnuli liberální establišment, vyjadřují oprávněný vztek zrazené dělnické třídy. Trumpova obhroublost právě z tohoto důvodu rezonuje mnohým, kteří byli vytlačeni na okraj společnosti. Demoralizovaní zaměstnanci, kteří zjistili, že intelektuálové z establišmentu, tisk ani akademici se jich nezastanou, ztrácejí důvěru v politiku. Když si uvědomí, že jim liberální elity lžou, otevírají se bizarním a fantastickým konspiračním teoriím. Fašisté usměrňují jejich hněv a touhu po pomstě proti řadě přízračných nepřátel, většinou minorit určených do role obětních beránků.
"Především je třeba vzít v úvahu ztrátu zajištění jejich základních existenčních potřeb," napsal Zetkinová o vykořeněné dělnické třídě. "Davy se k fašismu přimykaly po tisících," pokračovala. "Fašismus se stal azylem pro všechny politické bezdomovce, společensky vykořeněné, pro opuštěné a rozčarované. ... Maloburžoazie a síly společenského středu zpočátku nerozhodně váhají mezi dvěma mocnými dějinnými tábory proletariátu a buržoazie. Svým životním strádáním a částečně svými vznešenými touhami a vysokými ideály mají tendenci sympatizovat s proletariátem, pokud je revoluční a vypadá to, že má naději na vítězství. Pod tlakem davu a jeho potřeb a pod vlivem této situace jsou dokonce i fašističtí vůdci nuceni přinejmenším nadbíhat revolučnímu proletariátu, a to dokonce i přesto, že k němu nechovají ani ty nejmenší sympatie."
Zdiskreditované ideály demokracie jsou nahrazeny ultranacionalismem, který rozděluje obyvatelstvo nikoli podle tříd, ale na vlastenecké a nevlastenecké. Národní a náboženské symboly, jako jsou křesťanský kříž a americká vlajka, jsou fašismem zglajchšaltovány. Fašismus nabízí vykořeněným hmatatelného nepřítele a právo fyzicky vracet úder. Ti, kteří byli démonizování za úpadek státu - židé a komunisté v nacistickém Německu, kulaci v Sovětském svazu a nelegálové, Afro-američané a muslimové ve Spojených státech - se stávají společenskými párii. Tito stigmatizovaní, společně s intelektuály, liberály, homosexuály, feministkami a disidenty jsou terčem útoků jako ztělesnění nemoci, která zničila národ a bude fašisty vyhnána z jeho těla. Tato fašistická rétorika je vždy doprovázena jazykem obnovy a morální čistoty.
"To, co masy už nadále neočekávají od revoluční proletářské třídy a od socialismu, má nyní být v jejich tužbách dosaženo těmi nejschopnějšími, nejsilnějšími, nejodhodlanějšími a nejodvážnějšími prvky každé společenské třídy," napsala Zetkinová, blízká přítelkyně zabité revolucionářky Rosy Luxemburgové. "Všechny tyto síly se musí spojit do společenství. A tímto společenstvím je pro fašismus národ. ... Nástrojem, jak dosáhnout fašistické ideály, je pro ně stát. Silný a autoritářský stát, který oni sami vytvoří a který bude jejich poslušným nástrojem. Stát, který bude zvysoka trůnit nad všemi stranickými a třídními rozdíly."
Zetkinová, spoluzakladatelka radikální Spartakovy ligy, varovala proti paušální démonizaci všech součástí fašistického hnutí. Upozorňovala nás na to, že teprve až bude vyřešeno skutečné a hluboké rozhořčení těch, kteří jsou přitahováni fašismem, mohou být vyrváni z jeho pout. "Ti nejlepší z nich hledají únik z hluboké úzkosti své duše," napsala o těch, kteří se přidali k fašistickým organizacím. "Touží po nových a neotřesitelných ideálech a světonázoru, který jim umožní porozumět přírodě, společnosti i jejich vlastnímu životu; světonázoru, který není jen sterilním vzorcem, ale pracuje tvořivě a konstruktivně. Nezapomínejme, že násilné fašistické gangy nejsou složeny pouze z válečných zločinců, žoldáků a marodérů, kteří se ukájejí teroristickými činy. Najdeme mezi nimi také ty nejenergičtější síly těch sociálních vrstev, které jsou nejschopnější se rozvíjet. Musíme za nimi jít s pevným přesvědčením a pochopením pro jejich poměry a jejich ohnivou touhu, pracovat mezi nimi a ukázat jim řešení, které nevede zpět, ale spíše kupředu, ke komunismu."
Nejvyšší estetickou hodnotou fašismu je válka. Jeho uctívání militarizované síly a násilí, jeho neschopnost poradit si se světem idejí, nuancemi a složitostí, stejně jako jeho bezcitnost mu neumožňuje komunikovat jiným jazykem, než jazykem hrozeb a nátlaku. Instituce, které respektují komplexnost a snaží se překonávat kulturní bariéry v zájmu komunikace a porozumění jiným, jsou fašisty bagatelizovány a likvidovány. Diplomacie, svobodné bádání, kultura a žurnalistika jsou v klatbě. Musíte poslouchat, doma i za hranicemi, nebo budete zničeni. Toto morální a intelektuální vakuum dává fašistům převahu, především v oblasti vojenského avanturismu a imperiální expanze. Začínají dlouhé a zbytečné války, které vyčerpávají národní zdroje a likvidují občanské svobody v zemi. A nakonec používají dovnitř i navenek takovou míru brutality, která se pro národ stává genocidní.
Zetkinová napsala, že fašismus staví jednu složku dělnické třídy proti druhé. Loni v USA, ve městě Charlottesville ve státě Virginia, proběhla demonstrace se smrtelnými následky. Bojovali v ní proti sobě aktivisté "Antify" a neonacisté, kteří pocházeli převážně z té samé pauperizované ekonomické vrstvy. Rozdělení, které bylo fašismem uvnitř dělnické třídy vytvořeno fašismem, společně s jeho útokem proti odborům, intelektuálům, disidentům a tisku, podporuje nesnadné spojenectví s kapitalistickými elitami, které často vnímají fašisty jako idioty a šašky. Ve skutečnosti jsou kapitalisté upláceni fašisty daňovými škrty, deregulací, likvidací odborů a demontáží institucí, které se zabývají dohledem a ochranou zaměstnanců, stejně jako to dělá Trump. Rostoucí militarizace, která umožňuje, aby kapitalistům rostly zisky, spojená s rostoucí mocí orgánů vnitřní bezpečnosti, přiklání kapitalistické elity k fašismu. Jejich svazek je vzájemně výhodný. To je také důvod, proč kapitalistické elity tolerují a snášejí mezinárodní ostudu, kterou se stal Trump.
"Existuje zřejmý rozpor mezi tím, co fašismus slíbil, a tím, co masám dal," napsala Zetkinová. "Všechny ty řeči o tom, jak fašistický stát upřednostní zájmy národa nad vším ostatním, splasknou jako mýdlová bublina, pokud jsou vystaveny větru reality. ‘Národem’ se ukázala být buržoazie a ideální fašistický stát se vyjevil jako vulgární bezskrupulózní stát buržoazní třídy. ...Třídní rozpory jsou mocnější než všechny ideologie, které popírají jejich existenci."
"Buržoazie musí používat agresivní sílu, aby se uchránila proti dělnické třídě," napsala. "Starý a údajně ‘apolitický’ represivní aparát buržoazního státu jí už neposkytuje dostatečné bezpečí. Buržoazie se tedy snaží vytvořit zvláštní bandy pro třídní boj proti proletariátu. Fašismus takové jednotky poskytuje. Fašismus sice zahrnuje složky s revolučním původem i síly, které je podporují - složky, které by se mohly obrátit proti kapitalismu a jeho státu - přesto se stává nebezpečnou kontrarevoluční silou."
"Je jasné, že fašismus bude vykazovat různé rysy v každé zemi, což je dáno různými historickými okolnostmi," napsala. "Všude se však skládá ze směsice brutálního teroristického násilí a falešné revouční frazeologie, která se demagogicky váže k potřebám a náladám širokých mas tvůrců hodnot."
Zetkinová byla v roce 1932, ve svých 74 letech nejstarší zvolenou osobou v Reichstagu ovládaném nacisty a podle tradice se očekávalo, že zahájí první schůzi sněmovny. Stala se terčem jedovatých útoků od nacistického tisku, který na ni útočil jako na "komunistickou židovku", "zrádkyni" a "děvku", za níž ji označil sám Joseph Goebbels. Nacisti ji hrozili atentátem, pokud se objeví v poslanecké sněmovně, a tyto hrozby ji vedly k bonmotu, že v tom případě by tam tedy měla být "dead or alive". Do Reichstagu se dostala ve špatném zdravotním stavu, na nosítkách, ale na pódiu se znovuoživil její osobitý ohnivý temperament. Její čtyřicetiminutový projev byl jedním z posledních veřejných odsouzení fašismu v nacistickém Německu. Do roka nacisté zakázali komunistickou stranu a Zetkinová zemřela v exilu v Sovětském svazu.
Z jejího projevu v Reichstagu:
Zdroj: Truthdig
Překlad: Stan
Psali jsme na téma fašismus:
O fašismu, racionálně
Dva umělci, dvě vraždy, jeden fašismus
Thomas P. M. Barnett a jeho americký Mein Kampf
G. G. Preparata: Kdo dal moc Hitlerovi (recenze)
Takový obyčejný vraždící EU-fašismus
Jiskry fašismu
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!