Jako ve Slabeckém mlýně. Když žárlivý manžel vyprázdnil zásobníky kalašnikova na svou ženu a jejího milence, skrývajících se ve mlýně, mlýn natrvalo osiřel. Netrvalo dlouho a stopy kulek na zdech omšely a ztratily se pod milosrdným příkrovem zeleně. A šlo to z kopce.
I voda, co kdysi uháněla z nádrže náhonem nyní pomaloučku vysychá v původním korytu, s romantickými zbytky zpevněných břehů, prahů a jiných drobných vodohospodářských objektů.
Můj soused myslí, že je to vlastně taková hladová zeď z dvacátých let minulého století, z doby velké krize. Je to možné.
Nevidím však důvodu, proč by uprostřed lesů nebyl vodní mlýn, třeba na řezání dřeva. Energie je energie a kde ji levně najdeš, že. A taky městys Slabce je dost starý na to, aby něco podobného nevzniklo dávno před první republikou. To není samozřejmě pochlebování monarchistům. Jako nebyl tehnle článek pochlebování socialismu. Za hlubokého socialismu jsem projektoval kanalizaci na Severní Terase, Ústí n/L, a žádné jímky na dešťovku, šup se vším do potrubí a do Labe. Předtím tzv. zářezy doporučované meliorační správou Č. Budějice při zatrubňování všech toků na Prachaticku apod.
My prostě nemáme rádi přírodu. Proto milujeme auta, rádi umíráme smogem ve velkých městech, proto je nám dobře v přeplněném metru. Milujeme anonymitu měst, kde můžeme překračovat ležící těla a nevzbudíme tím všeobecné pobouření. Toto naše strana a vláda ví, proto dotuje města více než vesnice, které tak umírají jak na těle, tak i na duchu. A pak nějaký důchodce z města přijde na vesnici a zaleje svoji zahrádku. Pak máme mít vodu! Ve městě si nechám umýt auto každý den, abych platil za spořádaného občana. Přírodu rádi nemáme, přírodu kolonizujeme. Po přírodě to má být Mars, ale myslím, že odtamtud jsme přišli a po kolonizaci Marsu jsme se nějak uchytli tady. Tady na Zemi. Aspoň ty fotky z Marsu jsou úplně stejné jako cesta ke COOPu. Kolonizace je náš životní úděl a cíl. Kolonizace je způsob myšlení, kterému holdujeme po tisíciletí a které není závislé na politické straně.
A jestli s tím něco neuděláme, tak už toho moc nenamelem. Proto jsem příznivec nového myšlení, nového Evropského Jara- DiEM 25.
Carpe diem.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!