Není to poprvé, co slyším dobře míněné rady abychom zacházeli s vodou stejně, jako s ní zacházejí v Izraeli. Naposledy to byla zmínka na Seznamu, kde někdo jiný, tedy nikoli Sabina Slonková, uvedl možný důvod návštěvy našeho premiéra v Izraeli jako obohacení našich vodohospodářů izraelskými zkušenostmi. Jistě i já jsem se podíval na podrobnou mapu Google Maps, abych zjistil, kde jsou nejbližší zdroje vody a hle, stačilo by prohlásit, že staré dobré město Chotěbuz se přivinulo zpět do naší české náruče a na důkaz nezlomného spojenectví vybuduje na své náklady vodovod přes Budyšín do Litoměřic. Na množství nehleďte. To, co dokázal Kaddáfí, my, šikovní chlapci kapitalističtí, dokážeme levou rukou. A nemusíme si to ani dávat na bankovky, my se těšíme jen narůstajícím bankovním kontem.
Ty modré čárky jsou vybudované vodovodní přípojky, přehnaně nazývané „lidmi udělaná velká řeka“.
Problém by mohl být v tom, že německá strana by do toho mohla hodit vidle. S našimi papundeklovými pandury nemáme šanci je přesvědčit. A ani poté, co koupíme ty helikoptéry. Tož tento způsob vodo-hospo-daření pro nás není. Projel jsem tedy nové poznatky v hydroponii a zjistil jsem, že jsem zase zaspal. Aby se vodou a živinami v ní obsažené skutečně neplýtvalo, nový hit je tento roztok jenom stříkat na jinak obnažené kořeny. Říká se tomu aeroponie. Vzhledem k pořizovacím cenám není divu, že se to na rajčata nebo papriku nepoužívá. I zeptal jsem se právníka, kam se podějí tyto zázračné budky zabavené pěstitelům konopí a jiných léčebných rostlin. Odpověď jsem zatím nedostal a až jí budu mít, podělím se s ní se svými čtenáři. Zatím sleduji aukce policejně zabavených věcí, ale nic. Asi si to matečné organizace těchto agrárně čilých osob právně vydobyjí nazpět. Takže ty nové poznatky z Izraele, které by bylo dobře napodobit, budou spíš ve využívání dotací a pomoci AIPAC.
Uvidíme. V USA populárním premiérovi a v silně proizraelském presidentovi bych viděl jistou šanci, že nedojde jenom k získání informací, ale i k materiální pomoci. Vždyť se to zdá být v zájmu všech zúčastěných. Koneckonců můžeme všichni konvertovat a tak podpořit naše prosby. Jistě přijatelnější než žebrat v Číně, nebo obchodovat s Alibabou. Nechci znít jako nacionalista, ale vzpomínám na jednu, evidentně ne politicky správnou pohádku o Alibabovi a jeho 40 akcionářů.
Než tedy seženu nějaké peníze, uchýlil jsem se po neblahých zkušenostech s nákupem pokrokové technologie u Amazonu zase k domádu. Tedy k pokusům nahradit levným a přístupným materiálem vyspělou technologii.
Jak jsem dopadl, inu podívejte se na obrázek.
Celkem to funguje, mohl jsem si v minulých letech odjet i na 14 dní pryč a systém běhal. Pak k tomu připojím dvanáct kapaček pro rajčata a 4 pro nové jabloně. Ale stejně to je spíš pokus rozmazleného Pražáka než skutečná možnost pro mimoměstské. To neukazuji ošklivý plastický kontejner bratru za dva klacky a zděnou nádrž s rybníkovou folií ve sklepě. A několik 300litrových sudů pod různými okapy. Ovšem předtím musím znovu vypěstovat semenáčky, protože letos všechno zmrzlo. Začátkem května. Aspoň šeřík zůstal a mohu si ho nařezat do vázy a oslavit tak konec druhé světové.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!