Článek píši v sobotu 24. června 2023 večer a v den, kdy Wágnerovci vyvolali nepokoje v Rostově na Donu při stahování svých jednotek z dobytého Arťomovska, alias bývalého ukrajinského Bachmutu. Ruští nezávislí komentátoři k této věci mlčí, protože na tyto nepokoje je v Rusku mediální embargo. Prigožin je stíhán za přípravu ozbrojeného povstání. Ehle, jak rychle se z hrdiny Ruska stane zrádce, je to dobré vědět. Takže nikdo zatím nic neví, a každý (včetně mne) jen vaří z vody a píše podle svých chlebodárců, nebo podle vlastní ideologické předpojatosti.
Chtěl jsem se k tomu vyjádřit začerstva jen proto, že tato opravdu nečekaná situace umožňuje našim čtenářům, aby s odstupem času viděli, zda jsme závěry v nejasné situaci udělali správně. Článek tady bude tak dlouho, dokud nezavřou nás, nebo tento web, nebo oboje, takže je třeba soudit rozvážně. Naši presstituti vesele píší, že Prigožin dobývá Moskvu po vzoru Napoleona a Hitlera, a na rozdíl od toho posledního západního lúzra už stojí před branami Kremlu. Náš web neplatí Soroš, fialová pětikolka ani EU, takže můžeme uvažovat trošku chladnější hlavou. K celé situaci Wágnerovců jsme (na rozdíl od nyní nabuzených presstitutů) napsali článek v březnu 2023 pod názvem Chce vůbec ruský štáb vyhrát válku na Ukrajině?. Článek si přečtěte, fakta, která tam jsou uvedena, už nemá cenu opakovat.
Jak to vypadá na Ukrajině
Válka na Ukrajině vypadá podle detonace komína v Pensylvánii (USA), který se měl sesypat do sebe v systému imploze.
A nyní tři fáze destrukce ve válce o Ukrajinu. První fáze: Rusko se sype v západní proxy-válce podle plánované a prováděné destrukce, Západ slaví po Majdanu, Ukrajina je plná neonacistů a bio-laboratoří USA, začal útok ukrajinské armády na vlastní státní území. Druhá fáze: vyhozený komín jede šejdrem. Občanská válka na Donbase skončila ukrajinským vojenským debaklem, Západ a Ukrajina odmítly plnit Minské dohody, Rusové rozjeli svou "speciální vojenskou operaci" na Ukrajině, což je to zemětřesení po dopadu neonacistické Ukrajiny na reálnou zem. Třetí fáze: Vedlejší komín letí neplánovaně dolů, což je ekonomika a politika EU. Tu ničí ruské embargo surovin a energií, imperiálně prohraná válka na Ukrajině a plánovaná destrukce západní Evropy. Tu provádí Spojené státy, aby ekonomicky kanibalizovaly mrtvolné EU. Ten druhý komín teprve jde k zemi, takže si zatím nenasazujte masky, jak ten bědující chlapík na konci videa. Ale plakat nad pádem velkého komína a tím bordelem kolem (karcinogenní azbest), to už můžeme, zatím to EU nezakázalo. Pro křesťany je to stará vesta, viz Jeremiáš 18,1-17.
Začněme celkovou situací na Ukrajině, v níž Prigožinova privátní žoldácká armáda má velmi důležité místo. Ukrajinská armáda utrpěla velké ztráty v mlýnku na maso zvaném Bachmut. Wágnerovci podle svých údajů zničili v Arťomovsku padesát tisíc vojáků ukrajinských ozbrojených sil a dalších padesát až sedmdesát tisíc bylo vážně zraněno. Prigožin uvedl, že během dlouhodobé bitvy posílil řady společnosti o padesát tisíc vězňů z ruských věznic, kterým byla nabídnuta možnost bojovat místo dokončení trestů. Asi 20 % z nich padlo. Oběti mezi nimi byly stejné jako mezi profesionálními kontraktory, kteří narukovali na základě smlouvy. To naznačuje, že ztráty Wágnerovců v Arťomovsku byly asi 10.000 bývalých vězňů a 10.000 vojenských profesionálů. Přibližně 20 % Wagnerovců utrpělo zranění, která vyžadují nejméně tři měsíce na zotavení. To je důležitý faktor, který je třeba vzít k úvahu.
O co jde šéfovi Wágnerovců?
Prigožin odmítl podepsat smlouvu nabízenou ruskou armádou, aby byly jeho jednotky začleněny do řádných jednotek se vším zaopatřením a platy. To mimochodem podepsaly obě nově formované jednotky Čečenců, kteří stejně jako Wágnerovci bojovali na jižní frontě. Kadyrov je generál ruské armády a jeho jednotka je už dávno součástí regulérní armády. Ten mimochodem postup Prigožina zásadně odsoudil jako pokus o nepokoje v době války. Takže Prigožin nepodepsal vstup do armády, drží si jako jediný v Rusku plně vyzbrojenou a soukromou armádu, nota bene v době války. A na krku má účet na mrtvé a raněné v jím dobytém Arťmovsku, které musí podle kontraktu vyplatit, a do ruské armády odmítl jít. Před týdnem zkoušel vyjednat se Šojguem vlastní verzi smlouvy, ale na ministerstvu obrany se s ním nebavila ani vrátná, viz jeho video ze 16. června t.r. (ZDE).
A za této situace vyvolal nepokoje, a to v situaci, kdy nemá pravdu, zatímco předtím byla jeho kritika ruského vedení války oprávněná. A nyní se ukazuje, že Ruská strategie během ukrajinské protiofenzívy byla velmi efektivní a účinná. Protiofenzíva dopadla pro Ukrajince katastrofálně. Celkem 30 % elitních útočných jednotek a západní techniky je po 14 dnech eliminováno, zhruba 60 až 70 % útočných sil zbývá. Ukrajinci mohou zhruba během měsíce udělat poslední útoky, na které mají síly, střelivo a západní peníze. Takže Prigožin je se současnou kritikou ruského generálního štábu úplně mimo. Surovikin naplánoval obranu jižního křídla správně, Rusy to stálo minimum životů. Ukrajince to prakticky zničilo, včetně jejich už tak totálně nízké bojové morálky. Takže se vraťme k situaci po dobytí Bachmutu. Před protiofenzívou dostal Prigožin jako všichni privátní kontraktoři nabídku, tedy ultimátum, že buď vstoupí do ruské armády a pak budou součástí ruské armády, nebo budou muset nějakým způsobem být demobilizováni.
Prigožin má jako jediný Rus v zemi soukromou armádu a odmítl podepsat začlenění do ozbrojených ruských sil. Pro Rusy je to jasný "Kolčakův syndrom". Něco takového bylo naposledy za T. G. Masaryka, jeho legionářů, Západu a spol., kdy v Rusku 1917-20 řádila občanská válka s privátní, Západem podporovanou Kolčakovskou armádou. Chce tento oligarcha údajně podporovaný Chodorkovským, alias bývalým neúspěšným "carem Sibiře", hrát roli Kolčaka v Rusku? To těžko.
Takže se stal "zrádcem" a jím podepsané kontrakty jsou neplatné. Jeho vynikající armádní velení se může rozhodnout, jestli půjde ke zdi za zradu, nebo se stanou generály po vzoru Čečenců a budou mít "svou" armádu, jako má Kadyrov a spol. A nezapomeňme, že tam jsou vojáci, jako je bývalý generál Michail Мizincev, dále trojnásobní hrdinové Ruska vyznamenaní za odvahu, od Čečenské války přes Sýrii až po Bachmut. Je velice nepravděpodobné, že by tito lidé zradili ruskou armádu. Navíc i ti, kteří by nepodepsali, by jistě mohli odejít mimo Rusko. Wágnerovci podobně jako američtí žoldnéři Blackwateru (po masakru Nisour Square v Bagdádu se přejmenovali na Academy) bojovali za zájmy Ruska prakticky všude ve světě. Tito žoldáci na volné noze mohou jít znovu bojovat do Afriky, kde vystřídali českou armádu v Mali. A nyní dostali výbornou nabídku do Mexika, kde mohou střílet Američany, protože mají bránit lithiová pole pro mexickou vládu, která je zestátnila Spojeným státům navzdory. To všechno jsou kšefty privátních armád amerických, nebo jakýchkoliv jiných, všude ve světě. Za to jsou placení, a ne špatně.
Ale v Rusku nebude v žádném případě privátní armáda, viz Kolčakův syndrom. To by znamenalo totální rozvrat Ruska, což je po Gorbačově a Jelcinově éře absolutně nepřijatelné, v době válečného stavu zvláště. Takže Prigožin skončil vlastní hloupostí a s napoleonským komplexem jako zrádce. Je to škoda, a Rusové by k němu měli být shovívaví, protože jim velmi pomohl. Po skončení smlouvy s Wagnerovci se domů vrátilo 32 tisíc bývalých vězňů. Ti, kteří byli propuštěni a ukončili kontakt, spáchali 83 trestných činů, což je 0,25 % z celkového počtu odchodů. Je to osmdesátkrát méně než u těch, kteří byli propuštěni z vězení za stejné období bez smlouvy s Wagnerovci, tedy podle Prigožina. Podle šéfa Wágnerovců naverbovali kolem 50 tisíc vězňů, z nichž asi 20 % procent padlo v boji, tedy asi 10 tisíc. Čísla padlých jsou stejná jako pro normální žoldáky, bojovali v plně smíšených jednotkách. Porazili NATO, vydělali si, jsou volní a nepáchají zločiny. Ruská společnost na tom maximálně získala a ještě ušetřila za kriminál.
Ale hlavní náborář skončil, a teď je na všech ostatních vojácích, kteří jsou reálnými veliteli této ozbrojené skupiny, aby udělali zásadní volbu. Buď budou zastřeleni, nebo podepíšou kontrakty s ruskou armádou, kde celý život bojovali. Nyní si počkáme, jak to dopadne. Nadpis říká, že je to mnoho povyku pro nic. Jde o zrušení první, a jistě i poslední privátní armády od roku 1920 v Rusku.
PS. Přidáno druhý den, v neděli 25. 6. podle výborného komentáře Sani z Floridy, USA, viz video.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!