Předchozí část najdete ZDE
Část VII.
EU usiluje o nabytí vlastní státnosti za cenu likvidace členských států; postupná cesta k vytvoření impéria; vznik eurostátu nemá reálné odůvodnění; skutečné cíle vedení EU a jeho loutkovodičů; jaké možnosti řešení máme.
EU usiluje o nabytí vlastní státnosti za cenu likvidace členských států
Má-li EU jako pouhá mezinárodní organizace (a nikoliv stát) dle plánů globalistů nabýt vlastní státnost (a stát se tak skutečným státem), nelze ji nabýt ze vzduchu. Může ji jedině nabýt na úkor členských států, které tak současně zaniknou. Spolu s jejich státností tak přejde na EU i území těchto členských států a jejich obyvatelstvo. Z jednotlivých národů se tak postupně stanou pouhé etnické skupiny postupně rozmělňované pilně naváženými migranty přesně dle Coudenhove-Kalergiho plánu.
Západní propaganda přitom dělá vše pro to, aby občané členských zemí uvěřili tomu, že ve skutečnosti existují jakési evropské hodnoty, evropská identita, evropská kultura, evropské veřejné mínění a že existuje jednotná politika pro každou oblast lidského života.
Snaží se tak před občany zakrýt skutečnost, že:
1) K ustanovení komunitárního právního pořádku došlo nezákonnou cestou, tedy nedemokraticky, a to z důvodu absence plné moci, kterou za tímto účelem mohou udělit představitelům členských států EU pouze jejich obyvatelé, což se nestalo.
2) Tvrzení vedení EU, jakož i s ním spolupracujících skupin uvnitř členských států EU o tom, že EU nemůže být jen ekonomickým společenstvím (zónou volného obchodu), nýbrž že musí být (a je) i „hodnotovým společenstvím“, se nezakládá na pravdě.
Je též otázkou, o jaké „hodnoty“ se jedná, je-li celá konstrukce postavená na podvodu na občanech a je-li vybudována nezákonnou cestou.
Postupná cesta k vytvoření impéria
Německo po prohrané 2. světové válce získalo opět masivní podporu globalistů při své obnově, aby se tak mohlo stát znovu jejich nástrojem k ovládnutí Evropy. Tentokrát však mírovou cestou. Za tímto účelem dostávalo tehdejší „západní“ Německo obrovskou finanční a technickou pomoc, nemuselo platit dalším zemím jako je Rusko, Polsko, Československo či Řecko a dalším válečné reparace, byť k jejich úhradě bylo odsouzené. Proto byla založena v 50. letech i předchůdkyně EU pod názvem Montánní unie uhlí a oceli, která se později změnila na EHS a dále na ES a EU. Na činnosti a západním kapitálem doslova vypiplané prosperitě Německa pak profitovali především globalisté. Nešlo tehdy o „německý hospodářský zázrak“, nýbrž o urychlenou obnovu nástroje globalistů pro další pokus o ovládnutí Evropy.
Aktuální situace je taková, že Německo bylo obnoveno, ekonomicky opět vzrostlo a v podstatě si již podrobilo evropskou ekonomiku. Dostalo se tak do čela Evropy (bez Ruska) a nyní potřebuje tento proces dovršit politickou a finanční integrací Evropy.
Evropa jako „hodnotové společenství“ se tak stala zástěrkou pro rozšiřování moci a vlivu EU v čele s Německem do všech oblastí politického a kulturně-společenského života jednotlivých členských států. Touto cestou tak dochází ke zprivatizování politiky národních států pod jednu střechu EU a Bruselu, což umožní již podruhé v historii vyhlásit nezákonnou cestou evropské impérium (euroříši), aniž by se přitom bral ohled na to, zda členské státy EU mají od svých občanů k takovému kroku udělenou plnou moc či nikoliv. To vše pod pláštíkem tzv. evropských hodnot.
Návazně na to EU už zahájila aktivity na obranu deklarovaných hodnot EU, což v praxi znamená, že se automaticky ospravedlňuje použití jakýchkoliv prostředků k tomu, aby bylo možné přeformátovat vědomí a chování občanů členských států ve prospěch tohoto „hodnotového společenství“.
V důsledku toho klasický liberalismus se z prostoru demokratického Západu vytratil, přichází místo něj neoliberalismus a s ním i obavy lidí z perzekuce za jejich názory. To vše pod záminkou boje proti extrémismu, proti antisemitismu či boje proti ruské propagandě.
Vznik eurostátu nemá reálné odůvodnění
Je skutečností, že neexistuje:
• Žádný evropský národ jako takový;
• žádná evropská identita;
• žádná (celo)evropská kultura;
• žádné evropské veřejné mínění ani
• žádné evropské hodnoty (za které je podle potřeby schováváno ledacos).
Existují ale naopak:
• Evropa jako kontinent;
• různé národy obývající Evropu;
• národní státy v rámci Evropy;
• pestrá paleta kulturně-hodnotových identit národních států.
Žádní „populisté“ (rozuměj vlastenci) nemohou EU rozdělit či oslabit, jak často tvrdí eurohujeři, neboť EU není a nikdy historicky nebyla státem. Tím se naopak nyní hodlá mezinárodní organizace pod názvem EU stát, a to na úkor zániku národních států Evropy, k čemuž EU potřebuje získat zbytek jejich suverenity (a společně s tím i jejich území a obyvatele). Takže realita je oproti tvrzení eurohujerů a jim podobných zcela opačná.
Není ani možné stavět se na ochranu evropských hodnot, které jako takové v jednotné podobě neexistují (jde pouze o (často i odlišné) hodnoty jednotlivých národních států, které si EU nemůže přivlastňovat) a přitom nehájit demokratický právní stát.
Je zjevné, že při tomto postupu EU dochází k unifikaci obyvatel Evropy, jejich kultur, historie, jazyků a způsobu života, přičemž základní principy, na nichž je Evropa, její kultura a historie postavena, spočívají právě v rozmanitosti a určité výjimečnosti jednotlivých národních států na tomto kontinentu.
EU si tak nemůže přivlastňovat hodnoty národních států, pro něž je charakteristická jejich pluralita, tj. pestrost a různost v jednotlivých sférách života společnosti, zatímco sama usiluje o pravý opak.
Skutečné cíle vedení EU a jeho loutkovodičů
Skutečné cíle vedení EU a jeho loutkovodičů lze shrnout do následujících bodů, které mohou sloužit jako vysvětlení, nikoliv však na obhajobu níže uvedených záměrů:
1) Ovládnutí a přeměna Evropy podle záměrů globalistů (na základě Coudenhove-Kalergiho plánu) s cílem zavedení Nového světovému řádu (NWO), tj.:
• Navážet nekompatibilní migranty ze zemí Afriky, Blízkého a Středního východu v obrovských počtech do Evropy (viz smlouva Agenda 2030 či EUROMED, tj. 56 mil. migrantů do r. 2050);
• vytvořit promícháním původních obyvatel Evropy s nově naváženými novou světle hnědou rasu a
• snížit její průměrné IQ na 90 tak, aby tato nová rasa byla schopna vnímat a poslouchat příkazy, nebyla ale již schopna odporu;
• snížit průměrnou životní úroveň jejích obyvatel a tím i jejich spotřebu;
• přeměnit Evropu v Evropský islámský chálifát, který později nahradí nyní připravovanou 4. říši v Evropě).
Budovaná Evropská unie je tak přestupní stanicí do Evropského islámského chálifátu, o čemž se při průběžném používání obvyklé salámové metody ze strany jak představitelů EU, tak i představitelů členských zemí EU zatím nemluví.
2) Vytváření konfrontační politiky proti Rusku
EU již dávno překročila rámec mezinárodní organizace, místo původně deklarované ekonomické organizace se přeměnila z rozhodnutí loutkovodičů jejího vedení v politickou organizaci, která usiluje o to stát se klasickou imperiální říší. Tomu odpovídají i její další kroky, její další rozšiřování o země, které naprosto nesplňují dříve požadovaná ekonomická kritéria. Jejich začleňování má čistě politické a strategické důvody. Těmi jsou sledovány záměry globalistů, nikoliv obyvatel Evropy. Jde přitom o vytvoření co největšího impéria, které si zřizuje z některých členských zemí vlastní kolonie a postupné obkličování Ruska a o rozšiřování tohoto impéria až na jeho hranice.
Nikoliv náhodou již německý kancléř Bismarck říkal, že „slovem Evropa se ohánějí zejména státníci těch zemí, kteří si pouze jejím jménem odvážili požadovat od jiných národů to, na co neměli dost drzosti vyžádat si jménem vlastním“.
Jaké možnosti řešení máme
V situaci, kdy Evropská unie:
1. Krom již výše řečeného se odchýlila daleko od původně deklarovaného záměru být mezinárodní organizací rovnoprávných členských zemí, přičemž její tendence směřuje k ustanovení evropské říše a Nového světového řádu.
2. Není demokratickou organizací, neboť vytváří a dále prohlubuje nerovnoprávnost mezi členskými zeměmi a v případě některých zemí přímo napomáhá svými zákony a vyhláškami k jejich kolonizaci.
3. Usiluje o zničení členských států, jejich národů a kultury přímým prosazováním, organizací a spolufinancováním navážení migrantů do Evropy, jejichž kultura není kompatibilní s kulturami evropských zemí a jejichž náboženství potřebnou asimilaci dokonce zakazuje.
4. Je nástrojem globalistů k prosazení těchto jejich plánů, přičemž Německo za aktivní spolupráce Francie se snaží dotlačit členské země a jejich obyvatele žít v této evropské říši.
5. Stále více omezuje možnost členských zemí a jejich poslanců v Evropském parlamentu vyjádřit se k základním otázkám, které se těchto zemí a jejich obyvatel bezprostředně týkají, přičemž stále více rozhodovacích pravomocí je přesouváno na nikým nevolenou Evropskou komisi, jejíž komisaři z jednotlivých členských zemí mají přímo v popisu práce prosazovat zájmy EU proti zájmům svých mateřských zemí.
6. Nadále postupuje v záměně našeho právního řádu za právní řád protlačovaný nikým nevoleným členy Evropské komise, do něhož fakticky nelze promítnout případné připomínky či změny ze strany poslanců členských zemí, kteří nemají v Bruselu zákonodárnou iniciativu, čímž mění členské země a právní prostředí v nich takřka za pochodu a bez souhlasu jejich občanů. Členské země si totiž přitom ve svých ústavách často nadřadily zákony a nařízení EU nad své vlastní zákony.
Je zřejmé, že tento stav je pro naprostou většinu členských zemí dále nepřijatelný a tedy ani udržitelný. Naskýtá se v této souvislosti, jak dále postupovat směrem k nápravě.
Jaké možnosti řešení tedy vlastně máme?
A) Nedělat nic, trpně vyčkávat na předání zbytku naší suverenity do Bruselu a tím i na dokončení likvidace našeho státu a ještě si to pochvalovat v marném očekávání zázraku spočívajícího v samovolném příchodu blahobytu
Pokoušet se o reorganizaci EU – v případě zásadních změn v personálním složení Evropského parlamentu na základě výsledků nadcházejících voleb do europarlamentu s tím, že zastánci této metody teprve metodou pokusu a omylu poznají, že skuteční majitelé EU (globalisté) žádnou zásadní změnu nepřipustí a že sami europoslanci ji nemohou přivodit nebo odejít po vzájemné dohodě z EU současně ve větším počtu členů (např. na bázi V4+).
Je třeba konstatovat, že ultimátum A. Merkelové, stále šílenější nápady a předpisy Evropské komise, jakož i čerstvě podepsaná smlouva mezi Německem a Francií k tomu přímo vybízejí. K takovému rozhodnutí musí ale nutně dojít v příslušných členských zemích, nemůže k němu dojít v Bruselu. To by měli současní kandidáti na europoslance, stejně jako je kandidující politické subjekty u nás vědět a neslibovat nemožné.
K možnosti A) jsem se vyjadřoval již v předchozích částech této série, proto nepovažuji za účelné opakovat se.
K možnosti - projekt světových globalistů je v EU prosazován a realizován v EU především prostřednictvím nikým nevolené Evropské komise a její agendy. Má-li dojít skutečně k potřebným změnám, je třeba tuto praxi zastavit.
Skutečná a smysluplná reorganizace EU by znamenala realizovat především tyto kroky:
1. Zrušení Evropské komise bez náhrady a nově koncipovat toto seskupení jeho mezinárodní ekonomickou organizaci na bázi dobrovolnosti a rovnoprávnosti, a to s možností bezproblémového vystoupení členů z této organizace v případě jejich potřeby.
2. Rozhodování by realizovala Rada Evropy a v ní představitelé členských zemí, Evropský parlament by sloužil pouze k projednávání o odsouhlasování technických a kvalitativních norem výrobků a potravin, případně pak společných celních a dalších předpisů, pokud se na jejich principech Rada Evropy dohodne. Europoslanci musí bt oprávněni vykonávat zákonodárnou činnost (musí tedy mít zákonodárnou iniciativu, jako je tomu v naší Sněmovně).
3. Odstranění tisíců různých zákonů a nařízení z právního řádu členských zemí, kdy ponechány by byly jen technické a kvalitativní normy na výrobky a potraviny, a to společně platné pro všechny členské země, což by znamenalo i komplexní přehodnocení norem stávajících.
4. Dramatickou redukci aparátu EU – jako příklad by mohla sloučit organizace EFTA (ESVO) s celkem asi 50členným aparátem (namísto stávajících tisíců zaměstnanců vedení EU).
5. Zavedení trestněprávní a majetkové zodpovědnosti členů vedení EU na všech stupních, povinnost zástupců členských zemí hájit přednostně zájmy jimi zastupované země.
6. Zásadní redukce Evropského soudního dvora, v případě jeho zachování by se měl zabývat pouze případným porušováním dvou či vícestranných mezinárodních smluv v rámci nově pojaté mezinárodní organizace (namísto EU).
7. Reorganizovaná EU by se nutně musela vrátit před Lisabonskou smlouvu a přehodnotit i obsah Maastrichtské smlouvy, neboť její účel a cíle by byly zcela odlišné. I nadále by se totiž jednalo o mezinárodní organizaci vytvářející ekonomické prostředí pro další rozvoj členských států. Pak je ale třeba změnit název Evropské unie, neboť bude zcela nepatřičným.
8. Okamžité zastavení dalšího organizovaného přílivu migrantů do Evropy, a to definitivně, s navrácením rozhodovacích pravomocí v otázkách migrace výlučně do kompetence členských zemí a s okamžitým vyloučením veškerých neziskovek z této činnosti a se zastavením jejich financování z jakéhokoliv důvodu ze strany reorganizované EU.
9. Dočasné či trvalé zastavení volného pohybu osob ve vztahu s těmi evropskými zeměmi, kde je v současnosti již velký počet migrantů - tedy z důvodu bezpečnosti dalších členů, a to až do doby, kdy si tyto evropské země své problémy uspokojivě vyřeší, příp. těmto zemím do té doby pozastavit členství. Zachovávat přitom pravidlo, že Evropa není EU a ani reorganizovaná EU není Evropou.
10. Zakotvení zásad reciprocity a vzájemné výhodnosti ve vztazích mezi členskými zeměmi se zakotveným právem obrany práv členských zemí v případě jejich nedodržování. Odstranit diskriminaci a kolonializaci některých členských zemí, jako je ČR.
11.Zrušit v této souvislosti tlak na členské země za účelem jejich nuceného přechodu na euro.
12.Přeměnit ECB na banku zaměřenou výlučně na financování rozvojových projektů v členských zemích nové mezinárodní organizace, a to bez rozdílu a za zcela srovnatelných podmínek. Národní banky členských zemí pak vyjmout z pravomoci ECB a MMF a vrátit je do pravomoci příslušných států.
Těch změn by v rámci reorganizace muselo být ještě daleko více. Pro představu o rozsahu změn nutných při skutečné reorganizaci uvádím namátkou jen některé.
V této souvislosti kladu tyto jednoduché otázky:
1) Opravdu si někdo myslí, že takovou reorganizaci EU lze provést a že to její skuteční vlastníci v zákulisí dovolí?
2) Jaký má být cíl a skutečná budoucí podoba stávající EU po uvažované reorganizaci?
3) Ví to vůbec někdo, existuje snad na tom širší mezinárodní shoda?
4) Jak toho chtějí dotyční reorganizátoři zajistit?
5) Není veškeré vyprávění o požadované reorganizaci EU jen zastíracím manévrem s cílem přemalovat štít a pokračovat dále, fakticky po staru?
Je vůbec někdo z těch „reorganizátorů“ schopen tyto (a další) otázky uspokojivě zodpovědět?
Pokud ne, pak není absolutně důvodu v této organizaci dále setrvávat, neboť nesplňuje zdaleka to, co slibovala. Ani z hlediska prosperity ani bezpečnosti pro členské země. V současné podobě se již stala přítěží a nikoliv přínosem pro členské země. Její reorganizace je přitom nereálná.
A ti, kteří krátce před volbami do Evropského parlamentu ještě vůbec o jakési reorganizaci EU hovoří, by měli být schopni dát ještě před volbami na tyto konkrétní otázky též konkrétní a jasné odpovědi. Jinak jde jen o výmluvu s cílem zachovat dosavadní status quo v EU, zatímco podmínky členských zemí a možnost jejich přežití se den ode dne zhoršují.
K možnosti C) - tuto možnost by měli volit ti, kteří jsou si vědomi především těchto skutečností:
1. EU není již zdaleka organizací, do níž jsme vstupovali. Její průběžně pozměňované podmínky zhoršují naši situaci a nevyhovují většině členských zemí vč. ČR.
2. EU k realizaci cílů globalistů vytvořila dotacemi největší korupční prostředí v dějinách Evropy, s nímž (stejně jako se zastrašováním a příp. vydíráním politiků členských zemí) je třeba okamžitě skoncovat; Je tedy třeba zrušit obrovské odvody do EU, stejně jako zpětné dotace do členských zemí.
3. Chceme-li se bránit přílivu masové migrace do ČR, nelze tak činit při členství v EU, jejíž vedení tuto masovou migraci do Evropy a následně do členských zemí nejen prosazuje a organizuje, nýbrž i spolufinancuje z příspěvků členských zem.
4. Chceme-li postavit náš stát ekonomicky a v rámci možností i politicky opět „na nohy“, nelze tak činit v podmínkách EU nastavených na pravý opak, kdy jsme se stali fakticky kolonií a krmníkem Evropy.
5. Je daleko jednodušší z EU odejít a založit nový projekt formou Konfederace nezávislých (středo)evropských států založený na základě vzájemně uzavřených mezinárodních smluv mezi samostatnými národními státy. Tedy žádnou říši, ani superstát, tedy žádnou unii či federaci) a již vůbec ne na stávajících základech EU. Na špatně založených základech dobrá stavba nikdy nevyroste.
Zastánci této možnosti by proto měli:
a) Iniciovat vystoupení ČR z EU;
b) iniciovat jednání na úrovni představitelů států za účelem koordinace takového kroku s dalšími zájemci ze zemí V4+. Takový krok nelze realizovat bez řádné přípravy a bez jasného plánu, jak postupovat od prvního dne „poté“ (po vystoupení z EU);
c) tlačit na definitivní odmítnutí jakýchkoliv požadavků na předání zbytku naší suverenity, a to komukoliv a naopak tlačit na realizaci kroků vedoucích zpětně k obnovení naší suverenity a k zachování našeho národního státu na původních křesťanských (křesťansko-židovských) základech;
d) setrvale podporovat české národní zájmy, jakož i politické subjekty a představitele, kteří tak činí či činit hodlají, a to nikoliv pouze slovy, nýbrž především skutky;
e) účastnit se nadcházejících eurovoleb a volit v nich subjekty hodlající hájit české národní zájmy, a to i za situace, kdy otázku našeho dalšího vztahu s EU (našeho vystoupení) lze účelně řešit pouze doma a nikoliv v Bruselu. Pouhou reorganizací (navíc blíže nekonkretizovanou) to nepůjde, je to jen pokus zahrát celou záležitost do autu, a to až do doby, až bude na možnou nápravu definitivně pozdě;
f) přes různé (často i oprávněné) výhrady k tomu či onomu subjektu snažme se ve volbách netříštit zbytečně hlasy mezi větší množství alternativních subjektů, soustřeďme si na subjekty, které mají šanci uspět a které nabízejí systémovou změnu.
Volte každý dle své úvahy, informací máte k tomu dost. Připustíte-li ale svoji neúčastí či chybnou volbou v těchto eurovolbách rozsáhlejší zastoupení ČR v Bruselu eurohujery, ač to neodpovídá názorovému rozložení našeho obyvatelstva, zvětšíte tak již nyní narůstající problémy ČR, Vás a Vašich rodin samotných.
Každý pracuje v rámci svých znalostí na sebe, nad jejich rámec pak na druhé. Máme u nás horší kvalitu zboží, především pak potravin, a to za stejné ceny jako na Západě. Mzdy a platy však třetinové. Něco je tedy v nepořádku. Pojďme udělat první krok k tomu, abychom to společně zastavili! Ztratíme-li ale stát, nemůže se nám to podařit. V následném islámském prostředí nám nastanou zcela nové starosti a problémy.
Nemůžeme již promarnit žádnou z dalších příležitostí, jak k tomu došlo v říjnových volbách 2017. Mějme to trvale na paměti a jednejme též podle toho.
Konec